Občanská demokratická strana je v koncích. To musí vidět i slepý. Předmětem sporu však zůstává, zda se z konce dostane zas na začátek, anebo je to „konec nejkoncovatější“. Máry, příspěvek k věčnému míru.

Svou fůrou do mlýnice nijak nové diskuze o budoucnosti ODS – postrádající oporu v zásadní tradici, o jakou se v těžkých časech opírali třeba sociální demokraté – přispěly zprvu krajsko-senátní, pak prezidentské volby. Svou trošku donesl i čerstvý výzkum veřejného mínění agentury STEM. Podle něj se měli na místo lidovců vyhoupnout Zemanovci a na druhé místo partajního pelotonu proniknout TOPka. Čímž se jakoby potvrzuje hned zkraje Kalouskova projektu netajená ambice, stát se hegemonem pravice.

No fajn, ale je to nesporné? Ne, do sněmovních voleb uteče náhonem ještě hodně vody, kterou těžko předjímat. Hodně změn mohla způsobit nepokrytá kampaň médií ve prospěch aureoly Karla Schwarzenberga. A co si navíc budeme povídat, obdobná bádání o politických názorech lidu patří v České republice mezi „skromně spolehlivá“. Právem vyvolávající pochybnosti a adresná podezření…

Leč fakt, že je to s ódéeskou bledé, uznává prakticky každý. Koresponduje s tím i stav vedení a „kádrových rezerv“ partaje. Kde brát a (zase) nekrást?

Vezměme to popořádku. Po diktátorském charizmatu Václava Klause, jenž si potrpěl na hledání vnitřních a vnějších nepřátel, aby mohl organizovat pozornost odvádějící mobilizace, přišel „falešný a prázdný Topol“. Nebystrý, nevzdělaný, ale stále ještě rázný činovník. Po jeho pádu na namydlených schodech stojí v čele 3. liga, jejíž výkony nemohla na dlouho spasit ani tragikomická teze o „Panu Čistém“. Jinak člověku spřaženém s konci budování československého socialismu a kompletním budováním kapitalismu po česku. Pronášejícím „nečasové úvahy“.

Tak jako je na pokraji rozvalu jím vedená Česká republika (ještě že máme onu holubičí povahu!), nad propastí se potácí rodina i strana tohoto formátem vyššího úředníka. A kdo by vlastně měl být mladou krví, když straníků ubývá, stávající kápové se zuby nehty brání výměně a nelze uplatnit žádnou schwarzenbergovskou fámu o nezkaženém politickém nováčkovi?

Nehybná struktura existuje jakoby už jen proto, aby její předáci doposledka vyškrabovali konečné zbytky ze sudu veřejných prostředků. Koho chtějí bohové zničit, toho raní slepotou.

Dotyční většinou skutečně nedokáží vyhlédnout z mantinelů svých sobeckých klapek. Tak pořád zkoušejí stát za oněmi milionáři, kteří „ukradli slunce“, bránit anonymní akcie, unikátní oporu korupce, nebo podporovat další a další kroky ke zpochybňování právního státu.

Vystoupit z potápějící se lodi, na jejíž palubě se zjevně tančí, snad už ani nejde. Personální či jiná propojenost s pofidérními ekonomickými skupinami nemá hranic a náleží do vínku modrých. Ideologicky je pak ODS taktéž na suchu, zvláště když čelíme nezvládané mnohovrstevnaté krizi.

Situaci nevytrhnou, spíš zhorší opravné „sektářské“ plány a „rozbitý gramofon“ antikomunismu. Sdělovacími prostředky nemálo idealizovaný Jiří Pospíšil zřejmě také nebude to pravé ořechové.

Upřímní občanští demokraté by měli své partaji ordinovat zdravotní pozici opozice, neboť ODS nabyla až klasických rysů struktury degenerované dlouhou držbou moci. Znormalizované oligarchie. Titaniku.


Komentář vyšel v deníku Parlamentní listy