Prvních deset maratonských kilometrů
Politika je pro mne maratónským během, těžkou vytrvalostní disciplínou, pojmenovanou podle jednoho z malých řeckých měst. Sprinter zvyklý udržovat maximální tempo na krátké vzdálenosti se možná uplatní několik stovek prvních metrů, ale s nabíhajícími kilometry téměř jistě odpadne. Stejně tak v případě politiky neměříme svůj úspěch jedním zářivým výkonem, ale dlouhodobou a cílevědomou prací, která musí přinést v konkrétním čase také konkrétní výsledky. A stejně jako v případě politické práce, i na dlouhé maratonské trati přicházejí časem krize, které musí kvalitní a dobře připravený maratonec zvládnout a překonat.
Vztáhneme-li maratonskou paralelu na naši stávající vládu, která do úřadu nastoupila po intenzivním osmiletém opozičním tréninku, je jasné, že prozatím rozbíháme prvních několik kilometrů dlouhého závodu. Se složitě dojednanou a draze vykoupenou koaliční vládní sestavou testujeme reálnost politických cílů, měříme dopady prvních zavedených opatření, procházíme zásadními hlasováními o důvěře, reformním balíku či o návrhu státního rozpočtu. To vše jsou klíčová rozhodnutí, která v paralele s maratónským během znamenají správné nastavení tempa a přísunu energie během prvních kilometrů skutečného vytrvalostního běhu. Právě zvládnutí této první fáze vytvoří pozdější rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným sportovcem.
V relativně krátké době od startu máme za sebou již i první krize. Ani se nelze divit. Při patovém povolebním rozložení sil a křehké majoritě v poslanecké sněmovně je nezbytné nejenom o obsahu, ale i formě každého reformního návrhu jednat s mimořádnou péčí a investovanou energií. To vše stojí další síly. Samozřejmě vládě neusnadňují práci ani bohatě medializované kauzy kolem čerpání evropských fondů či bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka.
Jsme na konci prvních deseti kilometrů běhu a čekají nás další nástrahy. Budeme se muset poprat s téměř nezměněnou podobou evropské ústavy, kterou nám z bruselského centra tlačí opět jako jedinou možnou cestu další evropské integrace bruselská byrokracie. Konflikt mezi naším svobodomyslným pojetím Evropy a dirigistickou realitou dnešního vývoje bude jedním ze zásadních problémů, kterým budeme čelit. Naopak jedinou možností pro nadcházející prezidentské volby je zvolení Václava Klause opět prezidentem, jakýkoliv jiný výsledek by byl začátkem budoucí krize, která by se mohla stát pro naši zemi i vládu fatální.
Jsem si jistý, že Občanská demokratická strana má všechny předpoklady uspět. Trať měří přesně 42 kilometrů a 195 metrů. Na jejím konci musí být vítězství v podobě menšího a efektivnějšího státu, nižších daní, větší ekonomické výkonnosti, menšího státního dluhu, svobodnější Evropy a spokojenějších občanů. Jen to lze za vítězství považovat a jen za to můžeme být po právu oceněni. Jen tak si můžeme říci o nominaci do dalšího maratónského závodu.
Vztáhneme-li maratonskou paralelu na naši stávající vládu, která do úřadu nastoupila po intenzivním osmiletém opozičním tréninku, je jasné, že prozatím rozbíháme prvních několik kilometrů dlouhého závodu. Se složitě dojednanou a draze vykoupenou koaliční vládní sestavou testujeme reálnost politických cílů, měříme dopady prvních zavedených opatření, procházíme zásadními hlasováními o důvěře, reformním balíku či o návrhu státního rozpočtu. To vše jsou klíčová rozhodnutí, která v paralele s maratónským během znamenají správné nastavení tempa a přísunu energie během prvních kilometrů skutečného vytrvalostního běhu. Právě zvládnutí této první fáze vytvoří pozdější rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným sportovcem.
V relativně krátké době od startu máme za sebou již i první krize. Ani se nelze divit. Při patovém povolebním rozložení sil a křehké majoritě v poslanecké sněmovně je nezbytné nejenom o obsahu, ale i formě každého reformního návrhu jednat s mimořádnou péčí a investovanou energií. To vše stojí další síly. Samozřejmě vládě neusnadňují práci ani bohatě medializované kauzy kolem čerpání evropských fondů či bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka.
Jsme na konci prvních deseti kilometrů běhu a čekají nás další nástrahy. Budeme se muset poprat s téměř nezměněnou podobou evropské ústavy, kterou nám z bruselského centra tlačí opět jako jedinou možnou cestu další evropské integrace bruselská byrokracie. Konflikt mezi naším svobodomyslným pojetím Evropy a dirigistickou realitou dnešního vývoje bude jedním ze zásadních problémů, kterým budeme čelit. Naopak jedinou možností pro nadcházející prezidentské volby je zvolení Václava Klause opět prezidentem, jakýkoliv jiný výsledek by byl začátkem budoucí krize, která by se mohla stát pro naši zemi i vládu fatální.
Jsem si jistý, že Občanská demokratická strana má všechny předpoklady uspět. Trať měří přesně 42 kilometrů a 195 metrů. Na jejím konci musí být vítězství v podobě menšího a efektivnějšího státu, nižších daní, větší ekonomické výkonnosti, menšího státního dluhu, svobodnější Evropy a spokojenějších občanů. Jen to lze za vítězství považovat a jen za to můžeme být po právu oceněni. Jen tak si můžeme říci o nominaci do dalšího maratónského závodu.