Je nutné přidat učitelům? Ano, bezpochyby ano.

Současná situace je totiž taková, že kromě učitelů, kteří toto povolání berou jako poslání, roste podíl vyučujících, kterým je doslova nebezpečné svěřovat naše děti. Vzdělanost české populace není dobrá a stále se zhoršuje. Je to zřejmé i z výsledků mezinárodních srovnání. České učitelky si přivydělávají jako uklízečky nebo pokladní v supermarketu. Jak kvalitní práci lze od nich očekávat?
České školství nikdy příliš nevynikalo kvalitou, což je zřejmé i ze statistik patentů, vynálezů, citací, atd. Namísto tvořivosti vedly české školy k poslušnosti. Namísto intelektu se cvičila paměť. Český národní mýtus hovoří o vzdělaném národě, ale posuzováno věcnými kritérii, je to jen pohádka – a vždy byla.

Nevalné standardy se během posledních let ještě více rozvolňují. Jde o měřitelné a objektivně pozorovatelné zhoršení. Aby se školství od nekvalitních učitelů mohlo osvobodit a motivovat dobré učitele, je bezpodmínečně nutné zvýšit jejich mzdy. Ne o pár stovek korun, ale o pár desítek procent. Vzniká samozřejmě otázka, kde na to vzít a nekrást. Jednou z možností je samozřejmě školné. Již nyní posílají někteří rodiče (ti, co na to mají) své děti do drahých škol. Bývalá ministryně školství Buzková je zářným příkladem, bezpochyby ví, co dělá. Ale ne každá rodina může zaplatit řádově statisíce za jeden školní rok.

Kde je peněz dost
Veřejné finance však snadno mohou ušetřit řádově desítky miliard ročně. Stačí omezit korupci. Již v roce 2005 uvedla Transparency International, že spodní odhad ztrát v sektoru veřejných zakázek činil 32,4 miliard Kč. To byl rok 2005, a můžeme jen hádat, zda se tyto ztráty od té doby snížily či nikoli. V ostatních typech vládních výdajů lze bezpochyby najít další mnohamiliardové neefektivnosti. Míra korupce v české ekonomice má makroekonomické rozměry. Což je děsivé.

Státu chybí transparentní systém řízení veřejných výdajů, a to nejen na úrovni centrální vlády, ale ještě palčivěji na úrovni obcí a krajů. U veřejných investic je vysoké riziko zneužití: je zde malá konkurence, neúčastní se zahraniční konkurence kvůli „šikovnému“ nastavení kvalifikačních předpokladů, nízká publicita. Veřejné zakázky jsou často procesně v pořádku, zatímco ekonomicky mohou být katastrofálně nevýhodné pro veřejné finance. Neexistuje žádný orgán, který na na efektivitu dával pozor. Například ÚOHS zatím nemá zákonné oprávnění sledovat ekonomickou efektivitu veřejných zakázek.

Národní kontrolní úřad není využíván: nikdy nebyla žádná reakce na nálezy tohoto úřadu ze strany vlády. Není definována „péče řádného hospodáře“ v rámci zákona o veřejných zakázkách. Není legislativně řešen prodej majetku, obce mají volnou ruku a může docházet k masivnímu zneužívání.

Ve státní službě existuje praxe, že ministr může propustit úředníky, pověřit je výkonem funkce a sdělit jim „pokud se osvědčíte, dostanete své místo zpět“ - otázka je, co se rozumí tím „osvědčit se“. Při vyšetřování korupce policie nedotáhne téměř nic; byla zrušena finanční policie; protikorupční útvar má každý rok nového šéfa. Neexistuje speciální soud pro hospodářskou kriminalitu a korupci (na Slovensku se mimochodem velmi osvědčil.)

Na ministerstvu vnitra řeší problematiku korupce jedna slečna se čtyřmi šanony, kterou neustále posunují z jedné kanceláře do druhé, nemá žádné pravomoci. Neexistuje koordinace, žádnou českou vládu tato tematika zatím nezajímala. Neexistuje deliktní odpovědnost právnických osob, ačkoli většina civilizovaných zemí ji má. Není řešena ochrana svědků, je třeba upravit současné předpisy.

Boj proti korupci - pokud je míněn doopravdy - je opatřením, které je populární a které šetří veřejné výdaje, eventuálně zvyšuje příjmy. Co konkrétně dělat? Kromě některých výše uvedených zcela konkrétních bodů existuje dokument zvaný Strategie vlády ČR v boji proti korupci z roku 2006. Lze se k ní vrátit, vzít alespoň některé body a začít je realizovat. Kdyby to ovšem nějakou politickou sílu zajímalo. Ale ani pravice, ani levice nemá zájem.

Politici si neustále stěžují, že „stát má málo peněz“. Není to pravda. Stát má peněz dost. Stát by si mohl dovolit platit učitele slušně. Jenže nechce. Žádná z vlád, které jsme zatím měli, nechtěla. Korupce je totiž velmi výnosná na jakékoli úrovni státní správy. Na úrovni magistrátů se vyplácí ještě lépe, protože města nejsou pod takovým dohledem médií jako ústřední orgány.

Stručně řečeno – žijeme v zemi, kde se monumentálně krade. Politikové tento problém neřeší, protože nemají zájem. A pak není na platy učitelů.
---------------------------------------------------------------------------------------------

Tento článek jsem uveřejnil minulý týden v Lidových novinách. Od té doby jsem dostal tolik odpovědí, jako ještě nikdy. Lidé se ptají, koho mají volit. Někteří by dokonce chtěli, abych prý vstoupil do politiky.

Neudělám to. Nemá to cenu. Současný politický systém je z principu chybný, protože ústavu psali právníci, kteří nemají ponětí o teorii systémů a o motivaci lidského chování. Autoři si mysleli, že stačí zákonem ztížit možnost pádu vlády, a ejhle, jako zázrakem se dostaví politická stabilita. Autoři ústavy si mysleli, že stačí zavést svobodné volby, a jako zázrakem se dostaví demokracie. Jenže namísto skutečné demokracie máme diktaturu parlamentu. Neliberální demokracie, jak zní jeden z relativně novodobých politologických termínů.

Nic se nedostaví zázrakem. Ani demokracie, ani prosperita, ani stabilita, ani slušní lidé v politice. Od vzniku republiky v roce 1993 jsme vystřídali osm premiérů, tedy asi jednoho na dva roky. Korupce se zhoršila, drzost politiků vzrostla. Už mají pocit, že se nemusejí nikoho a ničeho bát. Mohou krást zcela beztrestně a ještě si stěžovat, že "stát má málo peněz". Vysmívají se nám. Lotři na levici i lotři na pravici. Je jedno, koho volíte, pro všechny jste, milí občané, jen zdroje peněz a moci.

Politiky od zdroje peněz neodstřihneme. I když daňová stávka by byla báječná věc, český národ je na to příliš zbabělý. Můžeme je ale odstřihnout od moci. Takže - nevolme je. Nevolme politiky, co kradou. Nevolme ty grázly.

A když budou strašit, že se vrátí komunisté?

Svatá prostoto. Vždyť už se vrátili, pokud si toho někdo nevšiml. Před více než deseti lety.