Ačkoli finanční krize ustoupila do mediálního pozadí, stále se dějí dramatické věci. A další budou následovat.

Mediální událostí prvního listopadového týdne byla nepochybně zpráva o začátku kvantitativního uvolňování v USA. V originále „quantitative easing“ a protože jde již o druhou vlnu, používá se zkratka QE2. Ale o co se vůbec jedná?

Federální rezervní systém má zákonem stanovenou povinnost pečovat o cenovou stabilitu a zaměstnanost v americké ekonomice. Jeho obvyklým nástrojem jsou základní úrokové sazby. Když ekonomika zvolní a nezaměstnanost vzroste, „Fed“ sníží úrokové sazby. Tím zlevní úvěry a povzbudí spotřebu a podnikání. Uvolnění na trhu úvěrů má za následek růst zaměstnanosti.

Tak hovoří učebnice. Co se ale stane, když úrokové sazby jsou již tak nízké, že snižovat nelze? Nastoupí další učebnicový mechanismus, a sice operace na volném trhu. Centrální banka kupuje pokladniční poukázky, čímž snižuje dlouhodobé úrokové sazby a zároveň pouští peníze do ekonomiky.

V praxi se operace na volném trhu používají ve velkém rozsahu výjimečně – a ještě výjimečnější je orientace na dlouhodobé státní dluhopisy. Průkopníkem bylo Japonsko v roce 2000. V USA trvala první vlna QE přibližně rok počínaje březnem 2009. Listopad 2010 tedy znamená začátek dalšího kola, během něhož má Fed skoupit americké federální dluhopisy za nejméně 600 miliard dolarů. Kde vezme Fed peníze? Nevezme, vytvoří si je. Doslova z ničeho. Nepotřebuje ani ten pověstný tiskařský lis.

Pochopitelně každého napadne, zda nehrozí inflace. Do jisté míry ano. Zmíněných 600 miliard představuje asi 6,8 procenta americké měnové zásoby M2, což není zanedbatelné. Jenomže očekávat, že americká inflace poskočí o téměř sedm procent, nelze. Rychlost oběhu peněz v americké ekonomice je nízká, takže index spotřebitelských cen se sotva změní. První vlna QE obnášela 1,75 biliónu dolarů a žádná inflační horečka nenastala.

Jenže inflace není jen index spotřebitelských cen. Jeho růst je vlastně jen důsledkem růstu objemu peněz v oběhu. Již vzápětí po vyhlášení startu QE2 vzrostly ceny akcií. Barel ropy přidal 2,5 dolaru na úroveň 87 dolarů. Ropa je o pětinu dražší ve srovnání se začátkem září, kdy Fed poprvé oznámil, že QE2 je hotová věc. Podobně se chovají komodity jako měď, cukr, sója nebo bavlna. Majetkové investice, ať už akcie, zlato nebo ropa, jsou považovány za štít proti inflaci. Zároveň růst objemu peněz čistě mechanicky nafukuje jejich ceny.

Názory ekonomů na QE2 jsou v drtivé většině velmi kritické. Britský list The Daily Telegraph cituje názor Toby Nangleho z Baring Asset Management, podle něhož jde o jednu z největších politických chyb v historii Fedu. Fed sází na to, že příliv peněžní hotovosti zvýší nejen ceny akcií, komodit a nemovitostí, ale také mzdy. Tato sázka nemusí vyjít. Goldman Sachs očekává, že celkový objem QE2 dosáhne až dvou biliónů dolarů a skončí možná až v roce 2015.

Bill Gross z investiční společnosti Pimco (největší správce dluhopisových fondů na světě) dokonce používá termín „největší hra typu letadlo (Ponzi scheme) v historii“. Warren Buffett dodává, že kupovat dluhopisy v této fázi je velký omyl. Bývalý Sorosův spolupracovník Jim Rogers suše tvrdí, že „Bernanke (šéf Fedu) nerozumí ekonomii, nerozumí měnám, nerozumí financím. Jediné, čemu rozumí, je tištění peněz“. Marc Faber nadepsal svůj komentář na blogu „Finanční Titanic“. Dokonce ani vždy nekonvenční Paul Krugman neobhajuje QE2, pouze tvrdí, že jeho dopad je přeceňován.

Jaký bude skutečný efekt QE2, ukáže pouze čas. Jisté je pouze to, že od začátku první vlny QE v březnu 2009 vzrostl americký akciový index Dow Jones o 58 procent. Ropa typu Brent posílila o 71 procent. Zlato o 45 procent. Jak by se tyto ceny vyvíjely bez kvantitativního uvolňování, nevíme. Jistě by ale nerostly rychleji, zejména v případě akcií.

podle komentáře pro Lidové noviny