Hostinský Palivec v Haškově Švejkovi je státní moci podezřelý bez ohledu na to, co dělá. „Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím,“ marně zdůrazňuje. Pro civilního strážníka Bretschneidera je vinen od samého počátku. Záminka pro zatčení, kterou nakonec pro její absurditu každý čtenář Švejka zná, není podstatná. Palivcovo bědování — „Ale pro co já? Já byl přece tak vopatrnej“ — je vyjádřením pocitu živnostníka, jenž se stal obětí politické hry. Příběh má univerzální platnost. „Ale pro co já?“ ptali se podobně hostinští a po nich další živnostníci, když si je Sobotkova vláda vybrala pro svůj experiment s EET. Odpověď je stejná jako v Palivcově případě. Pro představitele vládní koalice jsou živnostníci prostě podezřelí, ne-li rovnou zloději. Právě proto musejí být pod stálou kontrolou.

Živnostníci jako (třídní) nepřátelé

Přijetí EET se neobešlo bez oslavných výroků členů vlády. V nich se nejlépe odráží jejich politická mentalita i způsob uvažování.

„Konečně schváleno! EET omezí šedou ekonomiku, zamezí krácení daní a podpoří poctivé podnikatele,“ jásal v prosinci 2015 premiér Sobotka. Jeho pozdější nástupce v „lídrovství“ ČSSD, ministr Zaorálek, si pochvaloval, že „už nám nebudou utíkat peníze určené do státního rozpočtu“. Hlavní tvůrce EET Andrej Babiš mluvil o „revolučním zákonu“, který je „zásadní pro boj proti šedé ekonomice“. Nejmenší koaliční partner, KDU-ČSL, v emocionálnosti zdůvodnění rozhodně nezaostával. Také lidovce zřejmě živnostníci nějak okrádali. „Já jako mladý člověk, podnikatel, který podnikal na vesnici,“ sděloval nám v červenci 2015 ministr Jurečka, „chci tady férovost a férové podmínky k podnikání.“ Jeho kolega, ministr kultury Herman, to pojmenoval později ještě otevřeněji, dokonce neopomněl přidat „teologické“ zdůvodnění: „Na popelec jsme schválili EET, aby se méně kradlo. To je dobře, protože kradení je hřích. Začalo 40 dní postu. Kéž by se v nich nekradlo vůbec.“

Myšlenka, že živnostníci jsou něco mezi zloději, parazity a zátěží sociálního systému, není překvapivá u sociálních demokratů. Když zapomenou na taktiku, vždy se ke slovu přihlásí nějaký Mládek či Štěch a hned víme, na čem jsme. Andrej Babiš považuje malé podnikatele obecně za zbytečné, nejspíše je chápe i jako konkurenci. Rozumět tomu můžeme dobře, ve svém myšlení nedokázal nikdy oddělit politiku od (svého) podnikání. Možná ona přímka mezi živnostníky a zloději někoho zaskočila u KDU. Musíme ale lidovce osvobodit od podezření, že to říkali jen proto, že jsou ve vládě. V srpnu 2015 předseda Bělobrádek jasně řekl, že „KDU-ČSL měla ve svém programu registrační pokladny, což EET je. My ji podporujeme.“ O něco později projevil vážné zneklidnění nad tím, „o kolik klesl výběr od OSVČ“. „Kdo poctivě podniká, nemusí se ničeho bát,“ dodal povzbudivě.

Jenže co čert nechtěl, zlodějů mezi živnostníky asi nebylo dost nebo jsou rafinovaní až běda. Výběr daní v důsledku EET prokazatelně nijak závratně nestoupl, tržby nerostou dost, a jestli se někdo EET bojí, nebo už kvůli tomu dokonce svoji živnost ukončil, tak jsou to navzdory Bělobrádkovu ujišťování právě ti poctiví.

Všechny argumenty proti EET zazněly od nás včas. Že je systém drahý, zbytečný, neúčinný, zatěžující, až likvidační. Že šedá ekonomika není v ČR v mezinárodním srovnání nijak veliká. Že daňové uniky a optimalizace nejsou doménou těch malých, ale naopak velkých. Že kolektivní obviňování malých a středních podnikatelů, na nichž stojí naše ekonomika i kvalita života, je nebezpečné a hloupé. Nic z toho vládní politici neslyšeli.

Paměť versus drzost

Před blížícími se volbami, kdy předseda „nejúspěšnější“ vlády už není lídrem své strany a místopředseda téže vlády z ní musel odejít, se z největších obhájců EET stávají reformátoři. „Chceme úplně zrušit třetí a čtvrtou fázi EET, která se týká řemeslníků a těch úplně drobných, protože to nedává smysl,“ vyhlásil v červnu 2017 Pavel Bělobrádek. A před rokem to smysl dávalo? Proč jste pro to hlasovali? Ministr Herman najednou „bere vážně“ to, že „někteří z drobných podnikatelů, jejichž výnosy nejsou tak vysoké, vnímají EET jako zátěž“. Už tedy nehřeší „kradením“?

V soutěži o to, kdo se z vlády rychleji distancuje od současné podoby EET, budou mít lidovci zdatného soupeře. Prokazují sice pozoruhodnou názorovou ohebnost, již navíc neustále podpírají „morálními“ argumenty, ale Andrej Babiš nemá vůbec žádný problém říkat něco úplně jiného než před pár měsíci, aniž by považoval za potřebné to jakkoli zdůvodňovat. Strůjce a zapálený obhájce EET nyní navrhuje změny a výjimky. V novém programu ANO jich najdete plno, od malých živnostníků až po prodejce vánočních kaprů. Nebyl to ale právě Andrej Babiš, jenž ještě v březnu 2016 jakoukoliv výjimku zásadně odmítal s tím, že by „se stala útočištěm těch, kteří se za malé pouze vydávají“?

Míra vládního pokrytectví přesahuje meze představivosti. Ti, kteří živnostníky pomluvili, očernili a ohrozili, se nyní chtějí pasovat na jejich ochránce. Rozpoutaný třídní boj má být zapomenut, nyní se jde zase reformovat. Víra, že lidé ztratili rozum i paměť, je společná lidovcům i Andreji Babišovi. Nebo snad už i sami věří, že oni jsou ti, kteří drobné podnikatele zachrání od EET?

Filozof Friedrich Nietzsche ve své knize Mimo dobro a zlo výstižně odhaluje: „„To jsem udělal já,“ říká má paměť. „To jsem nemohl udělat já,“ říká má hrdost a zůstává neoblomná. Nakonec – „paměť ustoupí“.

Nelze vyloučit, že u někoho z vládních původců EET došlo k tomuto souboji mezi pamětí a hrdostí a hrdost zvítězila. EET je ostudná, není se co divit, že se k ní nikdo nechce hlásit. Jen nevím, proč se nemohu zbavit podezření, že více než o hrdost zde jde o značnou míru drzosti a přetvářky. My ostatní nezapomeneme, kdo tu EET zavedl a jaké argumenty při tom používal.


Publikováno na webu Reflex.cz 10. 7. 2017