V posledních týdnech se množí zprávy o tom, jak moc je česká jaderná energetika zajímavá pro asijské společnosti. Jedna z nich se týkala korejské společnosti KEPCO, jejíž zástupci v Praze potvrdili, že mají zájem stavět v Česku jaderné reaktory. Trumfem v případné soutěži uchazečů o stamiliardovou zakázku je nabídka financování, které by zajistila korejská exportní banka.

Při dnešní nejistotě na energetickém trhu se tato nabídka postupně stává běžnou; reaguje na fakt, že výstavba jaderné elektrárny představuje investičně náročný a dlouhodobý projekt. Proto Rusové nabídli financování Maďarům v případě rozšíření jaderné elektrárny Paks a proto se ve Velké Británii či Finsku se stal dodavatel technologie (Areva spolu s EdF resp. Rosatom) jedním z akcionářů celého projektu.

Otázkou ale je, kdo a jak bude poskytnutý exportní úvěr splácet. V Maďarsku půjčují podle všeho Rusové peníze nejprve maďarskému státu a ten je pak vkládá do projektu dostavby jaderné elektrárny v Paksi. Pokud by deformace energetického trhu pokračovala a nová elektrárna nebyla schopna úvěr splácet, převezme tuto povinnost vůči Rusku přímo maďarská vláda.

Ve Velké Británii a ve Finsku garantují splácení sami odběratelé, kteří se zavazují elektřinu odebírat bez ohledu na funkčnost trhu. Proč to dělají? Kvůli úspoře nákladů. V případě finské elektrárny Hanhikivi si odběratelé slibují, že bude nový jaderný blok schopen elektřinu vyrábět za méně než 60 eur za megawatthodinu. Na podobnou cenu má za cíl se dostat i projekt nového jaderného zdroje v Litvě. Tam neplánují garanci odběratelů, ale po vzoru Velké Británie zvažují contract-for-difference a vládní záruky. Je možné, že se jim to nakonec nepodaří, ale i cena mezi 70 a 80 EUR/MWh by byla více než konkurenceschopná s novými plynovými či obnovitelnými zdroji.

Kritici namítnou, že dnes se silová elektřina prodává na burze za něco málo přes 30 eur za megawatthodinu. Odběratelé ve Finsku či Litvě si evidentně nemyslí, že tyto ceny dlouhodobě přetrvají. Současné mimořádně nízké ceny elektřiny jsou způsoby propadem ceny černého uhlí a kolapsem cen povolenek CO2. Ani jeden z těchto faktorů však nevydrží věčně – těžaři černého uhlí již významně snižují investice a reforma systému EU-ETS je dnes žhavým tématem. Růst těchto vstupů pak povede i k růstu ceny elektřiny. Pro připomenutí – v roce 2008, tedy před propuknutím finanční krize, se cena elektřiny na burze pohybovala na úrovni 60-70 eur za megawatthodinu. To shodou okolností odpovídá ceně, kterou spotřebitelé platí v České republice i dnes, pokud se k burzovní velkoobchodní ceně připočtou příspěvky na obnovitelné zdroje.

Z toho lze vyvodit závěr, že v době přebytku peněz na finančních trzích není nejdůležitější diskuse o financování, ale spíše o splácení. Jistota splácení předurčí cenu financování a ta je pro dlouhodobé investice, jakou představuje nový jaderný zdroj, klíčová. Platí totiž, že jedno procento v nákladech na financování stavby (úrok) dělá 10 eur v ceně elektřiny, 5% pak odpovídá 50 EUR/MWh. Korejské KEPCO a dalších možných dodavatelů se proto neptejme jen na poskytnutí financování, ale hlavně na požadovaný úrok a požadované záruky za splácení.