Za chvilku zavřou dveře volebních místností a skončí druhé kolo senátních voleb. Občanští demokraté jdou do boje ve 20 volebních obvodech. Rád bych využil i svého blogu a poděkoval všem voličům, kteří v první kole podpořili naše kandidáty. Samozřejmě jsem si vědom, že se teď „osypou“ čtenáři blogu reprezentující opačný politický názor. Ale tak už to v životě chodí, každý něčemu věříme a každý za něco bojujeme. Rád bych apeloval na všechny pravicové voliče, aby přišli i v kole druhém a podpořili nejenom kandidáty ODS, ale i ostatních středopravicových stran proti kandidátům ČSSD a KSČM. Jejich hlasy nezbytně potřebuje nejen Občanská demokratická strana, ale hlavně politická ideologie postavená na ochraně svobody, práv jednotlivce ve společnosti i víře v jeho schopnosti, stejně jako víře v hodnoty tržního hospodářství. Ačkoliv to může znít velmi banálně, je to neoddiskutovatelná realita. Socialisté dnes skutečně (nejenom v České republice, ale v celé Evropě) reprezentují víru ve státní paternalismus a dirigismus, víru v „moudrost“ kolektivistického rozhodování na úkor svobodného prostoru jednotlivce v liberálním politickém prostředí. Opatření navrhovaná evropskými vládami k řešení krize na finančních trzích jsou toho věrným důkazem.
Rozhovořím- li se o společnostech Fannie Mae a Freddie Mac, jež předznamenaly finanční krizi, rozhodně nemůžu tvrdit, že to byly produkty všemocného trhu. Obě zmiňované společnosti zakládaly levicové vlády s cílem podpořit trh s bydlením a zvýšit dostupnost bydlení chudším domácnostem. Jednalo se o lichou domněnku plnění politických cílů skrze soukromé zdroje. Probuzení z krásného snu je v současné době o to horší. Fannie Mae a Freddie Mac se cpaly levnými a nekvalitními potravinami, které způsobily „nečekanou“ žaludeční nevolnost. Jejich problémy spočívaly v podezřelých a velice rizikových úvěrech. Problematické půjčky se začaly tvářit jako výjimečné produkty a zbytek světa se začal krmit stejně špatným jídlem. Nikdo nedokázal rozpoznat čerstvé od zkaženého, a tak se nakazil i zbytek celého světa. Volný trh se nedokázal ubránit problému, který vytvořil stát a jeho nedostatečná kontrola vlastní instituce.
Přichází podzim. Zkracují se dny a přichází čas dlouhých, nočních debat na téma veřejné rozpočty v roce 2009. V době vrcholícího procesu přípravy rozpočtu hlavního města Prahy na další kalendářní rok by mohlo být užitečné, podívat se na pražský rozpočet z historického pohledu a pokusit se vysledovat, jak se dlouhodobě proměňuje přístup při sestavování rozpočtu hlavního města Prahy. Zda jedná pražský magistrát potažmo Rada hlavního města tak, jak slíbila v programovém prohlášení a zda je skutečně základem našich principů řád a umírněnost. Pojďme si tedy udělat malý historický exkurz.
O změně volebního systému, se v České republice mluví již od roku 1998. Unie svobody tehdy prohlásila, že bude o takovéto řešení usilovat, zejména pokud volby opět skončí patem. S pravidelností se tyto diskuse vedou po každých parlamentních volbách, a pokud už dojde ke kýžené změně je tu náš Ústavní soud, který změnu zamítne. Volební systém je v rámci každého demokratického politického systému faktorem, který zásadně ovlivňuje fungování systému jako celku. Působí na stranický systém, volební systémy mohou vytvářet akceschopné nebo reprezentativní vlády a dokáží také výrazně ovlivnit způsob fungování politických stran, tedy i politickou kulturu celého systému. Z této charakteristiky je jasné, že se jedná o více než zásadní část celého politického systému. Otázkou tedy zůstává, zda v ČR chceme mít akceschopnou, či reprezentativní vládu. Zda po každých volbách bude muset, ať už pravicová, či levicová vláda stavět na velmi křehké většině, která bude držena jen několika „konstruktivními“ poslanci z jiných stran? Zda jsme ochotni neustále balancovat nad propastí jejíž dno je hlubokou politickou krizí.