Meteorolog a klimatolog Radim Tolasz nedávno psal o biopalivech. Rád bych k tomuto tématu přidal pohled ekonoma.

USA a některé západoevropské země ze strategických a ekologických důvodů podporují výrobu paliv z potravinářských surovin. Ve Spojených státech jde především o výrobu etanolu z kukuřice, v Evropě o výrobu téhož materiálu z obilí. Například konsorcium firem BP, Associated British Foods a DuPont má v úmyslu postavit v Anglii továrnu, která má zpracovávat třetinu nadbytečné britské produkce pšenice.

Zde je nutné zdůraznit, jaká je role vlád. Při současných cenách a za současného stavu technologie neexistuje možnost, aby průmyslové odvětví orientované na energetické využití potravinářských surovin bylo ekonomicky životaschopné. Jedině existence vládních dotací a vládních zemědělských politik umožňuje vznik celého odvětví, které by za normálních okolností nemohlo existovat.

Biopaliva totiž nic nepřinášejí. Jak ekologové tak ekonomové se nyní vzácně shodují v odporu vůči „dotovanému pálení potravin“, což je výraz, který používá profesor David Pimentel z Cornellovy univerzity. Pimentel patřil vždy ke kritikům biopaliv, a to ještě v době, kdy potraviny byly globálně levné a na trhu převládaly převisy nabídky nad poptávkou.

V roce 2001 Pimentel uveřejnil výzkumnou zprávu, z níž vyplynula některá šokující zjištění. Jeden akr amerického kukuřičného pole je schopen dát kukuřici na výrobu 328 galonů etanolu; na obdělání je zapotřebí 140 galonů fosilních paliv. To ještě nevypadá tak zle. Ale při výrobě etanolu je zapotřebí tří energeticky náročných destilačních kroků k tomu, aby 8 procent etanolu bylo separováno od 92 procent vody. To znamená, že na výrobu jednoho galonu etanolu je třeba energie 131 tisíc BTU, přičemž jeden galon etanolu obsahuje energii v hodnotě pouze 77 tisíc BTU. (1 BTU, British Thermal Unit, je rovna zhruba 1055 joule.)

Výroba etanolu je tedy finančně i energeticky ztrátová. Kdyby výroba etanolu přinášela do systému novou energii, pěstitelé kukuřice by sami používali etanol při jejím obdělávání, což se neděje. Pouze miliardové vládní dotace deformující trh jsou schopny zabezpečit, že výrobci palivového etanolu okamžitě nezkrachují. „Dotace na výrobu etanolu z kukuřice budou mít za následek vyšší ceny masa, mléka a vajec,“ varoval profesor Pimentel již v roce 2001. „Nejenže spotřebitel zaplatí vyšší daně na dotace, ale nakonec zaplatí významně vyšší tržní ceny za potraviny.“ Na jeho slova nyní dochází.

Existuje strategické vysvětlení? Nevyplatí se přece jen zaplatit vyšší cenu za energetickou nezávislost na ropě ze Středního východu, Venezuely, Nigérie a podobných zdrojů? Nikoli, tvrdí profesor Pimentel. Aby se američtí automobilisté vymanili ze závislosti na zahraničních zdrojích, muselo by 97 procent území USA být oseto kukuřicí.

Ekologické aspekty? Dr. Timothy Searchinger v nedávno publikovaném článku v časopise Science uvádí, že většina biopaliv zvyšuje objem emisí oxidu uhličitého. Jedinou výjimkou je etanol vyráběný v Brazílii z cukrové třtiny, jejíž pěstování je energeticky nenáročné. Stále jsou však zde problémy s odlesňováním a s erozí půdy.

Tím není řečeno, že etanol je jako palivo v principu špatná myšlenka. Současný stav technologií však zatím nepokročil tak daleko, aby umožnil dostatečně levnou výrobu bez nepříznivých vedlejších následků. Časem pravděpodobně vzniknou nové postupy, které umožní zpracovat odpadovou biomasu bez nepříznivých ekologických účinků a bez dotací. Dosavadní experimenty však zatím spíše selhaly.


Toto je úryvek z delšího článku o inflaci a cenách potravin, který jsem nedávno napsal na objednávku MF Dnes. (Do tisku by měl jít 30. 4., pokud je mi známo.)

Co bych ještě dodal: zdůrazňuji, že ekonomové biopaliva nikdy neprosazovali, protože jejeijch ekonomická nevýhodnost a nepříznivé vedlejší efekty jsou zřejmé na první pohled. Biopaliva jsou důsledkem politicko-strategického uvažování (chybného) a lobbistických tlaků. Ekonomové jsou v tom nevinně.

Mimochodem, není pravda, že by ekonomové paušálně odmítali klimatické změny. Ekonomové spíše varují před využíváním klimatických změn jako nástroje pro prosazování lobbistických zájmů. To je dost podstatný rozdíl.