Od února 2022, kdy Putin rozpoutal válku proti Ukrajině, řada států Evropské unie omezila či pozastavila vydávání turistických víz občanům Ruska. Česká republika omezila vydávání víz hned po ruské invazi na Ukrajinu s ohledem na ruský teroristický útok ve Vrběticích. Vše ale dostalo nový rozměr s vyhlášením mobilizace v Rusku. Ta má zasáhnout ne stovky tisíc, ale možná více než milion Rusů. Desetitisíce z nich nyní hledají nejkratší cestu do zahraničí.

Jejich cílem jsou státy, s nimiž Rusko hraničí na jihu, jako Gruzie, Kazachstán nebo Mongolsko. Nicméně desetitisíce prchajících využily také možnost dostat se do států v Pobaltí, které sdílejí schengenskou dohodu o volném přeshraničním pohybu - a to je situace, která se přímo dotýká všech států Evropské unie a ohrožuje jejich bezpečnost.

V reakci na to nedávno omezily vstup pro občany Ruské federace Litva, Lotyšsko, Estonsko a Polsko. Zákaz vstupu je zaměřen na turisty a nevztahuje se například na ruské disidenty, kteří v EU hledají politický azyl, na osoby s trvalým pobytem v unijních zemích či na ty, kteří navštěvují rodinné příslušníky. Státy své rozhodnutí zdůvodňují ochranou vlastní bezpečnosti, což je zcela na místě - připomeňme, že aktéři všech teroristických útoků, které Rusové v Evropě provedli, využívali turistickou identitu. Finsko, které má nejdelší hranici s Ruskem, se nechalo slyšet, že uzavření hranic připravuje v nejbližší době. Čtveřice - s Finskem už pětice - zmíněných států nicméně těžko zabrání Rusům, aby na jejich území, a tedy na území EU, vstoupili přes jiný členský stát Schengenu. Proto žádají, aby všech 27 unijních zemí se začalo lépe koordinovat a zavedlo podobně striktní opatření. Zároveň tyto státy začínají Rusy s trvalým pobytem varovat, že pokud odejdou a zapojí se do agresivní války Ruska proti Ukrajině, úřední cestou ztratí nárok na návrat.

Je vhodné, aby se k otázce udělování víz prchajícím Rusům postavila Evropská unie jednotně? Tato otázka ležela na jednacím stole již během léta. Velké a vlivné státy jako Německo nebo Francie tvrdošíjně obhajovaly neomezené vydávání turistických víz, a tak ke shodě nedošlo. Je přirozené, že jinak potřebují situaci řešit státy přímo hraničící s Ruskem, a jinak státy, kam po uzavření leteckého provozu v rámci sankcí mohou Rusové dorazit jen z nějaké třetí země. Ostatně vydávání víz je výsostně založeno na suverénním rozhodnutí každého státu.

Jak se k situaci staví Česká republika? Ministr zahraničí Jan Lipavský před několika dny potvrdil, že náš stát nebude automaticky vydávat humanitární víza Rusům masově prchajícím po vyhlášení částečné mobilizace. Toto opatření jednoznačně podporuji. Rusové neutíkají před politickým pronásledováním nebo před válkou, ale protože nechtějí splnit povinnost uloženou jejich vlastním státem v souladu se zákony Ruské federace. Takový důvod není humanitární situací.
Zcela protikladně se však k této otázce postavil prezident Miloš Zeman. V televizním rozhovoru na CNN Prima uvedl, že víza by ČR měla udělovat Rusům stejně jako ukrajinským uprchlíkům. “Člověk, který prchá z Ruska, není bezpečnostní riziko,” uvedl doslova. To ale dost dobře ani nejde zařídit. Protože zatímco s Ukrajinou má EU již přes pět let podepsanou dohodou o bezvízovém styku, takže se Ukrajinci mohou po území států EU pohybovat bez omezení, v případě Ruska je situace úplně jiná. Po ruské agresi proti Ukrajině se totiž EU rozhodla vízové podmínky pro ruské občany naopak zpřísnit.

Názor současného prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil považuji v této krizové situaci za bezprecedentní. Bagatelizuje bezpečnostní riziko, které pro nás i celou EU představují ruští běženci v řádech milionů, jejichž politickou historii nikdo nekontroluje. Je přece obecně známo, že drtivá většina Rusů podporuje válku proti Ukrajině, a proto je nepřijatelné, aby se tito lidé mohli po Evropě volně pohybovat.

Zemanovo srovnání ukrajinských humanitárních uprchlíků a Rusů prchajících před mobilizací je lidsky odpudivé. Nerozlišuje Ukrajinu a Rusko a popírá odlišné vízové režimy obou zemí. Kořeny tohoto názoru hledejme v Zemanově letitém proruském postoji, kterým se nikdy netajil, v jeho srdečných návštěvách Kremlu a bratříčkování se s Putinem a v prorusky orientovaném prostředí prezidentské kanceláře. Poslední kapkou ostatně bylo Zemanovo vlastizrádné chování bezprostředně po Vrbětickém útoku a jeho neschopnost vykonávat úřad hlavy státu. Za to si od senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost vysloužil návrh na aktivaci článku 66 ústavy.
Ale zpět k tématu. Vydávat humanitární víza lidem, kteří individuálně požádají o politický azyl a podrobí se procedurám vedoucím k jeho udělení, je nadále naší povinností. V tom ČR také bude pokračovat. Konkrétně může jít o politické oponenty režimu, nebo dokonce o ty, u nichž se prokáže, že právě po vyhlášení mobilizace kladli režimu otevřený a aktivní odpor. Každá taková žádost však musí být posouzena a vyhodnocena jednotlivě v souladu s mezinárodními konvencemi a s naším právním řádem. Navazujeme tím na vznešenou tradici masarykovské první republiky, která silám opozičním vůči komunismu otevřela dveře.

A pak jsou tu ruští občané, kteří mají víza do EU na deset let s možností opakovaně překračovat hranici, na které se prozatím žádné omezení nevztahuje. Ruskou hrozbu ale musíme brát velmi vážně, proto musíme být připraveni nastolit v EU diskusi o přezkumu těchto dlouhodobých víz.
Česká Republika jako předsedající země v EU má velkou odpovědnost. Volný pohyb přes hranice je jednou z výsad Schengenu, kterou bychom neměli bez dalšího zničit. Na druhou stranu platí, že bezpečnost vlastních občanů musí být vždy a za každých okolností na prvním místě.

Tento text jsem nahrál jako epizodu podcastu Téma Pavla Fischera, který najdete na mém webu, na Spotify, v Apple Podcasts a dalších podcastových aplikacích.