V pátek 24. června jsme se probudili do jiné Evropy. Britští občané rozhodli o odchodu své země z Evropské unie. Jde o historické, bezprecedentní rozhodnutí. Evropská unie je zásadním způsobem oslabena, spolupráci evropských zemí bude nutno nastavit znovu a jinak. Není to „chyba“ svéhlavých Britů, ale důsledek špatné bruselské politiky. První, kdo měl po referendu rezignovat, byl předseda Evropské komise Juncker a další politici v Bruselu, nikoliv David Cameron.
Evropská komise se chystá zakázat rybářům olověné zátěže – v zájmu ekologie, ryb a záchrany světa, čteme v mediích. To jsou starosti! Současně sledujeme, jak se znovu plní italské přístavy nelegálními migranty, kteří se plaví po Středozemním moři, aby zaplavili Evropu z jihu, když to už nejde z jihovýchodu. Kancléřka Merkelová vzkazuje Rakousku, že když zavře Brennerský průsmyk, „bude Evropa zničena“. Ona už zničena skoro je, jenomže ne kvůli sebeobranné politice Rakouska a dalších zemí, ale kvůli politice Bruselu. Kvůli bláznům, kteří na potápějící se lodi donekonečna drhnou kartáčem palubu, aby se na sluníčku pěkně leskla.
O rakouských prezidentských volbách jsme si mohli přečíst leccos: kandidát krajní pravice se stal málem prezidentem, extremisté ovládli rakouskou politickou scénu, úspěch nacionalistického populisty je varováním pro Evropu, krajní pravice je všude posílena apod.