Islámský stát je potřeba „zastavit za každou cenu! Musíme zastavit přísun peněz a dodávky zbraní a musíme bojovat.“ Tato slova neřekl žádný západní politik nebo vojenský expert, ale katolický biskup z jordánského Ammánu Maroun Elias Lahham.

A dodal ještě jednu věc, kterou si u nás řada „tolerantních“ multikulturalistů nedokáže přiznat: „Od íránské revoluce v sedmdesátých letech jsme pozorovali určité islámské probuzení, ale nijak přehnané. Začalo to šátky. Za našeho dětství neexistovaly. Vrátily se v sedmdesátých letech. Ti lidé chtějí zpátky něco, co nemá islámské kořeny. Je to politická záležitost pod rouškou náboženství.“ Nechci se tím ale vracet k nepochopitelnému boji za muslimské šátky na českých školách. Myslím jen, že by si permanentní obhájci různých „práv“ mohli najít méně absurdní a nebezpečné téma.

Radikální islám není náboženství a nezaslouží si naši toleranci. Je to ideologie, která pro svoje cíle zneužívá víru. Nemusí nás to až tak překvapovat. Významní filozofové, kupříkladu Eric Voegelin, označovali z dobrých důvodů komunismus a nacismus za politická náboženství. Radikální islám se jim ve svých projevech velmi podobá. A je stejně nebezpečný a agresivní.

Situace na Blízkém východě není nikdy klidná, ale dnes je mimořádně nebezpečná. Někteří experti hovoří o tom, že taková zde ještě v moderní historii nebyla. Proto se také do boje proti organizaci Islámský stát (ISIS) zapojují i muslimské země. Znovu zdůrazňuji: nejde zde o víru, čelíme mimořádně silné, brutální a agresivní ideologii, která už ovládá rozsáhlá území v Sýrii a Iráku.

Lidé, kteří rádi poučují, ale ničemu nerozumí (znáte je určitě také), nám říkají, že se nás to netýká. „To si tam vyřídí na východě mezi sebou, maximálně se pustí do Američanů či Britů, co je nám po tom.“ Nad touto hloupou naivitou bychom se mohli pousmát, kdyby nás takový postoj dnes přímo neohrožoval.

Britský občan Junaid Hussain bojující v řadách ISIS v Sýrii prohlásil, že „černá vlajka džihádu zavlaje nad Londýnem“. V řadách ISIS je řada „Evropanů“, jeho představitelé se nijak netají tím, že chtějí dobýt Evropu. Nikdo si nemůže myslet, že budou rozlišovat hranice, které jsme navíc uvnitř EU odstranili. Pro radikální islám není nikdo „mezi“, koho by tolerovali: ...svět je rozdělen na dva tábory a dva příkopy a není mezi nimi žádný třetí: tábor Islámu a víry a tábor bezvěrců,“ řekl jeden z vůdců ISIS Abu Bakr al-Baghdadi. Slova jako civilizace, mír, koexistence, svoboda a demokracie jsou pro něj jen lživé slogany. Naproti tomu terorismus „znamená uctívání Alláha, tak jak nám poručil.“ Potřebujete slyšet víc?

Komu by to nestačilo, může si poslechnout rady mluvčího ISIS Abu Muhammada al-Adaniho: „Zaminujte jejich silnice. Rabujte jejich domovy. Uřezávejte hlavy. Vyžeňte jejich rodiny z domovů a pak je podpalte. To nejlepší, co můžete udělat, je zabít jakéhokoli bezvěrce.“

Premiér Sobotka prohlásil, že se Česká republika do akcí proti Islámskému státu nezapojí. Nevím, zda je to rozumné. Těžko lze předpokládat, že Islámský stát bude respektovat protřelý český postoj do ničeho se nemíchat, nikoho nepodporovat a neprovokovat a dělat, že se nás to netýká. Jsme pro něj bezvěrci a nepřátelé, které je potřeba zničit. Někdy to je tak, jak to nemáme rádi. Jsou jen dvě strany a na jednu se musíte postavit. A ve vlastním zájmu hodně silně.

Boj proti Islámskému státu není zasahování do cizích záležitostí, ani to není vývoz demokracie. Je to nutná obrana před terorismem a agresí, které by se nevyhnuly ani našemu území, pokud bychom dovolili organizacím jako je ISIS prostřednictvím teroru útočit na Evropu. A útočit chtějí a budou, pokud je neporazíme už teď na Blízkém východě. Toto není válka Američanů, Izraele nebo Saudské Arábie. Toto je bohužel naše válka. Naštěstí ji můžeme vést daleko od našich domovů. Ještě můžeme, dřív než bude pozdě.


Text byl nabídnut dne 25. 9. 2014 Lidovým novinám, redakce několikrát posunula datum uveřejnění a posléze sdělila, že přijala nové pravidlo a nebude uveřejňovat názorové texty politiků až do skončení volební kampaně.
Některá sdělení ale není dobré pořád odkládat.