„Ve Sněmovně se zase nic neudělalo, jeden zákon o jakési zelené naftě (každý přitom ví, že nafta je černá) schvalovali neschopní poslanci dva dny, pořád se žvanilo, nejpopulárnější politici odcházeli znechuceni konečně pracovat, však jednou udělají pořádek!“ O co šlo? O nic menšího, než o pravidla hry.

Petra Kvitová vyhrála Wimbledon, protože hraje dobře. Kdyby ale nebylo jasné, jak se který míček počítá, nevyhrála by. Hlediště by podporovalo někoho jiného, rozhodčí pod tlakem ochozů nejspíše taky. Bez pravidel by nás sport nebavil, zápasy by se ani nedaly hrát.

V Poslanecké sněmovně jsme schvalovali úpravu zákona o spotřebních daních, která měla zavést zvýhodnění pro některé zemědělce (tzv. zelená nafta). Vládní (!) poslanec, sociální demokrat Milan Urban, navrhl celkové snížení spotřební daně pohonných hmot, tedy, aby se nafta a benzín zlevnily pro všechny. To se líbilo pravicové opozici, ale i 17 jeho stranickým kolegům. Jak by také ne, vždyť je to rozumné. Daně tvoří z ceny nafty a benzínu více než polovinu. Snížit je, to by všem pomohlo. Jeho pozměňovací návrh tak prošel a byl schválen spolu s celým zákonem. Potud vše v pořádku.

Nelíbilo se to ale ministru financí Babišovi, který řídí vládu. Hlásá sice snižování daní, ale jen tehdy, když to je výhodné pro něj. Premiér Sobotka začal poslušně dělat pořádek ve svém poslaneckém klubu. O svých poslancích řekl, že nerozuměli tomu, o čem hlasovali. Budiž, o svých poslancích si může myslet, co chce. Nemůže si ale dělat, co chce. A to se stalo, přestalo se hrát podle pravidel.

Po hodinové přestávce poslaneckého klubu ČSSD zpochybnil její poslanec Šincl hlasování. Jednací řád sněmovny (což není cár papíru, ale zákon) něco takového připouští pouze „při hlasování nebo bezprostředně po něm“. „Bezprostředně“ však určitě není po dalším hlasování a více než jedné hodině.

Aby toho nebylo málo, předseda sněmovny nechtěl dovolit rozpravu, pak ji připustil, ale potom zase řekl, že rozprava není. Nakonec prosadil svou premiér Sobotka (vlastně ministr Babiš, ale to je jedno) a o zákonu se hlasovalo znovu, i když se hlasovat nemělo. Zákon byl schválen bez snížení daně.

Jednoduše řečeno, vládní většina si dělala, co chtěla, bez ohledu na pravidla. Jako kdybychom skončili fotbalový zápas, rozdali poháry a večer si jeden z fotbalistů vzpomněl, že gól vlastně nechtěl dát. A hrálo by se znovu.

Jenomže pravidla nejsou důležitá jen pro sport. Představte si, kdyby neplatila na silnici. Nebo kdyby je mohli určovat jen ti, kteří mají nejsilnější a nejrychlejší auta. Stejné je to s demokracií. Není založena jen na většinovém rozhodování, ale především na dodržování pravidel. Chrání i ty, kteří mají menšinový názor, a tím chrání nás všechny.

Poslanci sociální demokracie špatně odbočili. Měli možnost vrátit se na „správnou“ cestu (třeba prostřednictvím své většiny v Senátu). Místo toho překopali silnice, aby i přes svou chybu jeli po té správné. To nelze připustit. Ne kvůli opozici, politikům, ale kvůli nám všem, občanům, kteří ještě věříme v demokracii.

Publikováno 31. 7. 2014 v deníku Hospodářské noviny pod titulem Hra bez pravidel ničí českou demokracii.