Máme důvody propadat panice? Jak kdo.

V nedávné době padly dvě velké americké investiční banky (Bear Stearns a Lehman Brothers), dvě polovládní hypotéční agentury (Fannie Mae a Freddie Mac), a jedna velká pojišťovna (AIG). I v Evropě mělo několik ústavů problémy a vyskytly se i pády (Northern Rock). Část veřejnosti propadá panice: Nečeká nás světová hospodářská krize? Nepřijdeme o své peníze?

Odpověď na první otázku zní „ne“, na druhou „záleží na vás“. Proč?

Nejhorší, co se může stát, je globální recese. Nikoli krize. Recese znamená, že světový hospodářský růst dosáhne jen asi 2 procent v roce 2009, zatímco ekonomiky USA a eurozóny porostou jen zhruba 1% tempem. Žádná sláva, ale ani tragédie. Pády zmíněných velkých finančních institucí ovšem postihly centrum amerických financí, proto není divu, že trhy šílí.

Šílí ale oprávněně? Srovnejme si pár čísel. Během půlstoletí 1957-2007 rostla americká ekonomika průměrným tempem 7,04 % v běžných cenách (v reálném vyjádření 3,28 % p.a.) Akciový index S&P 500 během téhož období vydělal 7,39 % ročně. Zdá se tedy, že výnosy akcií drží tempo s vývojem ekonomiky.

Je však burza opravdu barometrem ekonomiky? Během prvního pololetí 2008 rostla ekonomika USA meziročně o 4,5 % (v nominálním vyjádření; reálně to bylo podle poslední revize 2,8 % za druhé čtvrtletí.) Zdálo by se, že akcie by měly zvolnit růst adekvátně. Jenže to by trh musel být plně racionální – což není! Trhy propadly panice a index S&P 500 ztratil od vrcholu v říjnu 2007 neuvěřitelných 25 procent. Takovýto pokles by odpovídal hluboké hospodářské krizi, která neprobíhá a ani probíhat nebude. Psychologie trhu má tendenci soustředit se během nepříznivých dob výhradně na špatné zprávy a reagovat na ně přehnaně.

Může výkon americké ekonomiky spadnout o 25 procent? Jistěže ne. Během poválečného období měla ekonomika USA nejslabší rok 1949: -0.71 %. K poklesům akciových trhů dochází mnohem častěji. Jde však vždy o psychologickou reakci.

Burzy totiž reagují na ekonomické výkyvy neuvěřitelně přecitlivěle. Duše průměrného nezkušeného burziána je citlivá jako plachá laňka, čehož s oblibou využívají zkušení dravci. Kdo má pevné nervy a dobrý plán, může dramatickou situaci využít jako dobrou příležitost k nákupu. Druhý nejbohatší muž světa Warren Buffett nyní investoval pět miliard dolarů do investiční banky Goldman Sachs – na vrcholu tzv. bankovní krize. Buffettova strategická rozhodnutí málokdy pochybí, jinak by nebyl druhým nejbohatším člověkem na světě.

„Trhy jsou momentálně v bolestivém procesu hledání dna, zatímco panika ohledně úvěrů, akcií a globální ekonomiky se blíží vyvrcholení,“ tvrdí jiný známý investiční stratég Barton Biggs. „Finanční trhy mají řadu vážných problémů. Čas a peníze je však zahojí. (…) Znamená to nákupní příležitost pro akcie. Americký akciový trh je jen na 12,5-násobku očekávaných ročních zisků, Evropa na 9,1-násobku, Británie a rozvojové trhy na devítinásobku.“

Jinými slovy, akcie jsou nyní díky vzedmuté panice neobyčejně levné. Mohou být samozřejmě ještě levnější, protože nikdo neví, kdy panika skončí. Na jaře 2003 se trhy náhle obrátily právě v době nejhlubšího pesimismu.

Běžný drobný investor má tři možnosti: (a) propadnout panice a prodat akcie, když jsou levné; (b) smířit se s nízkými úrokovými sazbami, které patrně zůstanou pod úrovní inflace téměř napořád; (b) mít pevné nervy a vydělat.

Je čistě osobním rozhodnutím každého člověka, jak zachází se svými penězi. Někomu možná inflace nevadí, jiný kupuje akcie spíše pro vzrušení než pro výnosy. Ti ostatní nechť poslechnou radu z kultovního románu Stopařův průvodce po galaxii: NEPROPADEJTE PANICE.

psáno pro MF DNES


Poznámka pro milovníky průběžného penzijního sytému a sociálních jistot

Pokud se radujete ze sociálních jistot průběžných státem vyplácených penzí, uvažte, jaký je rozdíl mezi rizikem a jistotou. Pokud investujete do akcií, máte určitou pravděpodobnost P, že se ve stáří budete mít dobře – a pravděpodobnost 1-P, že se dobře mít nebudete. Pokud se ovšem spolehnete na český penzijní systém, máte jistotu P=1, že ve stáří budete třít bídu s nouzí, zejména pokud je vám nyní méně než čtyřicet. Pokud jste v tomto věku, máte vskutku vysoký stupeň sociální jistoty, že stát vás jednou nechá zdechnout hlady. Nedávné opožděné demografické echo vlny porodnosti z počátku 70. let na tom nic nemění. Toto je skutečný důvod k panice - nikoli dočasné výkyvy finančních trhů.