Klub předlužených důchodců

20. 02. 2009 | 16:45
Přečteno 15063 krát
Ano, řeč je o eurozóně. A důvodech, proč do ní nikdy nevstoupit.

Zaujal mě komentář Lubomíra Zaorálka zvaný „Bučel bych taky“. Ne, nebudu si ze Zaorálka dělat legraci, je příliš snadným a tudíž nudným cílem. Jeho článek však obsahuje velmi důležitou informaci.

Nejde o zmíněné bučení. Jde o to, co stínový ministr zahraničí České republiky uvádí ohledně možné budoucnosti společné evropské fiskální politiky. Pečlivě čtěte:

„Stále více se ale mluví o tom, že země společné evropské měny by mohly začít s vydáváním evropských dluhopisů. Samozřejmě by to byl mimořádně silný krok k další integraci EU. Muselo by dojít k významnému posílení evropského rozpočtu. Musela by vzniknout instituce na úrovni jakéhosi evropského ministerstva financí, která by podobné dluhopisy vydávala.“

Pokud by k vydávání společných evropských dluhopisů mělo skutečně dojít, byl by to jednoznačný a nekompromisní důvod, aby se Česká republika vyhnula vstupu do eurozóny za všech okolností. Při vší oprávněné kritice české ekonomiky máme totiž dvě, vlastně tři velké výhody:

1. Vyhnuli jsme se nynější finanční krizi – žádné bankovní krachy, žádné fronty před pobočkami, žádná potřeba státních dotací. Dokonce ani mimořádný program nabídky dodatečné likvidity promptně připravený Českou národní bankou komerční banky nevyužívají, neboť jej nepotřebují. Pobočky zahraničních bank v ČR jsou paradoxně zdravější než jejich mateřské instituce. Překvapivý, ale solidní a ověřitelný fakt.

2. Úroveň českého státního dluhu k velikosti ekonomiky je stále relativně nízká, kolem třiceti procent hrubého domácího produktu. A nyní věnujte prosím pozornost následujícímu grafu:

Zadluženost EU
Zadluženost EU


Kdyby došlo k vytvoření evropského ministerstva financí a společné fiskální politiky, zákonitě a nevyhnutelně bychom byli zatíženi dluhy jiných. Nalijme si konečně čistého vína: Evropská hospodářská a měnová unie je klubem dlužníků.

Nutno dodat, že klubem přestárlých dlužníků. Demografie většiny členských států je s výjimkou Irska katastrofální. Je dlouho známým faktem, že Evropa postupně vymírá, takže za dvě nebo možná tři desítky let již nebude aktuálním tématem evropská integrace, nýbrž holé přežití.

Česká republika je co do demografie v relativně výrazně lepší situaci, za což může unikátní kombinace faktorů, která existovala počátkem 70. let: zavřené hranice, mizerné televizní programy, nedostatek kvalitní antikoncepce a přídělový systém pod heslem „byty se dávají jen rodinám s dětmi“.

Leccos zlé je nakonec k něčemu dobré, a tak díky dusné době normalizace nyní zaznamenáváme demografické echo v podobě zvýšené vlny porodnosti v letech 2001-2008. Není to nic moc, ale stále jsme v mnohem lepší situaci než například sousední Německo nebo Rakousko. Pokud jde o Španělsko nebo Itálii, o nich by bratři Coenové mohli natočit film s názvem Tahle země není pro mladý.

Eurozóna tedy není pouze spolkem nenapravitelných dlužníků, ale klubem předlužených důchodců.

Euro nesplnilo většinu očekávání. „Euro učiní přítrž zmatkům či krizím na finančních trzích (…) poskytne stabilní a zdravý makroekonomický rámec,“ tvrdil v roce 1999 korodinátor zavedení společné měny Yves Thibault de Silguy. Jak se skutečnost srovnává s tehdejšími nadějemi? Během deseti let fungování eura zaznamenala eurozóna následující události:

- spekulativní bublinu na trhu informačních a komunikačních technologií (1999-2000), dále hospodářskou recesi v důsledku prasknutí výše uvedené bubliny (2001 až zhruba 2004);
- vlnu extrémně volné měnové politiky jakožto odpověď Evropské centrální banky na tuto stagnaci;
- bublinu na trhu nemovitostí, která byla důsledkem volné měnové politiky a nízkých úrokových sazeb (zhruba 2004 až 2008);
zároveň rychlý průmyslový růst hnaný úvěrovou expanzí – tato expanze ovšem nebyla rovnovážná a zdravá, jak se ukazuje v letech 2008-09;
- dočasný pokles nezaměstnanosti na dlouhodobá minima, ovšem pouze dočasný;
- prasknutí realitní bubliny, prudký pokles objemu poskytovaných úvěrů, náhlý pokles průmyslové výroby, finanční krize spojená s pádem mnoha významných bank a nutností miliardových dotací, pokles mezinárodního obchodu i soukromé spotřeby, prudké zhoršení stavu veřejných financí, snižování kreditních ratingů některých členů eurozóny… (2008 až ?)

Uplynulo deset let – a nic není realitě vzdálenější než stabilní a zdravý makroekonomický rámec v rámci eurozóny. Euro neposkytlo stabilitu. Naopak, stalo se zdrojem nestability. Německu nebo Francii euro samozřejmě nepomohlo vyřešit jejich strukturální problémy.

V Irsku a ve Španělsku naopak nízké eurové úrokové sazby působily jakožto růstové hormony: o to tvrdší je v současnosti recese v těchto zemích. Během roku 2008 ztratilo Španělsko milión pracovních míst. Nezaměstnanost již dosáhla hodnoty 13 procent, podle některých odhadů může během roku 2009 dosáhnout přes dvacet procent. Co bude s pěti milióny zahraničních dělníků, není zatím jasné. Mzdová inflace z předchozích let měla za následek, že španělská ekonomika ztratila konkurenceschopnost.

„Co mohou Španělé dělat?“ ptá se loňský nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman. „Potřebují větší konkurenceschopnost – ale nemohou devalvovat, protože mají euro. Jedinou alternativou je tedy snižování mezd, což je zoufale obtížné (a vytváří velké problémy pro dlužníky.) Navzdory tomu, co snad každý říkal ještě před několika týdny, být členem eurozóny nepřináší imunitu vůči finanční krizi. V případě Španělska (a Itálie, a Irska, a Řecka) může euro docela dobře přispět ke zhoršení situace.“ Tato slova napsal Krugman 19. ledna 2009 – a ano, ještě v prosinci 2008 kdekdo považoval euro za ochranu proti krizi. Toto již není pravda, i když ti hloupější z českých politiků si toho ještě nevšimli.

Euro poškodily i ekonomiky zemí, které měly své národní měny na euro pouze navázány.
Až do roku 2007 zaznamenávalo Lotyšsko obrovský příliv kapitálu, který vyhnal ceny nemovitostí nad úroveň Berlína. Mohutné kapitálové toky (Lotyšsko bylo podle některých názorů branou pro ruské investice) vyhnaly ceny bytů a domů do astronomických výšin.

K tomu příběh již známý ze Španělska a Irska: expanze úvěrů, zejména hypoték. A nešlo jen o inflaci nemovitostí: pevná vazba měny na euro měla za následek, že inflace spotřebitelských cen překročila v létě 2008 hranici 17 procent.

Pak přišlo opět vystřízlivění, stejně jako v jiných okrajových zemích eurozóny. Ceny bytů v Rize spadly od poloviny roku 2007 o 56 procent. Během druhého pololetí 2008 lotyšská ekonomika splaskla o 9 procent, v roce 2009 se očekává pokles o 7 procent.

Za daných okolností by jediným logickým řešením byla devalvace – podobně jako se stalo v případě britské libry v roce 1992. Mezinárodní měnový fond skutečně doporučoval devalvaci v rámci svého záchranného balíčku. Jenže devalvace byla zamítnuta Bruselem – s odkazem na hypotéky a jiné úvěry denominované v eurech a švýcarských francích. Devalvace by zvýšila hodnotu těchto dluhů v domácí měně, což by mohlo ohrozit platební schopnost dlužníků.

Výběr mezi pevnou vazbou na euro a devalvací je výběr mezi čertem a ďáblem: podobá se těžké volbě, jakou řešila Argentina v letech před svojí finanční krizí v roce 2002. K Argentině také přirovnal Lotyšsko již zmíněný Paul Krugman. Zároveň Krugman nabízí ještě další variantu řešení: snížení nominálních mezd, tedy ekvivalent deflace. Ale i toto řešení by ohrozilo splácení hypoték – z pasti není úniku! Mimochodem, snížení mezd v důsledku snahy o přijetí eura – jak velmi poučný příběh!

Od irského Dublinu k řeckým Aténám, od španělského Madridu k lotyšské Rize, Evropa je uzavřena v železném krunýři společné měny. Původní naděje se nepotvrdily. Společná měna nevídaným způsobem zesílila toky spekulativního kapitálu, přispěla k vytvoření finanční krize a vytvořila v mnoha zemích makroekonomickou nerovnováhu nebývalých rozměrů.

Kdo projevuje nadšení z reálné možnosti, že jednou bude splácet kromě českých také evropské dluhopisy, musí být opravdu kovaný eurooptimista. Bučení se u podobných jedinců zdá být adekvátním hlasovým projevem.

Ostatní nechť si položí tři otázky: „Opravdu chci být u toho, až se eurozóna zhroutí? Opravdu chci, aby za to platily i moje děti? Opravdu věřím, že eurozónu čekají světlé zítřky poté, co pouhých prvních deset let trvání eura přineslo všechno jiné než makroekonomickou stabilitu?“

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy