Můj příspěvek není ani obhajobou ani kritikou milionářského závodu či hravosti těch, kteří nemusí úzkostně počítat úspory na svých kontech. Vlastnictví či bohatství pro mě nemá žádný pejorativní obsah a úspěch lidem přeji. Přesto bych si dovolil okomentovat příběh, který minulý týden, kromě nejistot kolem předčasných parlamentních voleb, ovládl česká média.
Doba není lehká. Ekonomové hovoří o globální hospodářské recesi a obávají se dalekosáhlé ekonomické krize. Padají dokonce příměry ke katastrofálním třicátým letům minulého století. Není divu, ekonomický pokles dosahuje vpravdě historických rozměrů – světová ekonomika jako celek meziročně klesne poprvé od skončení druhé světové války. Mezi hlavní viníky tohoto propadu patří i sdružení 30 nejvyspělejších států světa, OECD, jehož pokles HDP je odhadován na více než 4 %. S tímto hrozivým číslem již ve svých prognózách pro Českou republiku seriózně pracují i česká centrální banka a ministerstvo financí. Ekonomické zákony jsou neúprosné. Roste nezaměstnanost, ve vedoucí světové ekonomice, Spojených státech amerických, se již přibližuje deseti procentům, stejně smutný trend panuje v Evropské unii. Analytici očekávají pro Českou republiku půl milionu nezaměstnaných. Rostou rozpočtové schodky, ten americký na více než 10 % HDP. Tuzemská realita hovoří o deficitech státního rozpočtu nad hranicí 150 miliard korun po dobu několika dalších let.