České Vánoce jsou svátky přežírání, pardon, přejídání. To je smutná pravda. Ale existuje účinné řešení!

Tímto řešením je znovuzavedení státem řízeného potravinářství. Ve 40. letech zavedli nacionální socialisté na českém území centrální hospodaření s potravinami. Tento systém přetrval i po roce 1945, protože čeští socialisté a komunisté věřili, že zavedení trhu by přineslo hlad a bídu.

Jaké byly skutečné výsledky centralizovaného potravinářství? Takto se o něm hovořilo v Národním shromáždění 12. prosince roku 1947. Slovo má poslankyně Jungwirthová:

„Kritisoval se fakt, že ministr výživy drží tak zvané trhové svazy, okupantské to zařízení. My všichni přece víme, nač Němci trhové svazy zřídili. My víme, že jim šlo o to, aby z naší země dostali všecko, co se jenom dá, aby podchytili všecky surovinové zdroje. My přece všichni víme, že to byla organisace zařízená v podstatě na výkup, distribuci a kontrolu. Otázka odbytu nehrála v době nedostatku žádnou roli. My jsme si také vědomi toho, že i po revoluci svazy plnily v podstatě svoji úlohu kontrolní a že jejich zásahy byly někdy více méně policejního rázu. O jejich nedostatcích přece pan ministr nikdy nemlčel, ba naopak, otevřeně je přiznával, ba sám kritisoval. Nám všem bylo však jasno, nemáme-li zavést do naší distribuce naprostou anarchii, že je především nutné, abychom trhové svazy, když nevyhovují, nahradili něčím lepším, něčím dokonalejším.“

Netrvalo ani tři měsíce od tohoto projevu, a „něco dokonalejšího“ bylo zavedeno. Lístkový, přídělový systém ovšem přetrvával až do roku 1953, protože administrativní kontrola cen byla komunisty považována za klíčový nástroj boje proti inflaci. Také tento národohospodářský nástroj byl převzat z období protektorátu.

Nacionálně socialistické „trhové svazy“ a na ně navazující komunistická řízená ekonomika odrážely tehdejší přesvědčení, že trh nemůže nasytit celou populaci, všechny příjmové skupiny. Administrativní hospodaření spojené s šikanou rolníků ovšem nikdy dobře nefungovalo. Slova má opět paní poslankyně Jungwirthová:

„Dovolte, abych se ještě několika slovy zmínila o t. zv. akci "Mléko všem dětem". Z podnětu ministerstva výživy se ujala Národní fronta žen propagace toho, aby naši zemědělci, resp. naše zemědělské ženy se přičinily, aby mléka bylo odváděno co nejvíce, aby se dostalo alespoň našim dětem, když už my dospěli je nedostáváme. Je skutečně smutné, když srovnáme, jak jenom letos poklesá dodávka mléka. V červenci bylo dodáno do mlékáren 87 milionů litrů, v srpnu už 81 milion litrů, v září 70, v říjnu 64 a v listopadu asi 50 milionů litrů. Paní a pánové, kdyby dodávka mléka měla ještě klesat - tak to také konstatoval ministr výživy - museli bychom sáhnout na dávky pro 6-12 leté děti, t. j. na dávky našich drobných školáků. Apeluji s tohoto místa znovu na všechny naše zemědělské ženy, aby si nás představily, městské matky, které skutečně nemáme kde mléko koupit a nechceme je kupovat pod rukou, aby si nás představily, když se ocitáme v situaci, že nemůžeme svým dětem dát bílou kávu.“

Úředníci ministerstva výživy se tehdy, ve čtyřicátých letech, skutečně snažili: kontrolovali, apelovali, agitovali, hrozili, slibovali, bojovali proti údajným sabotérům, vyplňovali výkazy, psali hlášení – a stále nic, bez výsledku, potravin byl nedostatek. Teprve po alespoň částečném uvolnění trhu se pulty naplnily zbožím, i když až do roku 1989 včetně byly mnohé potraviny těžko k sehnání.

Nyní je potravin na trhu nejen dostatek, ale soudě podle předvánočních napěchovaných nákupních košíků i přebytek. Nyní je český národ tak rozmazlený, že nárůst cen potravin bere jako obrovskou újmu – dokonce i ti, kteří by měli příjem potravin kvůli tělesné váze spíše snížit. Nicméně se nenajde rodina, která by neměla na mléko pro děti. Na potraviny vydává průměrná česká domácnost 20 % celkových výdajů, což znamená, že nedávný růst cen potravin nikoho nevyhladoví.

Problémem je spíše nadváha. Naše babičky ještě používají termín „vypadat dobře“ v souvislosti s tím, když má někdo nadváhu. V nedávné historii, ještě v době ministerstva výživy, byl problémem nedostatek, podvýživa, křivice a souchotiny. Nyní Česká obezitologická společnost uvádí, že ve skupině lidí nad 45 let „vypadá dobře“ kolem 70 procent lidí. Jen 30 procent má normální váhu. Podvýživa neexistuje a nemoci s ní spojené vymizely.

Českému národu jako celku tedy nynější zdražení potravin zřejmě nijak neuškodí. Radikálního zhubnutí národa bychom ovšem mohli dosáhnout opětovným zavedením Ministerstva výživy. Ministerstvo by zavedlo regulované ceny potravin, a náhle by regály byly prázdné. Konec přejídání, konec bezuzdného konzumu. Nostalgici po starých časech by si přišli na své. Obezitologové by ovšem zřejmě přišli o chleba - v doslovném i přeneseném smyslu.

A jen tak zcela mimochodem: dodnes existuje odvětví, kde přídělový systém stále funguje. Jde o zdravotnictví. Zde centrální administrativa a regulace skutečně způsobují nedostatek, který se například projevuje dlouhými čekacími dobami na vyšetření a léčbu. A dodnes existují někteří pomaleji chápající politici, kteří uvažují jako kdysi poslankyně Jungwirthová. Nijak se nepoučili, nic nepochopili.