V pátek a sobotu hostila Ostrava 37. sjezd České strany sociálně demokratické. Oproti předchozímu „dusnu v Brně“ proběhl poměrně hladce. V někdejším „černém srdci republiky“ převažovaly pocity bezpečí, sucha a jistoty. Důsledky předjednaného paktu o neútočení mezi předsedou Bohuslavem Sobotkou a prvním místopředsedou Haškem.

Sledovali jsme takřka selanku, ale nuda v Ostravě rozhodně nenastala. Na dva roky obdrželi oba ambiciózní činovníci staronový mandát, ač je z vývoje zjevné, že střetnutí se pouze odsouvá. Výraznější konflikt zatím oddálily nadějné vyhlídky sněmovního triumfu, který by zbytečně ohrožovala nejednotnost partaje.

Hašek každopádně úspěšně vsadil na volební podporu Miloše Zemana, jenž pak na své věrné (tak jako Václav Klaus) nikdy nezapomínal. K závěrečným obětím a polibkům na straně jedné či pouhým podáním ruky na straně druhé netřeba moc dodávat.

Předchozí proslov novopečeného hradního šéfa byl zážitek. Rozháněl jím obavy, co spoluvytvořil vlastními podvratnými kousky, ať již šlo o ostentativní vystoupení z paroubkovské strany nebo předvolební založení SPOZ a jiné. S řečnickým umem sobě vlastním – tady mu mohl konkurovat jedině slovenský Robert Fico – navázal na inaugurační projev, takže krom obligátní poznámky o „milovaných novinářích“ a naznačení „hlubokého vztahu“ k Vladimíru Špidlovi vystupoval do té míry vstřícně, až si vysloužil pravé ovace. Přítelkyním a přátelům totiž nabídl přátelství hlavy státu. Zásadní odvrat od deseti báječných let s Klausem.

Nijak šokující bylo v dané konstelaci sesazení senátora Jiřího Dienstbiera z postu místopředsedy. Syn Havlova přítele se sice může jevit nadějí ČSSD, neboť navzdory relativní neznámosti oslovil segmenty mladších voličů (obvykle spíše pravicově naladěných), ale dopustil se i několika hrubých politických chyb.

Přes problematickou prezidentskou kampaň, v níž se dost nabroušeně vymezoval vůči hlavnímu levicovému konkurentu, obdržel relativně slušnou podporu a skončil s „bramborovou medailí“. Potom však bezmála všechen zisk prohospodařil v absurdní investici do dalších útoků proti Zemanovi a podpoře Karlu Schwarzenbergovi. Ergo kladívko Miroslavu Kalouskovi, jehož kabinetu byla na sjezdu věnována zasloužená pozornost.

Nechtěl bych zbytečně hovořit přes míru, a tak se omezím už jen na dvě závěrečné poznámky. Výběr Milana Chovance, zpochybňovaného absolventa plzeňských práv, na „uprázdněný“ místopředsednický stolec mi hned připomněl, jak do čela potácející se ODS postupně pronikali regionální kápové… Druhá záležitost stabilizované a kampaň startující sociální demokracie se vztahuje k hlasování o Bohumínském usnesení z 27. sjezdu. Jeho zachování shledávám moudrým, protože se jedná o praxí skoro vyhořelou normu, kteréžto formální zrušení by bylo zbytečnou municí stále bezmyšlenkovitější vládní koalici. Zkorumpované, zadlužující a celkově devastující chod státu.


Vyšlo v Parlamentních listech