Občas si pročítám svoje staré analýzy. Jednu z října roku 2000 mám obzvláště v oblibě. Zde z ní uvádím delší citaci. Dokument nebyl nikdy publikován. Týká se, jak název napovídá, spotřeby ropy v Číně.

Hlavní podíl na růstu světové spotřeby ropy budou mít nově industrializované země, především v Asii a v Latinské Americe. V období do roku 2020 půjde o vzestup v řádech stovek procent. V současné době na tyto země připadá zhruba třetina světové spotřeby. V nepříliš vzdálené budoucnosti však dostihnou a předstihnou státy, které nyní označujeme jako vyspělé ekonomiky.

Zvláště významný a pozoruhodný je vzestup čínského ropného dovozu, který během příštích 20 let vzroste až v řádech tisíců procent ve srovnání se stavem z konce 90. let. U ostatních velmi lidnatých asijských zemí lze očekávat nárůst dovozů „jen“ v řádech stovek procent.

Na 1% růst HDP v průměru připadá 1% růst spotřeby energie. Vyspělé země vystačí s nižším růstem spotřeby energie, avšak u nově industrializovaných ekonomik tuto závislost nelze obejít.

Čína a Indie jsou dva nejlidnatější státy na světě, které zároveň prožívají dlouhodobý ekonomický boom. Spotřeba ropy v těmto zemích roste nejen díky růstu průmyslové výroby, ale ve stále větší míře také v důsledku soukromé spotřeby obyvatel. To je poměrně nový jev. Ještě v historicky nedávné době žila kromě málo početných elit naprostá většina obyvatel obou zemí v chudobě, s minimální spotřebou energie na hlavu. V roce 1990 dosahovala čínská spotřeba energie per capita jen jedné šestiny celosvětového průměru a pouhá 3 % americké úrovně. Tři čtvrtiny celkové čínské spotřeby byly kryty uhlím.

Během devadesátých let však došlo k lavinovitému nárůstu počtu obyvatelstva řadícího se ke střední třídě. To se nejprve promítlo do zvýšené spotřeby elektrické energie, protože elektrospotřebiče patří typicky k životnímu stylu středních vrstev. V Číně se v důsledku zvýšené poptávky začaly stavět nové elektrárny (například u nás velmi dobře známá Šen-tou či kontroverzní projekt Tři soutěsky).

Teprve s určitým zpožděním došlo k explozi automobilismu. Pro nově vzniklé střední třídy představuje automobil velmi značný výdaj a zároveň definitivní potvrzení jejich společenského postavení, jímž se odlišují od nižších tříd. Spotřební chování obyvatel v asijských zemích je velmi dobře popsáno – z marketingového hlediska vykazuje značné pravidelnosti a lze tedy poměrně dobře prognózovat trendy budoucího vývoje. Zejména marketingové chování čínské populace je velmi stabilní. V dobách nedávno minulých byl slušný životní standard definován trojicí hodinky, kolo a chladnička. V současnosti jde o trojici barevný televizor, pračka (počet praček se za posledních 15 let zvýšil z nuly na téměř 100 miliónů) a automobil. Vlastnictví automobilu je otázkou prestiže. Asijci jsou přitom ochotni za automobily a jejich provoz ochotni utrácet velké částky v poměru k jejich příjmům. A protože v Indii a v Číně existuje dlouhodobý trend růstu HDP a růstu počtu obyvatel řadících se ke střední třídě, lze s významným růstem poptávky po ropě počítat jako s jistotou.

Ještě v roce 1990 byla Čína čistým exportérem ropy a uhlí. Od té doby se však čínská energetická bilance výrazně zhoršuje. Pokud v budoucnosti Čína dosáhne energetické spotřeby na úrovni Latinské Ameriky, bude spotřebovávat více ropy, než všichni evropští členové OECD dohromady, co by vedlo ke globálnímu růstu spotřeby ropy o 20 %. A pokud čínská spotřeba ropy dosáhne současné jihokorejské úrovně, šlo by o více než dvojnásobek dnešní spotřeby USA.
Vedoucí čínští představitelé prohlásili automobilový průmysl za „pilíř ekonomiky“, což znamená, že společně s telekomunikacemi, počítači a petrochemickým průmyslem bude považován za prioritu. Stát rovněž povzbuzuje zahraniční investory, aby montovali automobily v Číně s využitím domácích dodavatelů. Čínské úřady očekávají, že kolem roku 2010 bude čínský automobilový průmysl vyrábět tři milióny osobních vozů ročně pro domácí trh o velikosti zhruba 300 miliónů koupěschopných spotřebitelů. Tato prognóza není nereálná.

Ačkoli Čína má své vlastní poměrně velké zásoby ropy, jejich nevýhodou je umístění převážně v Tarimské pánvi na severozápadě země, zatímco těžiště spotřeby je na jihovýchodním pobřeží (hlavně provincie Fujian a Guangdong). Vzdálenost měřená vzdušnou čarou není sice větší než od ruských sibiřských nalezišť do Evropy, avšak vzhledem ke obtížnému profilu terénu by stavba ropovodu byla pravděpodobně velmi drahá (totéž platí pro jeho provoz). Naleziště ropy v Jihočínském moři budou během několika let vyčerpána, pokud nebudou nalezena nová pole. Proto je vysoce pravděpodobné, že v dohledné době bude stále větší část spotřeby kryta dovozem, hlavně ze singapurských rafinerií.

Závěry
• Během nejbližších pěti až deseti let lze očekávat celosvětový nárůst poptávky po ropě. Podstatná část této nové poptávky bude pocházet z nově industrializovaných zemí, zejména z Číny a z Indie.
• Tuto novou poptávku nebude možné pokrýt jinak než dovozem.
• Je možné (byť nikoli jisté), že tento nárůst poptávky povede k trvale zvýšeným průměrným cenám ropy na světových trzích.
• Asijská krize ukázala, jak citlivé jsou ceny ropy byť i jen na malé výkyvy poptávky. Během let 1997-98 poklesla asijská spotřeba ropy (včetně Japonska) asi o 4 %. V celosvětovém měřítku se tento propad projevil pouhou stagnací růstu spotřeby. Vliv na ceny ropy na světových trzích byl přesto dramatický.
• Zvýšenou poptávku bude v blízké i vzdálenější budoucnosti nutné vykrýt zvýšenou těžbou, což je příznivá zpráva pro akcie ropných společností, které jsou zároveň vlastníky ropných polí. Rovněž akcie společností pro výzkum a výrobu těžebního vybavení představují růstový sektor. Z těchto důvodů lze uvedená odvětví doporučit k nákupu a ke dlouhodobému držení.

Tato slova napsaná před osmi lety měla jistý praktický dopad. Na základě této analýzy byl například založen ČPI Fond ropy a energetiky, který nyní patří mezi nejlepší korunové fondy co do poměru výnos/riziko. Nicméně v rámci strategie skupiny PPF se Kellner nakonec raději rozhodl dotovat ruské neplatiče spotřebitelských úvěrů a soudit se s ruskými oligarchy. Vydělávat na trhu ropy a komodit mu zřejmě přišlo příliš usedlé a nudné.

Nejlepší je, že ani po osmi letech nemusím tuto analýzu příliš měnit.