Netradiční pohled na měnovou unii.

Každý stavař ví, že je třeba věnovat pozornost podloží, na kterém stojí stavba. Jinak to může dopadnout třeba takhle:



Tento obrázek jsem si vypůjčil z příručky ČVUT o závadách staveb. A teď graf z Bloombergu, který ukazuje šíření trhlin:



Jde o průměrnou rizikovou přirážku dluhopisů Řecka, Itálie, Portugalska, Španělska a Irska, též známé pod zkratkou PIIGS. Jelikož tato zkratka byla shledána příliš urážlivou, vymyslela se jiná: GIPSI. To je určitě mnohem lepší, že ano.

Nejde ale o zkratky. Jde o to, že eurozóna je postavena na nestabilních základech. Nelze to vyřešit žádnými kritérii ani kontrolou veřejných rozpočtů. Slabší ekonomiky prostě tíhu eura neunesou. A Německo naopak nebude chtít euro zlehčit tištěním peněz alias kvantitativním uvolňováním, jak to dělají Američané s dolarem.

Rizikové přirážky slabších států skupiny GIPSI dosáhly minulý týden rekordního maxima, které překonalo období vrcholu řecké krize v květnu 2010. Nikdo neví, jak to dopadne. Dobrý závěr je ovšem stále méně pravděpodobný.

Ještě jedna citace z příručky. Poruchy staveb můžeme klasifikovat podle stupně poškození konstrukce na:

1. běžné opotřebení při němž nedochází ke snížení užitné jakosti ani k snížení bezpečnosti;
2. závady - snižují užitnou jakost anebo zhoršují vzhled budovy, ale nesnižují bezpečnost;
3. nevýznamné poruchy - pokud snižují užitnou jakost a životnost stavby a nepodstatně snižují i bezpečnost;
4. významné poruchy - značně snižují užitnou jakost, životnost a bezpečnost, ale neohrožují bezpečnost stavby bezprostředně;
5. havarijní poruchy - vážně ohrožují bezpečnost stavby.

Teď je otázka, zda eurozóna je teprve ve stádiu 4 anebo již ve stádiu 5.

Čas ukáže. Ale bydlet v takové budově bych nechtěl.