Jeden bulvární pisálek se do mě pustil, že prý lžu ohledně britského zdravotnictví. Takže teď si povíme, jaká je pravda.

Tím bulvárním pisálkem je Jan Čulík, který se „senzace“ s chutí chopil. Coby žalobce a soudce v jedné osobě mi vynadal do lhářů, a pro jistotu ještě do „komsomolců“ a „neokonzervativců“.

Ponechám stranou zajímavou otázku, jak můžu být komsomolcem a neokonzervativcem v jedné osobě. Jádrem nařčení ze lži je tento odstavec:

„Státní zdravotnictví za následek všeobecně vyšší úmrtnost na léčitelné choroby. Úmrtnost na rakovinu prsu v USA je 28 %, zatímco ve Velké Británii 46 %. Americká úmrtnost na rakovinu prostaty je 19 %, zatímco britská 57 %. Tím není řečeno, že americké zdravotnictví je dokonalé: tím je řečeno, že státně-monopolní systém je velmi, velmi nedokonalý.“

Vítězoslavný Čulík vytáhl statistiku, která udává mnohem menší čísla a radostně řičel „lež, lež jako věž!!!“ a pak ještě to o těch komsomolcích, a tak dále. Čulíkova euforie z toho, že načapal Kohouta při údajné lži, neznala mezí.

Jak je to ve skutečnosti?

Podle britského statistického úřadu je úmrtnost na rakovinu prsu 19 procent, na rakovinu prostaty 25,6 procenta. Jenže ďábel se skrývá v detailech. Tato nižší statistika úmrtnosti se týká míry přežití v pětiletém horizontu. Statistika, kterou jsem citoval já, se týká míry úmrtnosti v desetiletém horizontu, která je pochopitelně podstatně vyšší. Kdyby Čulík věnoval své „rešerši“ déle než deset vteřin, přišel by na to.

Kromě toho šlo o statistiku z let 1999-2004, kterou neměli autoři mého zdroje k dispozici. Citoval jsem totiž knihu Lives at Risk: Single-Payer National Health Insurance Around the World (autoři John Goodman, Gerald Musgrave, Devon Herrick, vydal Roman & Littlefield Publishers v roce 2004). Senzace se tedy nekoná, Kohout nebyl přistižen při lži. Ano, dobrá, měl jsem citovat zdroj, ačkoli nešlo o akademickou práci, nýbrž pouhý blog. Na věcné správnosti citace to ovšem nic nemění.

Kdo by měl zájem o novější data o výkonnosti britské Národní zdravotní služby v oblasti léčení rakoviny, může se podívat na čísla publikovaná vědeckým časopisem The Lancet Oncology a citovaná deníkem Telegraph. Čísla jsou to tuze zajímavá:



Ach, jaká smůla: ta prožluklá Amerika má nejvyšší míru přežití pro ženy i muže (v pětiletém horizontu, abychom byli přesní.) Zdravotní systémy s vysokou mírou zapojení soukromého sektoru si obecně vedou dobře. Česká republika je na jednom z posledních míst, ovšem musíme vzít v úvahu, že Anglie, Skotsko, Wales, Irsko a jiné státy, které mají socializované zdravotnictví, vydávají na zdravotnictví mnohem větší částky v absolutním vyjádření. Umíráme tedy relativně brzy, ale zato levně. Ještě levnější bylo zdravotnictví před rokem 1989, ale tehdy byl průměrný věk dožití o několik let nižší.

Socializované zdravotnictví totiž nutně a zákonitě poskytuje horší péči, protože státní monopol vede k přídělovému systému. Přídělový systém vždy vede k nedostatku a nedostatek vede k vyšší úmrtnosti na léčitelné choroby. Kdo nechápe tuto základní zákonitost socialistického zdravotnictví, nechápe nic. Nejen kouření, ale i socialismus zabíjí.