Vyžeňme socialismus
„Uvažuji o emigraci.“ Tuto větu jsem slyšel za poslední měsíc nejméně čtyřikrát. Třeba od mladé maminky, překladatelky, jejíž syn má po očkování poškozené zdraví. Očkovat už ho znovu nenechá, má strach, že chystaný zákon ho bude izolovat od společnosti. „Nebude smět chodit do školky, setkávat se s ostatními dětmi, bude fakticky segregován. Odjedeme do Austrálie,“ říká jeho matka.
Úspěšný lékař, který vybudoval vyhledávanou soukromou kliniku, má dojem, že mu stát už dlouho hází klacky pod nohy, ale teď ho snad chce rovnou zničit. V průběhu roku mu pojišťovna navzdory smlouvám snižuje platby, peníze přesouvá do státních nemocnic. „Stát nedodržuje pravidla a neměří všem stejně. Všechno je složité, nic nejde, soukromá nemocnice je trnem v oku. Vrací se sem socialismus,“ stěžuje si lékař. „Vykašlu se na to a zůstanu v Americe.“
Další, kdo mi řekl, že zde nebude moci žít, byla ředitelka základní školy, která se věnuje alternativnímu a domácímu vzdělávání. Domácí vzdělávání sociální demokraté nechtějí, ona zase za žádnou cenu nechce, aby její děti musely povinně chodit do mateřské školy. Právě to Sobotkova vláda chystá. „Půjdu jinam, nenechám svoje děti státu.“
Podnikatel zhruba mého věku si dobře pamatuje, jak jsme usilovali o zrušení povinné vojny a vytvoření profesionální armády. „K žádnému nesmyslnému odvodu svoje syny jít nenechám,“ řekl mi rozhodně. „Pošlu je do ciziny a odjedu tam za nimi.“
Čtyři setkání, během čtyř týdnů. Možná si řeknete, že je to náhoda, že ti lidé přehánějí, třeba vám nic z toho nevadí. Ale spoustě z nás ano. Připomíná nám to něco, co už tu bylo. Stát, který si osobuje právo řídit naše životy, rozhodovat místo nás o našich dětech, cpe se nám do života všemi směry, chce regulovat, evidovat, řídit. Místo, aby stát chránil naši bezpečnost, chce nás ovládat.
Každá jednotlivost má údajně dobrý důvod, všechny ty dobré důvody dohromady vytvoří zase to, čeho jsme se tak těžce zbavovali: socialismus. V socialismu znovu žít nechci a emigrovat nehodlám. A budu se snažit, aby z naší země nemuseli odcházet ti, kteří o tom (zase) přemýšlejí. Postavme se současným vládnoucím sociálním inženýrům (pardon, pěkně po novu: manažerům), dokud je čas. Vyžeňme socialismus dříve, než dožene a vyžene nás.
Úspěšný lékař, který vybudoval vyhledávanou soukromou kliniku, má dojem, že mu stát už dlouho hází klacky pod nohy, ale teď ho snad chce rovnou zničit. V průběhu roku mu pojišťovna navzdory smlouvám snižuje platby, peníze přesouvá do státních nemocnic. „Stát nedodržuje pravidla a neměří všem stejně. Všechno je složité, nic nejde, soukromá nemocnice je trnem v oku. Vrací se sem socialismus,“ stěžuje si lékař. „Vykašlu se na to a zůstanu v Americe.“
Další, kdo mi řekl, že zde nebude moci žít, byla ředitelka základní školy, která se věnuje alternativnímu a domácímu vzdělávání. Domácí vzdělávání sociální demokraté nechtějí, ona zase za žádnou cenu nechce, aby její děti musely povinně chodit do mateřské školy. Právě to Sobotkova vláda chystá. „Půjdu jinam, nenechám svoje děti státu.“
Podnikatel zhruba mého věku si dobře pamatuje, jak jsme usilovali o zrušení povinné vojny a vytvoření profesionální armády. „K žádnému nesmyslnému odvodu svoje syny jít nenechám,“ řekl mi rozhodně. „Pošlu je do ciziny a odjedu tam za nimi.“
Čtyři setkání, během čtyř týdnů. Možná si řeknete, že je to náhoda, že ti lidé přehánějí, třeba vám nic z toho nevadí. Ale spoustě z nás ano. Připomíná nám to něco, co už tu bylo. Stát, který si osobuje právo řídit naše životy, rozhodovat místo nás o našich dětech, cpe se nám do života všemi směry, chce regulovat, evidovat, řídit. Místo, aby stát chránil naši bezpečnost, chce nás ovládat.
Každá jednotlivost má údajně dobrý důvod, všechny ty dobré důvody dohromady vytvoří zase to, čeho jsme se tak těžce zbavovali: socialismus. V socialismu znovu žít nechci a emigrovat nehodlám. A budu se snažit, aby z naší země nemuseli odcházet ti, kteří o tom (zase) přemýšlejí. Postavme se současným vládnoucím sociálním inženýrům (pardon, pěkně po novu: manažerům), dokud je čas. Vyžeňme socialismus dříve, než dožene a vyžene nás.