Na bezmála třech stovkách českých radnic opět zavlály tibetské vlajky. Ty připoměly povstání Tibeťanů proti již téměř půlstoletí dlouhé čínské okupaci. Tibetská vlajka je plná symbolů. Například slunce na vrcholku hory s paprsky svítícími do všech směrů představuje radost ze svobody, duchovní a materiální štěstí a blahobyt všech bytostí žijících v Tibetu.

A Čína se s důkladností sobě vlastní stará o to, aby nic z toho Tibeťani nepoznali. Po roce 1949 se čínští komunisté rozhodli páchat nevyžádané čistky cizinců v podobě „mírového osvobozování” od nekale řádících imperialistů. Pikantní na tom je, že v té době v Tibetu pobývalo cizinců tolik, že by na jejich spočítání stačily prsty ruky. Několik zaměstnanců britské obchodní mise, autor knihy Sedm let v Tibetu, rakouský horolezec Heinrich Harrer a jeho kolega. Imperialistická hrozba takového významu, že bylo třeba vyslat na “osvobozující” misi osmdesát tisíc vojáků. Čínský pokus o rozšíření komunismu na střechu světa skončil povstáním a následnou vlnou ničení a zabíjení.

A zabíjel i hladomor, důsledek připitomělého experimentu sovětských zemědělských odborníků a jejich zemědělských reforem. Po staletí osvědčený ječmen vystrnadila na náhorní plošině čtyři tisíce metrů nad mořem pšenice. Pozemkové reformy a další společenské změny necitlivě zaváděné čínskou vládou vedly ve druhé polovině 50. let k nepokojům, které 10. března 1959 přerostly v ozbrojené povstání proti čínské nadvládě, skrytě podporované Spojenými státy. Povstání bylo během několika dnů krvavě potlačeno. Zhoubné čínské působení vyhnalo z Tibetu tehdy patnáctiletého čtrnáctého dalajlámu a za ním dalších vice než sto dvacet tisích dalších Tibeťanů. Dalajláma 17. března uprchl do Indie, kde požádal o politický azyl, a od té doby žije v emigraci. Maova kulturní revoluce rozpoutala v Tibetu peklo. Přišlo v něm o život 1,2 milionu Tibeťanů. Přes milion z nich zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo při zmiňovaném hladomoru.

A to nemluvím o tom, že z více než 6000 klášterů, chrámů a svatyní, v nichž žilo téměř 600 000 mnichů a mnišek, zůstalo pouhých třináct. Strašná daň za to, že chce být národ hluboce duchovní, skromný a milý také svobodný. Na nejvyšším vrcholu světa by měl zanedlouho zaplát olympijský oheň. Nejlidnatější země světa se stane hostitelem nejvýznamnější sportovní události tohoto roku, letních olympijských her. Především proto se na Čínu upírají zraky z celého světa. A ty nemohou nevidět, co se v Tibetu děje. V posledních dnech, kdy v ulicích Lhasy opět teče krev, je zděšení a pobouření ještě vice na místě, než kdy jindy. Čína se chystá demonstrovat svou sílu jako ekonomická velmoc, která bezchybně zvládne organizačně nesmírně těžkou akci. Stejně systematicky a pečlivě jako připravuje LOH, také likviduje tisíciletou kulturu, mírumilovné náboženství, krásnou přírodu, tradice prastarého národa I národ samotný. Nikdy nezapomenu na okamžik, který byl jeden z nejsilnějších v mém životě. Stál jsem v naprosté euforii na vrcholku světa a bez sebe pokorou se rozhlížel okolo sebe. A na severu viděl Tibet, nekonečný a nádherný Tibet. Ten, který nám byl nezaslouženě odepřen čínskou zvůlí. Nevýslovně rád bych se ze střechy světa spustil právě tam, ale nebylo to možné.

Přesto, a nebo právě proto udělám maximum, aby se tato krásná země s krásnou kulturou a krásnými lidmi mohla vymanit z komunistické nadvlády a tyranie a doufám, že nebudu sám, kdo se bude snažit, aby Tibet získal zpět ukradenou svobodu.