O nedokonalosti trhů
O nedokonalosti finančních trhů přesvědčivě vypovídá historie evropské finanční krize.
„Euro učiní přítrž zmatkům či krizím na finančních trzích,“ prohlašuje v roce 1999 Thibault de Silguy, hlavní koordinátor zavedení společné měny. „Euro poskytne stabilní a zdravý makroekonomický rámec.“
Trhy mu věří. Řadu let.
Ještě v létě 2008 tvrdí německý ministr financí Steinbrück, že finanční krize je čistě americká záležitost, která se nijak nedotkne Německa a EU. Trhy mu věří – přinejmenším ta část finančních trhů, která obchoduje státními dluhopisy.
V listopadu 2009 propuká krize v Řecku, když se ukáže, že stát již neunese dluhové břemeno.
Koncem ledna 2010 nabízí Německo a další státy Řecku politickou a morální pomoc. Řecko – podle vyjádření premiéra Papandrea – nepotřebuje finanční pomoc. Trhy mu uvěří. Tentokrát ale jen na pár týdnů.
Začátkem března dávají Německo, Francie a MMF dohromady návrh záchranného balíku v hodnotě 45 miliard euro. Řecko stále tvrdí, že pomoc nepotřebuje.
Během dubna krize pokračuje. Je třeba zvýšit objem záchranného balíku na 110 miliard euro. Řecko tvrdí, že pomoc nepotřebuje.
Dne 23. dubna Řecko náhle přiznává, že pomoc potřebuje.
Trhy, v reakci na neschopnost, nepředvídatelnost a nedůvěryhodnost politiků, propadají panice. Zajímavé. Donedávna evidentně věřily, že politici jsou kompetentní, konzistentní a důvěryhodní.
Přes dva dlouhé týdny politici váhají.
V neděli 9. května 2010 po čtrnáctihodinovém zasedání odsouhlasí ministři financí EU záchranný balík v celkové výši 750 miliard euro.
Členské země EU těch 750 miliard nemají.
V pondělí 10. 5. 2010 zahajuje Evropská centrální banka nákup státních i korporátních dluhopisů. Kde ECB bere peníze? Jednoduše, několika úhozy na klávesnici počítače. Takzvané kvantitativní uvolňování lze do češtiny přeložit jako lití nekrytých peněz do ekonomiky.
Tato praxe byla až doposud zakázána na žádost Německa, které s ní mělo začátkem 20. let velmi špatné zkušenosti. Německý člen Rady guvernérů ECB Axel Weber je proti. Ministr financí Schäuble je urychleně hospitalizován. Prý kvůli alergii na nový lék. Dobrá.
Tímto krokem ztrácí ECB politickou nezávislost. Od této chvíli již nikdo soudný nebude věřit, že ECB neprovádí příkazy podle politické objednávky.
V reakci na oněch 750 miliard a pumpování peněz, které začíná hned ráno, euro během pondělního dopoledne posiluje, akcie rostou a riziková přirážka na dluhopisech PIIGS výrazně klesá.
Během pondělního dopoledne a úterý 11. května trhům ovšem postupně dochází, že „záchranný“ balíček je falešný a prázdný. Že Evropská unie nemá peníze. Že nákupy dluhopisů ze strany ECB jsou financovány nekrytými penězi. Že řecká platební neschopnost je jen asi o tři roky odložena. Že problémem EU – nejen Řecka – jsou příliš vysoké veřejné výdaje a strukturální nerovnováha, nikoli nějaký imaginární útok spekulantů. Že euro není vhodná měna pro velmi odlišné evropské ekonomiky. A že evropská integrace je ve své podstatě jen sestěhování nakažených pacientů na jeden velký pokoj.
Trhy nejsou dokonalé. Mají často velmi dlouhé vedení, řečeno bez obalu. Trvalo jim dlouho, než toto všechno konečně pochopily. Mnoho let. A nyní bude extrémně obtížné přesvědčit je o opaku.
„Euro učiní přítrž zmatkům či krizím na finančních trzích,“ prohlašuje v roce 1999 Thibault de Silguy, hlavní koordinátor zavedení společné měny. „Euro poskytne stabilní a zdravý makroekonomický rámec.“
Trhy mu věří. Řadu let.
Ještě v létě 2008 tvrdí německý ministr financí Steinbrück, že finanční krize je čistě americká záležitost, která se nijak nedotkne Německa a EU. Trhy mu věří – přinejmenším ta část finančních trhů, která obchoduje státními dluhopisy.
V listopadu 2009 propuká krize v Řecku, když se ukáže, že stát již neunese dluhové břemeno.
Koncem ledna 2010 nabízí Německo a další státy Řecku politickou a morální pomoc. Řecko – podle vyjádření premiéra Papandrea – nepotřebuje finanční pomoc. Trhy mu uvěří. Tentokrát ale jen na pár týdnů.
Začátkem března dávají Německo, Francie a MMF dohromady návrh záchranného balíku v hodnotě 45 miliard euro. Řecko stále tvrdí, že pomoc nepotřebuje.
Během dubna krize pokračuje. Je třeba zvýšit objem záchranného balíku na 110 miliard euro. Řecko tvrdí, že pomoc nepotřebuje.
Dne 23. dubna Řecko náhle přiznává, že pomoc potřebuje.
Trhy, v reakci na neschopnost, nepředvídatelnost a nedůvěryhodnost politiků, propadají panice. Zajímavé. Donedávna evidentně věřily, že politici jsou kompetentní, konzistentní a důvěryhodní.
Přes dva dlouhé týdny politici váhají.
V neděli 9. května 2010 po čtrnáctihodinovém zasedání odsouhlasí ministři financí EU záchranný balík v celkové výši 750 miliard euro.
Členské země EU těch 750 miliard nemají.
V pondělí 10. 5. 2010 zahajuje Evropská centrální banka nákup státních i korporátních dluhopisů. Kde ECB bere peníze? Jednoduše, několika úhozy na klávesnici počítače. Takzvané kvantitativní uvolňování lze do češtiny přeložit jako lití nekrytých peněz do ekonomiky.
Tato praxe byla až doposud zakázána na žádost Německa, které s ní mělo začátkem 20. let velmi špatné zkušenosti. Německý člen Rady guvernérů ECB Axel Weber je proti. Ministr financí Schäuble je urychleně hospitalizován. Prý kvůli alergii na nový lék. Dobrá.
Tímto krokem ztrácí ECB politickou nezávislost. Od této chvíli již nikdo soudný nebude věřit, že ECB neprovádí příkazy podle politické objednávky.
V reakci na oněch 750 miliard a pumpování peněz, které začíná hned ráno, euro během pondělního dopoledne posiluje, akcie rostou a riziková přirážka na dluhopisech PIIGS výrazně klesá.
Během pondělního dopoledne a úterý 11. května trhům ovšem postupně dochází, že „záchranný“ balíček je falešný a prázdný. Že Evropská unie nemá peníze. Že nákupy dluhopisů ze strany ECB jsou financovány nekrytými penězi. Že řecká platební neschopnost je jen asi o tři roky odložena. Že problémem EU – nejen Řecka – jsou příliš vysoké veřejné výdaje a strukturální nerovnováha, nikoli nějaký imaginární útok spekulantů. Že euro není vhodná měna pro velmi odlišné evropské ekonomiky. A že evropská integrace je ve své podstatě jen sestěhování nakažených pacientů na jeden velký pokoj.
Trhy nejsou dokonalé. Mají často velmi dlouhé vedení, řečeno bez obalu. Trvalo jim dlouho, než toto všechno konečně pochopily. Mnoho let. A nyní bude extrémně obtížné přesvědčit je o opaku.