Co ses dnes ve škole naučil?
Jaká je nejčastější otázka českého rodiče po návratu dítěte ze školy? No přece: Co bylo ve škole? Nějaká známka?
V té větě vidím největší problém českého vzdělávacího systému.
Jaká je nejčastější otázka českého rodiče po návratu dítěte ze školy? No přece: Co bylo ve škole? Nějaká známka?
V té větě vidím největší problém českého vzdělávacího systému. Je esencí absolutního nepochopení dětské duše, nepochopení poznání jako základu učení, metaforou začátku handlu mezi společností a šestiletého človíčka. Něco za něco, když ne jednička, tak usměvavý smajlík, víčko od petky na lavici (kdo nasbírá nejvíc, děti, kdo vyhraje, kdo zvítězí, kdo si zaslouží, kdo, kdo, kdo?). Fanda. Fanda je totiž nejrychlejší počtář, vyjmenovaná slova dává rychlostí biče, je to šikula.
Přesně tady do dětí dostáváme frustraci na druhém stupni, nezájem středoškoláka. Jenom proto, že rezignujeme na přirozenou vlastnost člověka – touhu poznávat - už v šesti letech. Vím, že kolegů osvícených elementaristů je hodně, ale většinový systém je stále nemocný známkou jako božstvem českého žáka a učitele. Známkou jako motivací k výkonu. Že nic jiného nefunguje? Ale tak jsme si je naučili. V plné nahotě nyní ukazují distanční testíky, jak umějí být žáci samostatní, dokud jim to nedáme na známky. To pak jedou paralelní chaty a kantorům nezbývá než zaznamenat stoprocentní výkony.
Přitom stačí tak málo, rezignovat na známku alespoň v prvních třech (nejlépe pěti) letech školní docházky. Tlačit na samostatnost a přirozenou touhu poznávat s porozuměním limitu každého dítěte.
Prvním spojencem, ne soupeřem musí být rodič, který od začátku pomůže jednou základní a úplně jednoduchou otázkou po návratu děcka ze školy: Co ses dnes ve škole naučil? Cítíte ten rozdíl? Naučit se a mít dobrou známku? Vzpomeňme sami na sebe, kolikrát jsme něco dali kvůli známce, nikoliv pro vědění vlastní a kolik toho zůstalo v nás.
Co se dnes ve škole naučil? Ta otázka je klíč i pro učitele. Odcházím ze třídy a musím se zeptat: Co jsem je dnes naučil? A vlastně i co jsem se naučil já sám?
Naivní? Možná, ale nutné a krásné. Co ses dnes naučil?
Pavel Klíma
dlouholetý ředitel, náměstek hejtmana Jihočeského kraje pro školství
V té větě vidím největší problém českého vzdělávacího systému.
Jaká je nejčastější otázka českého rodiče po návratu dítěte ze školy? No přece: Co bylo ve škole? Nějaká známka?
V té větě vidím největší problém českého vzdělávacího systému. Je esencí absolutního nepochopení dětské duše, nepochopení poznání jako základu učení, metaforou začátku handlu mezi společností a šestiletého človíčka. Něco za něco, když ne jednička, tak usměvavý smajlík, víčko od petky na lavici (kdo nasbírá nejvíc, děti, kdo vyhraje, kdo zvítězí, kdo si zaslouží, kdo, kdo, kdo?). Fanda. Fanda je totiž nejrychlejší počtář, vyjmenovaná slova dává rychlostí biče, je to šikula.
Přesně tady do dětí dostáváme frustraci na druhém stupni, nezájem středoškoláka. Jenom proto, že rezignujeme na přirozenou vlastnost člověka – touhu poznávat - už v šesti letech. Vím, že kolegů osvícených elementaristů je hodně, ale většinový systém je stále nemocný známkou jako božstvem českého žáka a učitele. Známkou jako motivací k výkonu. Že nic jiného nefunguje? Ale tak jsme si je naučili. V plné nahotě nyní ukazují distanční testíky, jak umějí být žáci samostatní, dokud jim to nedáme na známky. To pak jedou paralelní chaty a kantorům nezbývá než zaznamenat stoprocentní výkony.
Přitom stačí tak málo, rezignovat na známku alespoň v prvních třech (nejlépe pěti) letech školní docházky. Tlačit na samostatnost a přirozenou touhu poznávat s porozuměním limitu každého dítěte.
Prvním spojencem, ne soupeřem musí být rodič, který od začátku pomůže jednou základní a úplně jednoduchou otázkou po návratu děcka ze školy: Co ses dnes ve škole naučil? Cítíte ten rozdíl? Naučit se a mít dobrou známku? Vzpomeňme sami na sebe, kolikrát jsme něco dali kvůli známce, nikoliv pro vědění vlastní a kolik toho zůstalo v nás.
Co se dnes ve škole naučil? Ta otázka je klíč i pro učitele. Odcházím ze třídy a musím se zeptat: Co jsem je dnes naučil? A vlastně i co jsem se naučil já sám?
Naivní? Možná, ale nutné a krásné. Co ses dnes naučil?
Pavel Klíma
dlouholetý ředitel, náměstek hejtmana Jihočeského kraje pro školství