Granty, kultura, radní, Richter, peníze, Suchý, divadla, Just… Jen pár slov, která jsou poslední dobou skloňována ve všech pádech. Najednou je tolik odborníků chrlících hraběcí rady, vyzývajících k odstoupení zejména kohokoliv, nesoucích tu jedinou a zaručeně opravdovou pravdu. Svou pravdu.

Za poslední rok jsem slyšel víc lží, než za svůj dosavadní život. Četl jsem nesmysly, vysvětloval, naslouchal a pak jako blázen koukal na o 180 stupňů překroucené výroky, desetkrát změněné postoje, příslovečné velbloudy, kteří se narodili jako komáři… Většina z těchto ekvilibristických přemetů a salt se týkala pražské kultury. Ať už související s osudem nové budovy Národní knihovny a statisíce svazků, které by v ní měly být uloženy, nebo budoucnosti pražského divadelnictví.

Musím říct, že mám řadu přátel, kteří mi postoje k jednomu nebo druhému problému vytýkali a nesouhlasili s nimi. Některým se představa Kaplického chobotnice na Letné líbila, mysleli si, že by panorama nenarušila, pražskou architekturu obohatila a Letenskou pláň pozvedla. Nyní si myslí opak. Jiní zase nesouhlasí s dotacemi na vstupenku nebo dílčí změnou systému financování pražských divadel vůbec. Se všemi jsem se dokázal bavit, někdy ne úplně klidně, ale pokaždé kultivovaně. Netvrdím, že já, nebo rada a zastupitelé hlavního města Prahy jsme neomylní a samospasitelní. Nikdo z nás není neochotný naslouchat a své představy modifikovat, diskutovat, přizpůsobovat. Co ale neochotný jsem, a to je možná slabé slovo, co je pro mě NAPROSTO nepřijatelné, je pavlačové pokřikování, za které by se nemusely stydět prvorepublikové štěkny ze Žižkova. Řekl někdo mládeži, která přišla bránit kulturu, že zastupitelstvo není banda trhovců, kteří se hádají jak na sicilském marketu? Dokázal by vůbec někdo z nich vysvětlit, proč vlastně protestují? Co konkrétně kritizují a jaká navrhují řešení? Divil bych se. Řada výše zmiňovaných kamarádů dokonce podepsala petici na záchranu divadel. A po „divadle“, které se odehrálo na zastupitelstvu hlavního města Prahy ve čtvrtek 29.5. 2008 mi nejeden z nich řekl, že toho už lituje Věřte nevěřte, ale je to tak. Den před šaškárnou, která narušila jednání zastupitelstva hlavního města Prahy, a která s KULTIVOVANOU formou protestu (proti které nejsem), neměla nic společného, jsme na jednání s představiteli pražských divadel dospěli k předběžné dohodě. Ani ne dvacet čtyři hodin poté, co jsme podali ruku, nás do ní bojovníci za kulturu kousli. Nechápu to: buď je to nevídaná hloupost a krátkozrakost, nebo některé prostě baví exhibovat před fotoaparáty stojíc na stole se zdviženým prostředníčkem. Ruku na srdce – někteří představitelé této kulturní „revoluce“ se již tak spjali s více či méně opodstatněnou revoltou, že pro diváky bude těžké si je odosobnit a vidět v nich zase jen představitele oblíbených postav. Snad si to uvědomují.

Mám divadlo rád. A nebudu tedy nic předstírat. Když jsem byl v Divadle Na zábradlí na inscenaci Platonov je darebák, nudil jsem se tak, že jsem měl co dělat, abych nepraštil hlavou o sedadlo před sebou. Také jsem ale na stejné scéně viděl Strýčka Váňu, a bezmála dvě hodiny jsem se bavil jako už dlouho ne. Vím, že do Dejvického divadla, do divadla V Řeznické, je téměř nadlidský výkon sehnat vstupenky. Lidé se baví, jsou ochotní za to zaplatit, a to je dobře. Pak se také lidé nebaví, podruhé už na představení nepřijdou, tudíž nezaplatí a to je život. A je to vlastně úplně černobílé: líbí/nelíbí. Jenže pokud jde o finanční podporu divadelnictví, černobílé to být nemůže. Není varianta „ nažraný vlk a celá koza“.

Smysl této úvahy je jen jeden. Chovejme se, prosím, slušně. Bez toho se dohodnout nelze. Několik základních fakt a čísel na závěr. Hlavní město Praha přispívá na kulturu půl druhou miliardou ročně. Jen divadlům rozdá 427 milionů za rok. Je to více, než přispějí všechny státní instituce dohromady. Za posledních pět let současné vedení pražské radnice zvýšilo částku na divadelní granty o 143 miliony korun. V roce 95 nepodporovala Praha divadla formou grantů vůbec. Praha letos poskytla 208 milionů jen v programech. Je tedy pravda, že:
a. rada nepodporuje pražskou kulturu? Není. Domnívám se, že výše zmíněná čísla dokazují opak.
b. že si rada, s ohledem na narůstající výši podpory, kultury neváží? Odpověď na tuto otázku už zdaleka tak snadná nebude. Nejsem přítelem černobílých realit, svět tak nevidím. Nepovažuji ani za korektní jej tak interpretovat v duchu teatrálních divadelních demonstrací z posledních týdnů. Troufám si proto tvrdit, že vlastně jde o víc věcí najednou:

1) Jde o prostý, ekonomicky snadno kalkulovatelný spor o částku 32 milionů Kč, která se novým grantovým systémem přerozdělila i mezi divadla, která nikdy žádnou finanční podporu od města nedostala.
2) Jde o spor mezi dvěma skupinami divadelních souborů, které bojují o trh a alespoň trochu rovné podmínky na trhu.
3) Jde o spor o principielní charakter našeho zřízení. Máme stát socialistický, sociálně-inženýrský, kde se stojí s nataženou rukou a stát platí, nebo stát liberální, takový, který dává rovné šance všem divadelním institucím v možnosti získat veřejnou podporu?
4) Jde o spor politický, ve kterém je cílem poškodit ODS, tak jak tomu bylo v posledních deseti letech již několikrát. A vždy prostřednictvím části kulturní veřejnosti a známých tváří vstoupivších do politiky.
5) Jde o spor, který sleduje nalezení optimálního modelu přerozdělování veřejných prostředků. Podotýkám, že takový spor je zcela legitimní… Je ale potřeba dodat, že každý přerozdělovací mechanismus je nikdy není absolutně spravedlivý.
6) Jde o spor snadno charakterizovatelný odlišnými krevními skupinami radního Richtera a části divadelní obce. Když totiž smícháme dvě nekompatibilní krevní skupiny, jak objevil slavný český lékař Jan Jánský, krev se prostě srazí. V jisté nadsázce se přesně to stalo.
7) Jde o spor, ve kterém už dnes hrají úplně jiní herci, než kteří původně psali scénář. Myslím si, že mladým a perspektivním studentům škol s uměleckým zaměřením jde dnes spíš více o divadlo pouliční, než o to skutečné. Že jim jde spíš o komedii než o drama a upřímně řečeno, možná i trochu o humor. Proti tomu já nic nemám, dokonce tomu tleskám.
8) Jde o spor, který dnes uměle přiživují neexistující, zkrachovalé, či nově se rodící politické subjekty či nové „zázračné“ politické supernovy. Jak víme, tyto supernovy zazáří, záhy jsou zbaveny vlastní energie a stanou se z nich vesmírní trpaslíci. Tato hypotéza nemá sloužit k dehonestaci těch zašlých či budoucích politických pokusů, je pouze chladnokrevným popisem reality.
9) Ale to už bych Vás nudil, vymyslete si něco lepšího…