Hodnoty bez vůdců
Krajně nepříjemná kauza Davida Ratha sociální demokracii dost poškodila. V preferencích, ale zejména vnitřně, jelikož se počítalo s opakováním oranžové tsunami. Vzedmuté tak trochu bez námahy, na základě neúspěšného vládnutí pravicové koalice.
Teď je vše dost jinak. Vysoce pravděpodobná je pro ČSSD ztráta Středočeského kraje a dost možná i některých dalších regionů. Ačkoliv se ukázalo, že čas k otřepání z nejhoršího skýtá případ poslankyně Vlasty Parkanové (TOP 09), nejde nezaznamenat, jak nepružně zareagovalo vedení největší levicové partaje na paušalizující útoky pravice.
Odpověď na otázky, které z tohoto vývoje mohou plynout, naznačil poslední víkend. Shodou okolností se totiž sešly dvě důležité události domácí politiky. V Ostravě ideově rokovala ODS, v Hradci Králové zase ČSSD.
Občanským demokratům nečekaně svitla zleva i zprava naděje do krajských nebo senátních voleb. Předsedovi strany a vlády Nečasovi se trochu vyčasilo právě aférou exhejtmana Ratha a kauzou exministryně Parkanové, takže do pole vytáhl hrubé agitační kusy. Nemyslím hrození spřažeností komunistů se „socany“. To už je roku 2012 agitace nepředstavitelně žinantní. Premiér, jako správný tonoucí, jenž stébla se chytá, hřímal o zadlužování krajů za levicové správy.
Vypustil vlastně zaostřenou vlaštovku brzké kampaně, vyhodil bumerang, který se mu nebezpečně vrací. Podtrhl vlastní bezradnost, jelikož dluhy samosprávných krajů rostly kvapem už za šéfování ódéesky (a lidovců). Leckde pak jeho lidé vězí v koalici se sociáldemokraty. Nejzávažnější ale je, že nechtěně upozornil na ekonomický propad země (včetně masivního zadlužování) za svého vládnutí. Tváří v tvář tomu, že okolní státy hospodářsky prokazatelně rostou. Inu, zříme, nakolik může být pravice „geneticky předurčena“ ke zdárnému hospodaření.
Národohospodářští šťouralové navíc pravicový kabinet podezírají ze záměrného stimulování finančních potíží krajů. Tohle vážné i odůvodnitelné podezření, které v něčem odkazuje na okolnosti Velké krize v Německu 30. let, nechme ale teď stranou.
Ve prospěch východočeské programové konference nejsilnější české partaje. Postupně posilované spoluprácí s významnými nevládními organizacemi nebo akademickou sférou. Tamější vystoupení předních sociálních vědců, jakými jsou sociolog Keller, politoložka Dvořáková a psycholog Štech (prorektor UK), mělo nemalou argumentační hloubku. Svým způsobem se vlastně opakuje situace první republiky, kdy dominovala levicově orientovaná inteligence.
Obecně se dá vyčíst jistý vzestup dlouho zanedbávané intelektuální báze strany. Co nicméně ČSSD nesporně postrádá, je vůdčí osobnost hodná toho označení. Srovnávání stávajících předáků s přítomným předsedou slovenského Smeru, charismatickým Robertem Ficem, vyznívalo zpravidla zoufale. Běží o významnou, nikoliv jedinou příčinu malé akčnosti naší předvolební opozice.
Zveřejnily Parlamentní listy
Teď je vše dost jinak. Vysoce pravděpodobná je pro ČSSD ztráta Středočeského kraje a dost možná i některých dalších regionů. Ačkoliv se ukázalo, že čas k otřepání z nejhoršího skýtá případ poslankyně Vlasty Parkanové (TOP 09), nejde nezaznamenat, jak nepružně zareagovalo vedení největší levicové partaje na paušalizující útoky pravice.
Odpověď na otázky, které z tohoto vývoje mohou plynout, naznačil poslední víkend. Shodou okolností se totiž sešly dvě důležité události domácí politiky. V Ostravě ideově rokovala ODS, v Hradci Králové zase ČSSD.
Občanským demokratům nečekaně svitla zleva i zprava naděje do krajských nebo senátních voleb. Předsedovi strany a vlády Nečasovi se trochu vyčasilo právě aférou exhejtmana Ratha a kauzou exministryně Parkanové, takže do pole vytáhl hrubé agitační kusy. Nemyslím hrození spřažeností komunistů se „socany“. To už je roku 2012 agitace nepředstavitelně žinantní. Premiér, jako správný tonoucí, jenž stébla se chytá, hřímal o zadlužování krajů za levicové správy.
Vypustil vlastně zaostřenou vlaštovku brzké kampaně, vyhodil bumerang, který se mu nebezpečně vrací. Podtrhl vlastní bezradnost, jelikož dluhy samosprávných krajů rostly kvapem už za šéfování ódéesky (a lidovců). Leckde pak jeho lidé vězí v koalici se sociáldemokraty. Nejzávažnější ale je, že nechtěně upozornil na ekonomický propad země (včetně masivního zadlužování) za svého vládnutí. Tváří v tvář tomu, že okolní státy hospodářsky prokazatelně rostou. Inu, zříme, nakolik může být pravice „geneticky předurčena“ ke zdárnému hospodaření.
Národohospodářští šťouralové navíc pravicový kabinet podezírají ze záměrného stimulování finančních potíží krajů. Tohle vážné i odůvodnitelné podezření, které v něčem odkazuje na okolnosti Velké krize v Německu 30. let, nechme ale teď stranou.
Ve prospěch východočeské programové konference nejsilnější české partaje. Postupně posilované spoluprácí s významnými nevládními organizacemi nebo akademickou sférou. Tamější vystoupení předních sociálních vědců, jakými jsou sociolog Keller, politoložka Dvořáková a psycholog Štech (prorektor UK), mělo nemalou argumentační hloubku. Svým způsobem se vlastně opakuje situace první republiky, kdy dominovala levicově orientovaná inteligence.
Obecně se dá vyčíst jistý vzestup dlouho zanedbávané intelektuální báze strany. Co nicméně ČSSD nesporně postrádá, je vůdčí osobnost hodná toho označení. Srovnávání stávajících předáků s přítomným předsedou slovenského Smeru, charismatickým Robertem Ficem, vyznívalo zpravidla zoufale. Běží o významnou, nikoliv jedinou příčinu malé akčnosti naší předvolební opozice.
Zveřejnily Parlamentní listy