Nastavování procesů
Žijeme v zemi, kde veřejně činní lidé permanentně „nastavují procesy“. Jejich průkopníky bývají nejneschopnější z neschopných i všeho schopní. Persony, které přesně podléhají známé definici: „Politiku nedělají ti, kteří by ji dělat měli, ale ti, kteří ji dělat chtějí.“
Vyústění zmíněných „procesů“ se dá zpravidla s dávkou pravděpodobnosti predikovat, ovšem závažná část populace tuto „nastavovanou kaši“ jako hodné dítko obvykle znovu spolkne a pak se obvykle hrozně diví, že je zase hořká. Tak dává škůdcům naději pokračovat v „dobré práci“ pro sebe.
Miroslav Kalousek při poslední tripartitě vážně sděloval, že to nebyli oni, pravice, kdo zdvihl téma řecké lži. Když mu pak někdo ironicky opáčil poznámkou o stěžejní předvolební agitce, řádně se rozhorlil. Vážně žádal, aby na rokování napříště neměli přístup aktéři, kteří by ho podobně vytrhovali. Zbavovali (sebe)klamu.
Pozadu za ministrem, jenž také na svém pašalíku státní kasy systematicky likviduje „neoficiální“ postoje, nezůstal ani jeho teoretický představený. Premiér Nečas, veterán na všech stranách, včetně té vlastní, kritizovaný a ostouzený. Tonoucí.
Takový se stébla chytá a do nyní prázdné síťovky na nákupy (hlasů) lapá dušičky na kde co. Dopouští se proto výlevů, co u posluchačů startují bezmála dávivý efekt, nebo je pomáhá medializovat druhým.
Se štemplem hlavního demokrata ze Strakovky vznikly pamětihodné věty, co nám na stříbrném podnose podávají klíč k pochopení polistopadového zacházení s mocí. Zásadní, ale legální změny v Ústavu pro studium totalitních režimů nechal totiž komentovat coby střetnutí o „monopol na výklad našich nedávných dějin“.
Bohatě dotovaný státní úřad pro „strážení revolučního odkazu a pokrokových tradic“ zjevně ztratil svůj pravý zakladatelský smysl. Přetrhla se antidemokratická horká linka mezi partajními sekretariáty, vedením ÚSTRu a (spřátelenými) sdělovacími prostředky. Zmizel zdroj ideologicky vytěžitelného bulváru.
Obnažil se však další, méně zřetelný z motivů, proč jsou humanitní vědy a výzkum tolik na okraji – a podfinancované. Je to v cíleném nastavování procesů.
Článek je rozšířením glosy psané pro deník E15
Vyústění zmíněných „procesů“ se dá zpravidla s dávkou pravděpodobnosti predikovat, ovšem závažná část populace tuto „nastavovanou kaši“ jako hodné dítko obvykle znovu spolkne a pak se obvykle hrozně diví, že je zase hořká. Tak dává škůdcům naději pokračovat v „dobré práci“ pro sebe.
Miroslav Kalousek při poslední tripartitě vážně sděloval, že to nebyli oni, pravice, kdo zdvihl téma řecké lži. Když mu pak někdo ironicky opáčil poznámkou o stěžejní předvolební agitce, řádně se rozhorlil. Vážně žádal, aby na rokování napříště neměli přístup aktéři, kteří by ho podobně vytrhovali. Zbavovali (sebe)klamu.
Pozadu za ministrem, jenž také na svém pašalíku státní kasy systematicky likviduje „neoficiální“ postoje, nezůstal ani jeho teoretický představený. Premiér Nečas, veterán na všech stranách, včetně té vlastní, kritizovaný a ostouzený. Tonoucí.
Takový se stébla chytá a do nyní prázdné síťovky na nákupy (hlasů) lapá dušičky na kde co. Dopouští se proto výlevů, co u posluchačů startují bezmála dávivý efekt, nebo je pomáhá medializovat druhým.
Se štemplem hlavního demokrata ze Strakovky vznikly pamětihodné věty, co nám na stříbrném podnose podávají klíč k pochopení polistopadového zacházení s mocí. Zásadní, ale legální změny v Ústavu pro studium totalitních režimů nechal totiž komentovat coby střetnutí o „monopol na výklad našich nedávných dějin“.
Bohatě dotovaný státní úřad pro „strážení revolučního odkazu a pokrokových tradic“ zjevně ztratil svůj pravý zakladatelský smysl. Přetrhla se antidemokratická horká linka mezi partajními sekretariáty, vedením ÚSTRu a (spřátelenými) sdělovacími prostředky. Zmizel zdroj ideologicky vytěžitelného bulváru.
Obnažil se však další, méně zřetelný z motivů, proč jsou humanitní vědy a výzkum tolik na okraji – a podfinancované. Je to v cíleném nastavování procesů.
Článek je rozšířením glosy psané pro deník E15