Na horké léto můžeme svést leccos. Současná psychologie pracuje s heat hypothesis, která předpokládá, že v horku se mění lidské chování a roste agresivita. Nevylučuje se s tím, že se také rychleji dostavuje únava, až malátnost.

Bylo by uklidňující, kdybychom dění v české politice mohli jednoduše připsat letošním vysokým teplotám. Jenže nemůžeme. Když se nenormální věci stávají normálními, horkem to nebude.

Nedávno jsme se dozvěděli, že holding svěřeneckých fondů předsedy vlády dostal minulý rok třikrát větší dotace, než kolik zaplatil na daních. Zmínil jsem to jako příklad, že lidé kolem Andreje Babiše „umí“ hospodařit, i když to tak ve vládě nevypadá. Mezitím se ukazuje, že významnou část peněz získaných z veřejných zdrojů tvoří podpora investic. Přitom se zjevně jedná o podnik, který je v zisku. Tak si to pěkně srovnejte: Běžná středně velká firma, malý podnikatel nebo živnostník, ti všichni si musejí na investice vydělat. Největší holding v republice, jenž je silně ziskový, dostane významnou dotační pomoc od státu. Od státu, kde jen tak mimochodem vládne majitel a jeho kolegové. 

Připadá vám to v pořádku? Nepíši to ze závisti ani z posedlosti každým krokem Andreje Babiše. Jenže na toto si nesmíme zvyknout. Kdy se začneme vážně bavit o tom, že toto není normální? Stát doslova šikanuje malé podnikatele kvůli tisícikorunám a současně bez mrknutí oka rozdává miliardy těm největším. 

Naše republika nemůže takto vypadat. Její bohatství a kvalitu života tvoří miliony šikovných a iniciativních lidí. Právě těch si musíme vážit, nechat je žít a pracovat. Musí skončit současná praxe podpory největších holdingů a nadnárodních firem při souběžném pronásledování malých a středních českých podnikatelů. To je základní součást mé nabídky, když mluvím o politické alternativě. Ochranu a povzbuzení potřebuje především střední vrstva.   

Před týdnem jsem napsal text o „soběstačné“ vládě, která nesleduje jasné politické cíle, nemá ambiciózní a měřitelný program, není úplná a hlavně – neřeší problémy země, ale jen svoje problémy. Musím se opravit: Babišova vláda už neřeší ani svoje problémy.

Ubíhají další týdny od jmenování vlády a dva klíčové resorty stále řídí jeden člověk. Nemají plnohodnotného ministra. Tento týden, zřejmě z chvilkové nepozornosti, už i premiér připustil, že by se to mělo „řešit“. Jako správný alibista neopomenul dodat, že je to věc mezi předsedou ČSSD a prezidentem. Není. Je to ústavní a politická odpovědnost předsedy vlády. 

A zmíněný předseda ČSSD nám pěkně po socialisticku sděluje, že „situaci řešíme“, ale „nebudete to v řádu dnů ani týdnů“. Přitom samotný kandidát na ministra v televizi přiznává, že tato „situace“ se v zahraničí těžko vysvětluje, že se vlastně ani vysvětlit nedá. Smějí se nám do očí? Nebo už ani nevnímají politickou bizarnost příběhu, jehož jsou protagonisty?

Možná ale tím neobsazeným rezortem je ve skutečnosti ministerstvo vnitra. Procesy v bezpečnostních složkách a personální politiku zjevně řídí předseda vlády. „Darování“ ministerstva vnitra sociální demokracii bylo možná jen naoko. Třeba už ani Jan Hamáček neví, čeho je vlastně ministr.
 
Takto vypadá vláda, která vede naši zemi, v polovině prázdnin. Možná nejvýstižnější zprávu o vládní politice nabídl v televizním studiu sám premiér, když neuměl vysvětlit, proč se zúčastnil setkání členů bytového družstva v Horoměřicích (klienti H-Systemu). Čeho chtěl dosáhnout? S jakým návrhem tam přišel a s čím odešel? O věci se hodně píše, tak tam prostě šel a nechal se vyfotit. A výsledek? Nic.

Co s tím vším můžeme dělat? 

Ve slavném filmu Volný pád uvízne v horku v dopravní koloně William Foster (Michael Douglas) a pohár jeho trpělivosti přeteče. Příslušník střední třídy má už dost překážek a ponižování a volí cestu destrukce. Na začátku je baseballová pálka, ale zbraní v jeho ruce postupně přibývá. Při všem porozumění pro hrdinu filmu, které už čtvrt století projevují diváci, ví většina z nás, že destrukce není cesta, a že sebezničení nepřinese řešení problémů, jež společnost má. Máme stále ještě lepší „zbraně“.  

Minulý týden se uzavřely kandidátky pro komunální a senátní volby. Neměli bychom dovolit, aby se v obcích a ve větších městech opakovalo to, co se děje na celostátní úrovni. Nemůžeme připustit, aby stagnace a zmatek, který je například v Praze, pokračoval další čtyři roky. Nemůžeme dovolit, aby zastavení jakéhokoli rozvoje, jak to prožíváme u nás v Brně, pokračovalo v dalším období. Tam, kde vládne hnutí ANO, se městská a obecní politika bohužel podobá té celostátní. Bez cíle, programu, rozumných projektů a hlavně bez výsledků.

Současně půjdeme na podzim volit do Senátu. Senát více než dříve může plnit kontrolní a brzdící funkci. Koalice ANO, KSČM a SPD ve Sněmovně není mrtvá. Je jen posílená o ČSSD. Pokud tyto strany budou rozhodovat, budeme zde mít silně levicovou, populistickou a nebezpečnou politiku. Svorně chtějí měnit ústavní systém, zavést obecné referendum, přímé volby starostů a mnoho dalších věcí, které dohromady významně ohrožují kvalitu demokracie. A to si ani nemusíme představovat, v jaké nepodařené podobě by levice spolu s politickými extrémy ústavní změny připravila a schválila. Proto potřebujeme jinou většinu v senátu.

Proč o tom píši už teď, uprostřed léta, kdy do voleb zbývají ještě dva měsíce? Mimo jiné proto, že v souvislosti s uzavíráním kandidátek se objevily zprávy, kolik která strana chce vydat peněz na volební kampaň. Hnutí ANO uvedlo částku 150 milionu, což je nejspíše výrazně více, než si mohou dovolit všechny ostatní politické strany dohromady. Je zřejmé, že si ANO poté, co se spojilo se stranami, s nimiž před minulými volbami vylučovalo vládní spolupráci, chce nyní tyto volby doslova koupit. 

Lidé mají ještě čas si rozmyslet, zda to dovolí. A občané, kteří to nechtějí připustit, mohou přemýšlet nad tím, co proti tomu udělají. Nejlepší cesta je podpořit alternativu. Rozumnou alternativu pro Českou republiku nabízíme už nyní. 

Publikováno na webu Forum24.cz dne 6. 8. 2018