2. část eseje o politice a geopolitice Ukrajiny

(odkaz na první část textu)

Ozbrojený konflikt

Po puči a následném chaosu nastala řada událostí, které nelze interpretovat jinak než jako nástup ukrajinského šovinismu, další úpadek občanských práv a snahy o likvidaci (stranické) opozice. Dodnes jsou opomíjeny hrůzné činy, jež po státním převratu, na začátku vleklé války, spáchaly radikální národovecké skupiny Ukrajinců a byl vystupňován již dříve provozovaný kult banderovců.
Také z těchto důvodů vypukla válka, během níž ruské speciální síly obsadily strategický poloostrov Krym, pro Kreml důležitý zejména kvůli dlouhodobému pronájmu vojenských základen. S klíčovou pomocí ostře se vměšující Ruské federace vznikly i dva pseudostáty – Doněcká a Luhanská lidová republika –, nárazníkové regiony, jimiž měl být Kyjev do značné míry držen v geopolitickém šachu.

Pokračování ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny nezabránily ani minské dohody – Minsk I a Minsk II. Nejen Moskva, ale ani její konkurenti neprojevili totiž snahu válku na Donbasu zastavit. Mimo jiné proto, že některým zájmovým skupinám umožňuje obrovsky se obohatit. S tím souvisí mimořádná korupce, z níž byl viněn i bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko, představitel ukrajinských elit, jež po kerčském námořním incidentu německý exministr zahraničí Heiko Maas obvinil ze snahy zatáhnout Berlín do konfliktu s Ruskem.

Prezidentské volby

Tyto a další machiavellistické činy včetně označování jinak smýšlejících za zrádce vlasti a agenty Kremlu měly rovněž ovlivnit letošní volby hlavy Ukrajiny. V nich však ve druhém kole s převahou zvítězil Volodymyr Zelenskyj – obdržel přes 73 procent hlasů. Oblíbený televizní bavič s vazbami na s Porošenkem rozkmotřeného Igora Kolomojského, jenž je podezřelý z defraudací. Jednoznačná porážka Západem hýčkaného „čokoládového krále“ Porošenka byla nasnadě, protože zklamal široké vrstvy Ukrajinců a porazil by ho kdokoliv s čistým štítem.

Po počátečních nadějích spojovaných s Majdanem se podle průzkumů vrátila obrovská skepse Ukrajinců. Ukrajinská společensko-ekonomická situace je mimořádně tíživá. Potenciál země, odkud po desetiletí odcházejí miliony obyvatel na Západ i Východ, zůstává nevyužit. Anektovaný Krym je navzdory protiruským sankcím nenávratně ztracen, zatímco rádoby státy Doněcku a Luhansku neustále zlepšují své vztahy s Ruskem.

S napětím se čeká, s čím přijde nový ruskojazyčný prezident Zelenskyj, člověk bez jakýchkoli zkušeností ve veřejných funkcích. Skvělým prezidentem z lidu byl zatím pouze v oblíbeném seriálu. Dlouho se zdály nesporné jen jeho sliby – v kampani slíbil vyšší platy, důchody a životní úroveň, lepší cesty, vymýcení korupce a mír s Rusy. Vše, nač je třeba spousta peněz, jichž se však nedostává – nebo jen na úvěr ze zahraničí.

Řada pozorovatelů proto Zelenského považuje za produkt zoufalství ukrajinských voličů, někteří dokonce za šarlatána, jemuž kmotr Kolomojskyj (donedávna v emigraci) doporučil, aby země nesplácela dluhy Západu a aby jí USA a EU pohledávky odpustily coby náhradu za nákladnou válku s Putinem. Britskému deníku Financial Times měl sdělit: „Je to vaše hra, vaše geopolitika, Ukrajina vás nezajímá, chcete poškodit Rusko a Ukrajinou se jen obhajujete.“

Účelové nástroje

Zdá se, že nad Ukrajinou se duha naděje neklene. Dohoda o klidu zbraní s povstalci a Kremlem je zatím ve hvězdách. Mezinárodní měnový fond dočasně pozastavil finanční toky do země, což zdraží zahraniční peníze pro Kyjev, a nadcházejí i tuhé vnitřní boje o pozice. Chuť nové hlavy státu Zelenského na co nejbližší parlamentní volby byla píchnutím do vosího hnízda. S podporou nového zákonodárného sboru by se jeho mocenská situace výrazně zlepšila, proto se okolo jeho snahy rozpustit parlament okamžitě strhla mela.

ZE!prezident, jak se mu přezdívá, je de facto perfektní marketingový produkt, jejž se podařilo zobchodovat díky mimořádné naštvanosti Ukrajinců. „Sluha lidu“ či „Sluha národa“ se nazýval jeho populární seriál; stejně byla pojmenována jeho nová strana, s níž se pokusí uspět v klání o „Verchovnuju radu“.

Takové nástroje k uchopení moci generují prakticky každé ukrajinské volby. Sluha národa (SluNa) ještě „voní novotou“, ale již se podle průzkumů těší téměř 50procentní podpoře. Veze se na vlně prezidentovy popularity, spíše však na vlně nespokojenosti se silami vyprodukovanými Majdanem. Vzdorovat nástupu konkurenčních oligarchů chce mimo jiné poražený exprezident Porošenko, který svou dosavadní stranu alespoň nově přejmenoval, byť pořád mává přežitým heslem „Jazyk, armáda a víra“.

A jak to vypadá s geopolitickým zaměřením Kyjeva? Zelenskyj vyrazil na začátku června na svou první zahraniční cestu do Bruselu – to však není jednoznačné sdělení. Jednak Rusko obsah jednání ocenilo, jednak se západní či východní orientace ukrajinských politiků musí posuzovat opatrně. Ukrajinští prezidenti odjakživa používají osvědčenou „metodu“ – dle okolností a výhod to hrají na obě strany. U Zelenského, plodu politického marketingu, tomu nemůže být jinak.

Publikováno v LN dne 22.6.2019