Milá teto Sally, prosím Tě o pomoc. Mám problém. Jsem politik z jedné středoevropské země (toho času v opozici) a bojím se, že mě lidé přestávají mít rádi. Poslední dobou na mě dokonce házejí vejce.

Přitom já jsem hodný chlapec a chci, aby se všichni měli dobře! Vymyslel jsem na to plán: seberu peníze těm, kteří více vydělávají (těm to tolik vadit nebude, ti se budou mít dobře pořád) a rozdám je ostatním. A protože těch druhých je více, budu vždy vyhrávat ve volbách. Není to chytré?

Abych si pojistil svoji oblibu, ještě jsem si na to vzal dluh během svého předchozího období v úřadu premiéra. Však ten dluh za deset, dvacet nebo za padesát let někdo zaplatí. Tedy, dluh si vzala moje země, abych byl přesný, ale na tom nesejde. Podstatné je, že moje strategie přestává fungovat.

Lidé mě už nemají rádi, volební preference padají a ještě mi lidé vyčítají, že jsem prý vulgární. Já, který jsem nikdy nepoužil sprostější slovo než „státní deficit“. Nejsou ke mně voliči nespravedliví? Mám obavy, že můj vztah s veřejností se definitivně hroutí – a to jsem si za drahé peníze (ne svoje, pochopitelně) najal drahou agenturu, která jej má zlepšit.

Jsem tak smutný, teto Sally. Prosím, pomoz mi.

Tvůj Jirka


Milý Jirko,

rada pro Tvůj případ není úplně jednoduchá. Především se zamysli nad jednou věcí: napadlo Tě někdy, že možná děláš něco špatně? Žádný člověk není neomylný. Není ostuda se mýlit. Je ostuda se z omylů nepoučit.

Ve Tvém případě soudím, že se neumíš úplně vcítit do myšlení voličů. Ne všichni uvažují stejně jako Ty. Z toho, co píšeš, je zřejmé, že máš rád peníze – nemám pravdu, Jirko? Mít rád peníze není hřích. Hřích je nevidět pro peníze všechno ostatní. Víš, Jirko, možná Tě to překvapí, ale jsou i jiné hodnoty. Je dost možné, že hodně lidí popuzuješ svým jednostranným důrazem na materiálno a spotřebu.

Mnozí lidí, kteří Tě nemají rádi, mohou uznávat i jiné hodnoty než pouze peníze. Například právo svobodně usilovat o vlastní štěstí může být tisíckrát přitažlivější a hodnotnější než zaručený státní příjem. Pro toto právo lidé mnohokrát v historii brali do rukou nikoli vejce, ale pušky. Málokdo bude statečně bojovat za vyšší sociální dávky. Milióny lidí ale nasazovaly život za svobodu. Niccolò Machiavelli kdysi napsal, že je snazší zničit svobodné město než je zotročit. „Znovu a znovu se lidé bouří za svobodu a stará práva,“ píše Machiavelli.

Svoboda je pro velmi velkou část lidí větší hodnotou než peníze. Domnívám se, Jirko, že možná máš problémy si tuto skutečnost uvědomit. Není vyloučeno, že Ti chybí vrozená schopnost radovat se ze svobody, podobně jako některé ženy nikdy nedospějí k vyvrcholení v náručí muže. A třebaže jsi přesvědčen o svých dobrých úmyslech, může Tvůj zdánlivě geniální plán většinu lidí popuzovat, pohoršovat anebo dokonce děsit.

Některým může Tvůj hospodářský plán dokonce připadat vulgární. Tvrdíš, že nikdy nemluvíš sprostě. Dobrá. Ale zkus si vzpomenout, zda ses někdy nedopustil sprostého činu. Co třeba státní rozpočty během Tvojí vlády? Nezahrnovaly náhodou schodek a zadlužování státu v době hospodářského růstu? Pokud ano, pak věz, milý Jirko, že této hospodářské politice se odborně říká vulgární keynesianismus. A ano, lze ji právem považovat za sprostou věc.

Pomoci Ti, Jirko, není jednoduché. Můžeš mít ochranku, můžeš kontrolovat policii, můžeš si koupit služby agentur které údajně zlepšují Tvůj obraz na veřejnosti. Sympatie si ale nevynutíš ani nekoupíš. Buď je máš nebo ne.

Pokud chceš zachránit svůj ohrožený vztah s voličskou veřejností, musíš si, Jirko, uvědomit jednu věc. Lid je jako žena: miluje energické a výmluvné muže, ale pohrdá surovci a nabubřelými mluvky. Nějakou dobu může nabubřelost vypadat jako síla, ale předstírání nikdy nefunguje napořád. Po nějaké době se ukáže pravda. Sympatie a respekt lidu můžeš snadno ztratit a žádná síla, přesvědčování, výhrůžky ani uplácení je nevrátí zpět.

Ptáš se, jak působit jako skutečně silný muž a nikoli pouhý žvanil? To je složitější, takže řeknu jen jednu věc. Opravdový chlap se pozná podle toho, že je schopen přiznat chybu. Nikoli z pocitu nutnosti, ale z vlastní vůle a přesvědčení. Přiznání vlastní chyby v tomto případě není známkou slabosti, ale známkou síly. Nebudu Ti říkat, o jaké chyby ve Tvém případě šlo. To je na Tobě. Nyní jdi a přemýšlej.

Tvoje Sally