Světová recese má další oběť.

Firma Kodak oznámila ukončení výroby barevného filmu značky Kodachrome. Z makroekonomického hlediska je to nepodstatná událost. Koneckonců, tržby za Kodachrome byly zanedbatelné a film této značky zpracovávala již jen jediná laboratoř na světě. Kodachrome je ale víc než jen značka: je to příběh. A proto si zaslouží pozornost.

Sériová výroba inverzního (diapozitivního) filmu Kodachrome začala již v roce 1935, tedy uprostřed Velké deprese. Dodnes je fascinující neuvěřitelná kvalita snímků, které byly na tento materiál pořízeny ještě před druhou světovou válkou. A ještě více fascinuje příběh jeho zrodu. Na počátku nové éry fotografie totiž stáli dva amatéři: Leopold Godowsky a Leopold Mannes. Žádný z nich neměl vzdělání v oboru chemie.

Godowsky byl studovaný houslista. Žádný šumař: byl sólistou filharmonie v Los Angeles a v San Francisku. Jeho manželkou byla mimochodem sestra legendárního skladatele George Gershwina. Mannes vystudoval hru na klavír na Harvardu a kompozici v Itálii; během svého profesního hudebního života ještě studoval fyziku, rovněž na Harvardu.

Mannes a Godowsky viděli jako mladíci v roce 1917 první „barevný“ film. Nespokojeni s technickou kvalitou se rozhodli, že vynaleznou dokonalejší materiál. Dlouhé roky experimentovali v domácí laboratoři. Na svém koncertnímu turné v Evropě v roce 1922 se Mannes seznámil se spolumajitelem investiční banky Kuhn, Loeb & Co., jemuž vyprávěl o svém koníčku. O několik měsíců později zavítal analytik zmíněné banky do Mannesova newyorského bytu, aby na vlastní oči viděl celý fotografický proces. Výsledky byly dostatečně přesvědčivé, aby Kuhn a Loeb poskytli prostředky pro investici do dalšího vývoje.

Mannes a Godowsky založili profesionální laboratoř a v roce 1924 získali patent. V roce 1930 (kdy právě začínala Velká deprese) přijali oba vynálezci nabídku firmy Kodak a přesídlili do Rochesteru. V roce 1933 byla hotova komerční verze filmu pro domácí filmové kamery. V roce 1935 přišel na řadu film pro fotografii. Tak začala legenda: na Kodachrome byly zachyceny nejrůznější dějinné události, počínaje Velkou depresí přes druhou světovou válku, až do současnosti.

Nyní legenda končí - v éře digitálních aparátů je Kodachrome zkrátka zastaralý, navzdory své nedostižné technické kvalitě. Ale z celého příběhu vyplývá několik poučení. Za prvé, geniální nápad lze uplatnit i v průběhu krize. Za druhé, dotáhnout myšlenku do konce je věcí mnohaletého úsilí. Za třetí, bez fungujícího finančního systému je i geniální nápad pro kočku. Co kdyby na stejnou myšlenku přišli dva muzikanti z Čech? Asi by stěží našli šanci ji uplatnit, ledaže by emigrovali. Genialita je pěkná věc, pokud geniální myšlenka není zašlapána. Propagátoři znalostní ekonomiky by měli legendu zvanou Kodachrome rozhodně znát.

Zde je ukázka fotografií pořízených na Kodachrome během 30. a 40. let.

Zde je úchvatný výběr z fotoarchívu amerického Kongresu.