Konflikt o Ukrajinu se stále prodlužuje a logicky se tak přenáší do dalších a dalších dimenzí. Když necháme na moment stranou samotnou Ukrajinskou republiku, lze s ironickým úsměvem uvést, že dobře patrné jsou jeho účinky v širokém regionu, ba co víc: pronikl až k nadoblačným výšinám, na palubu kosmické stanice.

Moskva v něm mimo jiné hraje moldavskou kartou, jelikož ústřední moc v Kišiněvě je ve věci kontroly Podněstří dlouhodobě bezmocná. Poměr k Rusku se stává důležitým vnitropolitickým tématem také v určitých oblastech Balkánu. O poznání vlídněji se po letech neskrývané diskriminace ruských minorit chovají některé pobaltské úřady. A profesionální příklad mnoha slovenských médií (například soukromé televize TA3) by zase mohl přimět nejednoho českého novináře, aby se pokusil – omlouvám se za ono spojení – uvolnit svou hlavu z (vlastního nebo cizího) rektu.

Jak tedy vidno, územní i ekonomický rozklad Ukrajiny, jenž se nevztahuje pouze k oblastem jihovýchodu či střemhlavému pádu hřivny, nese zásadní přesahy. Má mimo jiné co dělat se Sýrií, kde stále větší vojenská převaha ověnčuje asadovský režim. Ale nepřímo i s významnými ambicemi některých zainteresovaných zemí těžit cenné suroviny v Arktidě (viz ruské obsazování opuštěných severských základen a konání intenzivního geologického průzkumu), jejíž role roste rovněž stran sféry dopravní.

Už i významní představitelé Evropské unie de facto připustili, že jejich „sajůz“ ve střetu o Ukrajinu selhal. Napřed Kreml nebezpečně podcenil, následně se nepěkně zapletl s ukrajinskou radikální pravicí a naposledy zjistil, za jak dlouhý konec provazu tahá Putin. Jenže je to celé ještě horší. Zbytečným prodlužováním střetu s Ruskem má Brusel našlápnuto k tomu, aby se stal, jsa v dané záležitosti nejslabší, čistokrevným mouřenínem. Obamovým mouřenínem.


Glosu zveřejnily Britské listy