Česká kotlina není rybníkem, nýbrž rybníčkem, tůňkou, kde si každý hraje na svém písečku. Kde se sluší a patří šlapat v zákrytu. Chybu pokaždé dělá ten druhý. Nosí se neotesanost a falešné rovnostářství i jeho druhá strana – zbohatlické snobství.

Oblíbeným tématem českého „diskurzu“ je přepisování (vlastní) minulosti, jež naznačuje vnitřní nejistoty společenství. Jako sláma z bot z toho pravidelně čouhá, že jsme zase přehodili výhybku. Změnili stranu a (pokolikáté už?) nalezli ten jediný správný, tedy manicheistický vzorec k výpočtu světa.

Zajišťujeme si tím proces zachování témat, vůči nimž se můžeme snadno a lehce, protože beztrestně vymezovat, bez problémů zanadávat a ještě si případně dopomoci ke kariernímu růstu. Vitana vaří za vás. Psům a komunistům vstup zakázán!

Daný rituál je svým způsobem osvědčeným nástrojem našeho politického, kulturního a v neposlední řadě také hospodářského života. Dokazuje to též nejnovější bouře ve sklenici vody, případ ÚSTR.

Ústav pro studium totalitních režimů vznikl v polovině roku 2007, a to po tuhém konfliktu, jenž měl kromě politického aspektu i aspekt ryze odborný. Pochybnosti panovaly už nad pojmenováním de facto státního úřadu pro výzkum nedávné minulosti, neboť z něj plynou nevědecké předsudky. Atmosféru nejlépe vystihl jeden signatář Charty 77, když vynašel přezdívku „Institut imeni Georga Orwella“.

Přespříliš nepřeháněl. Tu více, tu méně rodily se variace z dřívějška známých skandálů sesterských institucí na Slovensku, v Polsku a jinde. Zjevná neprofesionalita, účelové křivení dějin, podivné odchody renomovaných historiků či „dynamické tempo“ střídání ředitelů nebudily nadbytečnou důvěru.

Kdo se o poměry v ÚSTRu zajímá, nemohl nevidět, že se židle dlouhodobě kývá i pod odsvěceným knězem a kdysi rovněž mluvčím České biskupské konference Danielem Hermanem. Úzce pak propojeným s prvním, značně zdiskreditovaným ředitelem Pavlem Žáčkem.

Teď stanul po boku Petra Nečase. Premiéra smutné postavy, kterého vlastní lidé srážejí z trůnu za nečinnost. Však také postrádá témata, jimiž by se mohla ODS spasit. Natahuje proto ruku po delší zimou rychlené okurkové sezóně, pseudotématu údajného rudo-růžového spiknutí. Konverze v ústav marxismu-leninismu.

Není moc co řešit. Pravice ztratila svou další baštu, kde navíc zaměstnávala „rodinu a přátele ideové školy“. Ze zoufalství zfušovala propagandistický výkřik, nechtěnou karikaturu plakátu „Zachvátí-li tě, zahyneš!“


Glosa vyšla v Parlamentních listech