UPOZORNĚNÍ: Vzhledem k zastaralosti tohoto článku doporučuji spíše tento nebo tento.
Zůstaňte na příjmu.

Je pravda, že americká vláda a centrální banka podnikají řadu neobvyklých kroků, které vyhlíží často kontroverzně. Ve skutečnosti však obě instituce jen plní své povinnosti ve světle zkušeností z minulých krizí. Ignorovat situaci by znamenalo hazardovat se světovou ekonomikou.

Americká vláda a Federální rezervní systém nedotují z veřejných rozpočtů soukromé zisky, jak se občas mylně uvádí. V první řadě se snaží zachovat fungování úvěrových trhů. Bez funkce úvěrových trhů nemůže fungovat žádná ekonomika. V případě jejich selhání by nejpostiženější skupinou byli lidé z nižších příjmových skupin.

Takzvané znárodňování postihlo jen Fannie Mae a Freddie Mac, což beztak odjakživa byly vládou podporované agentury. Pojišťovna AIG nebyla „znárodněna“, pouze její akcie si vláda vzala do zástavy jako garanci za poskytnutou úvěrovou linku v maximální výši 85 miliard dolarů – tedy nikoli dotaci ve výši 85 miliard, jak se často mylně uvádí. A tak dále.

Mimochodem, pojišťovna AIG zaplatila na daních z příjmu americkým veřejným rozpočtům téměř 20,7 miliard dolarů během pouhých pěti let 2002-06. Do toho nejsou započteny daně, které zaplatili zaměstnanci a manažeři AIG. Pokud vláda nyní poskytla nouzový úvěr (vysoce úročený, jen tak mimochodem), není to charita pro bohaté z peněz daňových poplatníků: je to pragmatická snaha vlády zachránit husu, která snáší zlatá vejce. Vládní úvěrová linka pro AIG ve výši maximálně 85 miliard dolarů ve skutečnosti chrání peníze daňových poplatníků!

Podívejme se pro změnu, co se stalo, když vláda nechala akcionáře jedné významné banky smažit ve své vlastní šťávě. V prosinci 1930 se do problémů dostala Bank of United States, významná komerční banka. Byl připraven i záchranný plán, který však nebyl uskutečněn. Bank of United States byla ve své podstatě zdravá banka, o čemž svědčí i fakt, že po své likvidaci zaplatila vkladatelům 92,5 centu z každého vloženého dolaru. „Není pochyb o tom, že kdyby mohla přežít přechodné potíže, nikdo z jejích klientů by neztratil ani cent,“ tvrdí Milton Friedman ve své knize Svoboda volby.

Pád Bank of United States odstartoval řetězec dalších pádů bank, které na ni byly obchodně navázány. A pak řetězec pádů dalších bank, které na ně byly obchodně navázány. Z celkového počtu 25 000 amerických bank v roce 1929 jich ke konci Velké deprese zbylo 15 000. Vkladatelé přišli o více než třetinu vložených peněz. Reálný HDP činil v roce 1933 pouhých 73,45 % úrovně roku 1929.

Neschopnost centrálních úřadů zvládnout kritickou situaci tedy přispěla k nejhorší hospodářské krizi v dějinách – krizi, která nemusela být. Velká deprese 30. let přispěla k rozšíření názoru, že volný trh selhal, a že budoucnost patří centrálnímu řízení ekonomiky. Byl to velký paradox, protože samotná bankovní krize v roce 1930 byla vyvolána chybnou měnovou politikou v roce 1929 a následnou neschopností centrálních orgánů následky svých omylů zmírnit. Drtivé historické následky této krize jsou známé.

Nynější americká vláda, podobně jako vláda britská nebo dánská, tedy nyní provádějí skutečně neobvyklá opatření, ale za daných okolností jde o zcela rozumné a racionální kroky.

Americká vláda a Federální rezervní systém tedy zachraňují svět - před následky svých vlastních chyb.