Řada komentátorů, politologů a jiných lidí (přiznáme-li například politickým vědcům příslušnost k druhu homo sapiens sapiens) se teď ohlíží za volbami. Nemohu zůstat pozadu.

Spíš bych ale chtěl vyhlédnout kupředu, na dopady volebního dvouklání. Nad očekávání se vyhoupla úspěšnost ČSSD, jež spolu s příbuzně orientovanými partajemi (KSČM, Severočeši.cz a SPOZ) pohodlně dohmátla na ústavní většinu v horní komoře.

Nad výdělkem hořce pláčou občanští demokraté. Povolil železný kruh kolem předsedy vlády, jenž dva roky neviděl, neslyšel, s lidmi necítil. Teď výsledky Jiřího Pospíšila a Alexandra Vondry rozkotaly Nečasův zvyk sebechvály stůj co stůj. Nakonec i on připustil, že se nějaké té chybičky mohl dopustit.

Leč pozor, nastavení reforem musí beze změny neochvějně pokračovat! Vzniklo výrokové napětí, za nímž stojí fakt, že rezignace na dosavadní politiku by kabinet zbavila legitimity i v očích posledních příznivců za zdmi Strakovy akademie.

Stále méně jeho, premiérova ODS jde do finále soumraku. Zakládal ji politicky schopný a narcistní vůdce, aby byl vystřídán „falešným a prázdným Topolem“. Konajícím pokaždé chrapounsky a často hloupě, ale i díky své suitě „s gulama“ šéfující. Po jeho svržení přišel introvertní byrokrat, pod kterého kotlem opět pilně přikládají dělné ruce Václava Klause. Futrují koaliční nespokojence, kolem nichž poletují (ne)uvěřitelné zvěsti o tučných úplatcích, multimiliardových zájmech při dostavbě Temelína a prezidentově bytostném zájmu na předčasných volbách.

První listopadové dny mnohé projasní, neboť se ponesou v duchu vystavení účtu nečasovcům, jejichž čas už vypršel. Volební sjezd na brněnském výstavišti proběhne zřejmě na bouřlivých výšinách, jelikož má řešit kvadraturu kruhu: jak zachránit modrou partaj. Pokračovat nějakým způsobem v krajně neoblíbené vládě, anebo se svěřit do vůle rozzlobeného lidu? Obojí znamená cestu do kytek.


Glosa vyšla v deníku E15