Univerzální karta Pražana, tzv. „Opencard“ stanula konečně před soudem. Kvůli údajnému předražení. Trestní oznámení podala 21.12 2009 někdejší zastupitelka za Evropské demokraty Jana Ryšlinková. Bylo to sotva pár měsíců před parlamentními volbami a Jana Ryšlinková (v té době už nezávislá) hrála na „předvolební politickou strunu“. Dnes se tato struna po téměř 4 letech (přes několikeré volby) dopnula do soudní síně.


Svět se naštěstí za ty 4 roky nezastavil, ale také se pořádně „napnul“. Politická scéna se poněkud proměnila. Stejně jako klíčová témata v politickém a mediálním diskursu. Není mým úmyslem hodnotit průběh soudního líčení, ani předvídat, jak asi dopadne. Moc těch skutečně fungujících a nezávislých institucí našeho demokratického státu už nemáme, poté, co se policie a část justice propůjčila k politickým převratům (viz pád vlády, předčasné volby a dokonaný politický převrat) a tak chci věřit a také věřím, že soud rozhodne správně.
Přesto zmíním několik podstatných i méně podstatných detailů:
1. Soudní pře se týká výběrového řízení na provoz a podporu kartového centra Opencard. To vytváří hardwarové a softwarové infrastrukturní zázemí, bez kterého by nebylo možné karty vydávat. Dalším kritizovaným aspektem je forma zadávání výběrových řízení v tzv. „Jednacím řízení bez uveřejnění“, tedy tím nejméně transparentním způsobem rozdělování veřejných prostředků.
2. V žalobním petitu se hovoří o „předražení“ tohoto pořízení a provozu kartového centra. Nezbývá mi než pochybovat o takovém tvrzení a zpochybnit teoretická východiska, ze kterých žalobce vychází. Prostě nevěřím tomu, že dnes může přijít IT znalec a říci, že se to dalo pořídit levněji. Musím totiž připomenout, že celá soutěž se odehrávala v „otevřeném výběrovém řízení“, do kterého se hlásilo více než 30 firem, byť nakonec nabídku splňující zadávací podmínky předložila jediná. Z tohoto otevřeného výběrového řízení vzešla smlouva, která garantovala roční náklady na provoz a podporu kartového centra na cca 7 mil. Kč.
3. O tom, zda to je moc či málo, a zda hl. m. Praha utrpělo nějakou škodu a kdo za ní, případně, může, rozhodne nezávislý soud.
4. Pokud by soud rozhodl, že zakázka byla opravdu pro Prahu nevýhodná, a že provoz Opencard byl předražený, a tedy že „Bém a jeho parta“ jsou „zločinci“ (a já tomu nevěřím), pak vás nejspíše budu šokovat následujícím konstatováním, že: současná politická reprezentace Prahy, jmenovitě pan primátor Hudeček, paní radní Vorlíčková, pan exprimátor Svoboda jsou „megazločinci“. Proč?
5. Protože politické vedení Prahy právě v tomto složení rozhodlo v roce 2011 nikoliv v otevřeném výběrovém řízení, nýbrž právě v tom nejméně transparentním formátu („jednacím řízení bez uveřejnění“, tedy zakázky z ruky), že „podpora a provoz kartového centra“ bude stát ročně téměř 8x více.
6. Tedy, pokud bychom se já a „moje“ Rada hl.m. Prahy chovali nehospodárně, pak exprimátor Svoboda, současný primátor Hudeček a ostatní radní ještě 8x nehospodárněji a zasloužili by si „osminásobný trest“. I proto, že „my“ jsme soutěžili a „oni“ nikoliv. A nic na tom nezmění jejich zoufalá a infantilní snaha odvolávat se na to, že nemohli „dělat nic jiného“.
7. Realita je o to dramatičtější, že za mého působení v roce 2010 došlo ke změně licenčních podmínek a tím bylo umožněno, aby se o provoz kartového centra otevřeně soutěžilo. Do té doby na základě výběrového řízení a uzavřené smlouvy měl právo na správu kartového centra pouze Magistrát HMP a potom (celkem logicky) vítěz otevřeného výběrového řízení, tedy firma Haguess. V roce 2010 jsem tedy slíbil, že vypíši otevřené výběrové řízení na pokračování projektu. To jsem také udělal. Doc. Svoboda ve funkci pražského primátora jej o rok později zrušil a o 2 roky později se uchýlil k zadání zakázky „z ruky“, bez volné soutěže.
8. Tento skutek je také předmětem logického obvinění celé Rady hl. m. Prahy a bude dalším soudním pokračováním v kauze Opencard. A v něm také bude zřejmé, že současná politická reprezentace Prahy provoz kartového centra téměř osminásobně prodražila a že lže, pokud tvrdí opak.
Závěrem: Jestli jsme pochybili my, ukáže soud. Pokud jeho rozhodnutí bude ano, pak osminásobným viníkem je politické vedení Prahy, které přišlo po roce 2010. Jeho morální špína je okořeněna faktem, že jediným výsledkem více než tříletého působení, je rozvrat administrativního fungování města, jeho další zadlužení, totální likvidace jeho investičního potenciálu i dehonestace komunální politiky v Praze jako takové.