Nedávno jsem se setkal s dotazem: „je možné vysvětlit rozdíl mezi ekonomií a astrologií?“ Jelikož dotaz byl součástí diskuse ohledně ekonomicky stěží vysvětlitelného posilování koruny, byl v tomto kontextu docela namístě. Jaký je tedy rozdíl mezi astrologií a ekonomií? A je vůbec rozdíl?

Nejprve si položme otázku, jak pracuje astrolog. Přesně řečeno – dobrý astrolog, protože i v této profesi záleží na kvalitě. Na konzultaci přijde klient. Nemusí ani nic říci, a dobrý astrolog jej ihned dokáže zařadit: věk, příjem, rodinný stav, pravděpodobná profese, možné nemoci, atd. Dobrý astrolog zná techniky popsané A. C. Doylem v příhodách Sherlocka Holmese a umí číst v zanedbatelných detailech (jistě znáte slavnou repliku „vidím, že jste se nedávno vrátil z Afghánistánu…“). Kromě toho zná lidi a ví, jaké problémy je nejčastěji trápí. Dobrý astrolog udělá vysoce pravděpodobnou diagnózu potíží, ještě než klient (či klientka) usedne ke stolu.

Co není zřejmé na první pohled, dozví se astrolog během rozhovoru. Jelikož většina lidských osudů se podobá sobě navzájem se zoufalou pravidelností a jednotvárností, není práce s nadpřirozenem tak obtížná, jak se laikovi jeví. Většina „tajemných“ odhalení spočívá v tom, že astrolog jen opakuje to, co klient sám řekl, ať už vědomě nebo mimoděk. Práce se zvěrokruhem, ascendenty a hvězdářskými výpočty tvoří jen záminku pro rozhovor a zdroj narážek pro klienta, který na sebe poví víc, než sám ví: dobrý astrolog čte v klientově podvědomí jako v novinách.

Závěrem seance sdělí astrolog klientovi „šokující“ novinky o něm samotném. Doplňkem jsou univerzální charakteristiky osobnosti, se kterými se podle psychologických výzkumů ztotožňuje nějakých 90 procent populace. Málokdo bude protestovat, když mu řeknete, že je příliš skromný, a že by mu neuškodilo více sebedůvěry. Klient dostane účet v hodnotě mnohonásobku lékařského poplatku a rád jej v hotovosti zaplatí.

Tedy úhrnem: astrologie není věda či pseudověda o hvězdách údajně řídících lidské osudy. Ve skutečnosti jde o znalost lidí, jejich potřeb, tužeb, strachů, nadějí a frustrací. Dobrý astrolog možná věří v nadpřirozený informační obsah hvězdných obrazců, možná nikoli. Vždy ale musí rozumět lidem.

A jak pracuje ekonom? V českém prostředí bývá termín „ekonom“ používán jako synonymum pro účetního či rozpočtáře, což je dost matoucí. Ekonomie bývá považována za vědu či pseudovědu o penězích, což už vůbec není pravda. Ekonomie se totiž zabývá vztahy mezi lidmi, které mají něco společného s tím, co lidé považují za vzácné. Často jde o peníze, ale také o čas, práci a dokonce i city.

Z minulosti je znám termín „homo oeconomicus“, což je hypotetické dokonale racionální stvoření, kterému jde pouze a výhradně o čas a peníze. Moderní ekonomie ukazuje, že skuteční lidé nejsou takoví: iracionální chování není výjimečné, a dokonce ani o peníze nejde vždy v první řadě. „Homo oeconomicus“ má své místo v teorii podobně jako hmotný bod ve fyzice: v obou případech jde o abstraktní konstrukce, které mají nepostradatelné místo v teorii, ale každý ví, že ve skutečnosti neexistují.

Studium lidského chování je tedy centrálním objektem zájmu jak astrologie, tak ekonomie. A podobně jako dobrý astrolog ví, kde končí jeho možnosti, totéž ví i dobrý ekonom. Týká se to zejména předpovědí. Astrolog vám neřekne, co budete přesně dělat za rok ode dneška. Ekonom vám neřekne, jaký bude přesný kurs koruny nebo kde budou akciové indexy. To zkrátka nikdo neumí, a pokud tvrdí, že ano, je podvodník.

Co ovšem ekonomie může říci, když ne kursy měn ani akcií? Pokusme si představit alternativní dějiny 20. století, kdyby význační vládcové měli dobré (nebo aspoň nějaké) ekonomické poradce. Především by nezačala první světová válka. Ta byla totiž klasickým imperiálním konfliktem, kde impérium je definováno jako území bez vnitřních celních hranic, zato s velmi vysokými celními bariérami na vnějších hranicích. Kdyby evropští vládcové četli Adama Smithe a Davida Ricarda, namísto války o přerozdělení celních území by začali sérii jednání o postupném snižování a rušení celních bariér. Bylo ovšem zapotřebí dvou světových válek, aby státníci přikročili k řešení, které ekonomové navrhovali již dávno. Nynější vnitřní trh EU a Světová obchodní organizace WTO uskutečňují myšlenky, které lidstvu umožní život bez zbytečných válek o celní hranice.

(pokračování)