Varování: následující text obsahuje vulgarity, obscénnosti a vyložené zvrhlosti. Raději to ani nečtěte.

Množí se dotazy, co je to vlastně "vulgární keynesianismus". Jednoduše řečeno, jde o masivní utrácení státních peněz a zadlužování v situaci, kdy ekonomika roste a měla by tudíž dluhy naopak splácet.

Pro ilustraci tohoto jevu můžeme nahlédnout do státního závěrečného účtu České republiky za rok 2006. Zdrojem je ministerstvo financí:

U všech deficitů veřejných rozpočtů došlo [během roku 2006] k výraznému zhoršení. Celkové hospodaření veřejných rozpočtů (včetně čistých půjček) skončilo deficitem 142,1 mld. Kč - tedy -4,4 % HDP. (...) Nejvýraznější nárůst je patrný u hospodaření státního rozpočtu, který od roku 2006 zahrnuje také hospodaření Fondu privatizace (dříve FNM).

Hlavní příčinou tohoto vývoje je výrazný meziroční růst výdajů doprovázený zpomalením růstu zejména daňových příjmů. Výdajová strana stále zůstává zatížena vysokým podílem mandatorních výdajů a nastartovanými výdajovými programy státních fondů, které v dalších letech nemusejí mít pro jejich financování dostatečné vlastní finanční zdroje.

Jedním z ukazatelů, který je používán pro hodnocení fiskální politiky je primární deficit, vypočtený jako deficit očištěný o čisté půjčky a výdaje spojené s úroky z dluhu veřejných rozpočtů (ty jsou důsledkem politik minulých období). Schodek primární bilance se v roce 2006 meziročně zhoršil ještě výrazněji o 32,7 mld. Kč, podíl na HDP meziročně vzrostl o 0,9 p.b. a činil 3,3 % HDP. Vývoj primárního deficitu vypovídá o prohloubení fiskální expanze. (…) Výsledky hospodaření veřejných rozpočtů ovlivňují vývoj dluhu těchto rozpočtů, který meziročně vzrostl o 15,2 % a v roce 2006 tak dosáhl 877,7 mld. Kč, tj. 27,4 % HDP.

Vývoj hospodaření veřejných rozpočtů v roce 2006 je charakterizován hned několika „nej“. Celkový deficit veřejných rozpočtů byl nejvyšší v historii ČR a současně došlo k jeho nejvýraznějšímu meziročnímu zvýšení. Nejvyšší v historii ČR byl také deficit státního rozpočtu, který má na celkovém deficitu největší podíl.

I v době vysokého ekonomického růstu se prohloubila fiskální expanze, o čemž svědčí jak citelné zhoršení schodku běžné i primární bilance, tak výrazné prohloubení deficitu pro fiskální cílení. Meziroční pokles příjmů, zpomalení dynamiky daňových příjmů a výrazný růst výdajů jsou hlavními příčinami vysokých deficitů veřejných rozpočtů v roce 2006. Výdajová strana je již z minulosti zatížena vysokým podílem mandatorních výdajů. Došlo k růstu sociálních transferů, zesílila také investiční aktivita vlády.

Tolik tedy stručný a snad srozumitelný popis důsledků vulgárního keynesianismu, jak jej nevzrušeným "úřednickým" stylem popisuje ministerstvo financí. Snad každý si pamatuje, kdo byl ve vládě v roce 2005 a kdo tudíž rozpočet s takovýmito vlastnostmi navrhoval.

Připomeňme, že rok 2006 byl obdobím robustního růstu, kdy dluhová stimulace ekonomiky rozhodně nebyla namístě. Ale 2006 byl také důležitým volebním rokem. Vulgární keynesianismus tehdy byl praktikován tak, že státní rozpočet vlastně převzal roli štědré partajní pokladničky s cílem koupit co nejvíce hlasů.

Také se vám z toho chce zvracet?

Aby bylo jasno, není to pouze politická propaganda, ale fakt. Podívejme se, jak politiku vulgárního keynesianismus hodnotí Eduard Janota. Člověk, který je všeobecně uznáván jako praktický odborník, ovšem který z pozice úředníka neměl šanci politiku ovlivňovat. Teprve nyní může říci celou pravdu. Takto odpovídal na otázky čtenářů v online rozhovoru Lidových novin:

OTÁZKA (Jaroslav Trnka)
Pane ministre, uplne trivialni dotaz: Jaky je dlouhodoby plan MF na splaceni statniho dluhu? Je cilem se dostat za par let do vyrovnaneho rozpoctu s tim, ze dluh bude konstantni, napr. 2 bilionech Kc ci je nejaka sance tento dluh aktivne splacet v horizontu napr.20 let? Dekuji.
ODPOVĚĎ (27.05.2009 13:11)
Česká republika už více než patnáct let nesplácí dluh. Splácíme pochopitelně prostřednictvím rozpočtu pouze úrokové náklady, na splátky jistin si dále půjčujeme. Celý tento proces probíhá prostřednictvím emise dlouhodobých a krátkodobých dluhopisů, denominovaných většinou v korunách; část emisí je i v eurech. Fakticky můžeme začít splácet jistinu dluhu až z přebytkového rozpočtu. Bohužel tato situace je zejména v dané chvíli skoro v nedohlednu.

OTÁZKA (Dan)
Pane Janota jak se jako ekonom díváte na návrhy ČSSD, která slibuje v časech deficitů další zadlužování země (13 důchody, vyšší minimální mzda, vyšší podpory v nezaměstnanosti a pod). Myslíte si, že ČSSD je tak populistická a demagogická?
ODPOVĚĎ (27.05.2009 13:23)
Toto je naprostý omyl. Jsem ochoten se ztotožnit s Keynesovou teorií, že v dobách krize má státní rozpočet prostřednictvím svých výdajů stimulovat poptávku v ekonomice, nicméně v dobách ekonomického růstu musí být schopen generovat přebytky a z nich splácet vzniklé dluhy. Z této teorie se nám v posledních deseti letech podařilo realizovat pouze zadlužení, a při ekonomickém růstu, který dosahoval v posledních letech úrovně 5 až 6 % jsme z narostlého dluhu nesplatili bohužel ani korunu. Pokud někdo takto chápe Keynesovu teorii, tak v tom případě s ním nesouhlasím. Prý se tomu říká "vulgární keynesovství". Třinácté důchody a další populistické (byť velmi populární) návrhy jsou v současné situaci pro mě naprosto nepřijatelným řešením.

Konečně někdo řekl národu pravdu.