Je tomu právě šest let od chvíle, kdy jsem v tisku komentoval senátní kandidaturu Alexandra Vondry na Litoměřicku. Článek jsem pojmenoval „Chataři a chalupáři“, čímž jsem narážel na fakt, že tento politik (stejně jako někteří jiní) neměl vztah k místu kandidatury. Snad s výjimkou toho, že si v regionu pořídil víkendové sídlo. Jeho volební leták navíc působil tak nešikovně, až z něj přímo vyplývala minimální znalost místních problémů. Šlo zkrátka o nouzové řešení situace, neboť předtím neuspěl v konkurzu na mezinárodního správce postkonfliktní Bosny a Hercegoviny.

Nicméně důvěru občanů získal a teď se o ni uchází znovu. Svým způsobem jsem se kdysi podivoval naivitě voličů, kteří upozadili osobnosti prokazatelně pro kraj léta pracující. Nyní se objevil průzkum veřejného mínění, jenž Vondrovi nedává prakticky žádnou šanci na obhajobu mandátu. Dotyčný ho okamžitě odmítl s tím, že podle něj u občanů vede.

Bylo by docela smutné, kdyby měl pravdu. Patří totiž ke stejnému typu politiků, jako jsou třeba Miloš Zeman nebo Václav Klaus. K postavám, které naši zemi táhnou do minulosti a veřejnosti by daleko nejvíc prospěly, kdyby zvážily své další politické angažmá.

Za ono šestero roků se v páně Vondrově kariéře událo věru hodně. Stal se například součástí vládnutí "pandurového" chasníka Topolánka. Milovník Spojených států amerických byl díky tomu nejprve ministrem zahraničí, aby následně zastával – podle názoru řady českých europoslanců nepříliš úspěšně – funkci místopředsedy vlády pro evropskou integraci.

I v této době usiloval o významnou nadnárodní pozici, jíž však opět nezískal. Prý kvůli špatnému hodnocení českého předsedání EU. Průběžně se také angažoval v bezohledném prosazování bushovské politiky. Nejpatrněji v případě takzvaného amerického radaru v Brdech. Podepsal navíc dopis Obamově administrativě, který znamenal jasný pokus o omezenecké rozdmýchávání studenoválečnických nálad.

Teď už je dva roky místopředsedou chřadnoucí ODS a armádou nepříliš ceněným ministrem obrany v rovněž slábnoucí Nečasově vládě. Nechvalně známé neprofesionalitou a snad nekonečnou řadou korupčních skandálů. Rovněž Vondra přidal do vatry polínko zvané kauza ProMoPro. Navzdory tomu setrval také v nedávno „rekonstruovaném“ kabinetu, co se mimo jiné opírá o lidmi nulově podporovanou stranu LIDEM…

Protože nejsou nijak vyloučeny předčasné volby a imunita za časů uvolňování rukou policii a justici není rovněž k zahození, neváhá znovu předkládat svou ambici být členem horní komory. Z velkých poutačů pak vzkazuje voličům, jež zřejmě považuje za naprosté hlupáky, že se „Odvážnej chlap rve za svůj kraj“. Nevím, čeho je v tom víc, směšnosti, nebo trapnosti.



Článek vyšel v Deníku Referendum. Původně ale vznikl po domluvě s vedením Litoměřického deníku, které ho po několika dnech autorových urgencí náhle odmítlo pro údajný nedostatek místa. Senátoru Vondrovi v téže době poskytlo prostor například on-line diskuzí s voliči...