Místopředseda vlády se tajně schází s čínskými komunisty. Ve stejnou dobu čínská ambasáda vytěžuje firmu Huawei a pídí se po informacích ze soukromí našich občanů. 


S kým se schází politici a proč?

Česko-čínské vztahy se v posledních měsících dostávají na zcela novou úroveň, přitom můžeme jen těžko mluvit o vzájemné výhodnosti. Stručně řečeno: Čína nám ukazuje sílu. Svou roli v tom hraje také ministr vnitra Jan Hamáček, který se setkává s komunistickými delegacemi, ale před českou veřejností o nich mlčí. Neodpovídá ani na otázky novinářů. 

Je nepřijatelné, aby český ministr legitimizoval komunistické funkcionáře a podepisoval s nimi nějaké smlouvy o spolupráci. Svoje chování by měl vysvětlit především občanům naší země, ale nemělo by to uniknout ani pozornosti premiéra. Vláda přece funguje jako tým a musí mít pravidla, s kým se mohou její členové scházet za zavřenými dveřmi. 

Čínská ambasáda se ptá

Souběžně s tím se z výpovědí bývalých manažerů čínské firmy Huawei dozvídáme, že tato firma sbírala citlivé informace o českých úřednících a předávala je čínské ambasádě. Mimo jiné ji zajímalo, kolik mají dětí, jaké mají soukromé zájmy nebo v jaké finanční situaci se zrovna nacházejí. 

Tak vypadá v praxi sbírání dat pro tajné služby. Použijí je k tomu, aby si vytipovaly vhodné cíle pro svoje vlivové působení. Tím může být korupce, nátlak nebo vydírání. 

Česká diplomacie je v defenzivě

Diplomacie je tvrdá disciplina, ve které je důležité mít strategii a znát svá silná místa i slabiny. V klíčový okamžik je pak potřeba odpovědět silou. Ne náhodou se s nadsázkou říká, že nejlepší diplomatická jednání se vedou tehdy, pokud na stůl položíte revolver. 

V případě Číny jde nadsázka stranou. Čína nás podle svých strategických dokumentů považuje za nepřátele. Vytýkací dopisy, které z Číny směřují do České republiky, jsou jen začátek. Česká ambasáda v Pekingu musí být připravena na to, že jí Číňané jednoho dne pro výstrahu třeba odpojí elektřinu, zavřou vodu a před bránu postaví tank. 

I takové mohou být důsledky sporu mezi demokratickou zemí a komunistickou velmocí. Je však důležité si uvědomit, že je to dnes spor o naši suverenitu. Jsme evropská civilizovaná země, ve které mají politici poslouchat své občany, ne cizí mocnosti. Je dobré si to vyjasnit hned, než o nás budou čínští komunisté s využitím svých technologií vědět úplně všechno a nebude cesty zpět. 

Stát má chránit svoje občany

Byl jsem sedm let velvyslancem ve Francii a Monaku. Z vlastní zkušenosti vím, že kdyby například česká ambasáda sbírala informace o Francouzích, navíc ještě za pomoci soukromých firem, byl bych vyhozen takovou rychlostí, že bych si nestihl ani sbalit zavazadlo. 

Je urážkou našich občanů, když cizí stát krade naše privátní údaje. Proto by ministerstvo zahraničí o těchto praktikách nemělo mlčet. Může si předvolat velvyslance Čínské lidové republiky nebo poslat několik čínských diplomatů zpět do říše středu. Na hrubý pytel hrubá záplata. Možná nás pak čínští komunisté začnou brát jako skutečného partnera. 

Jsem všemi deseti pro to, abychom budovali vzájemně výhodné vztahy mezi našimi zeměmi. K tomu je potřeba důvěra. A tu nejde postavit na špiclování, nátlaku nebo utajovaných schůzkách s komunistickými funkcionáři.