Stále se mě někdo ptá, jaký bude rok 2019. Na budoucnosti je přece zajímavé, že o ní nevíme vůbec nic. Vím jen, o co se budu snažit. Důležité ale je, co se stalo v roce 2018. Protože to bude nepochybně ovlivňovat letošní politické dění.

Politický rok 2018 byl nakonec jiný, než se očekávalo, což nám jen potvrzuje ošidnost prognóz. A nakonec byl i jiný, než jak je dosud často interpretován. Přinesl více pozitivních zpráv, než se nám to jeví pod mediální masáží mocenského dua Zemana a Babiše, při sledování zoufalé práce polokomunistické vlády a pod každodenním náporem problémů a afér kolem premiéra. Připomeňme si pár klíčových faktů.

1. Hnutí ANO v první polovině roku vládlo samo, pak sestavilo svoji vládu, opírající se o komunisty, se zdecimovanou ČSSD, která má za nízké náklady dodávat demokratické mimikry. Babiš má všechny trumfy v ruce, Zeman ho kryje a podporuje, média jsou jím fascinována, ekonomice se daří, skandály přežívá, hnutí ANO jednomyslně pěstuje kult osobnosti a je dlouhodobě nejsilnějším politickým subjektem. Navzdory těmto mimořádným podmínkám nedokázal ale Andrej Babiš posilovat své dominantní postavení způsobem, jak to mnozí na počátku roku 2018 očekávali a předpovídali.

Hnutí ANO se nepodařilo to, co svého času dokázal na Slovensku Robert Fico, který po nástupu do úřadu postupně několik let stoupal až k více než 40% podpoře. Podobně se to dařilo Orbánovi v Maďarsku nebo Kaczynskému v Polsku.

Babiš přitom prvního půl roku 2018 nesestavoval vládu, ale především pokračoval v kampani. Projel celou zemi a nasliboval investiční projekty za 3500 miliard korun. Poté před komunálními a senátními volbami udělal kampaň obrovského rozsahu. Nemělo to žádný výrazný efekt. V komunálních volbách nedosáhl, co chtěl, a nesplnil svůj hlavní cíl: zvítězit v Praze. Senátorské volby dopadly pro ANO úplným debaklem. A tak na konci roku 2018 podporovala hnutí ANO přibližně stejná část voličů jako na jeho začátku.

2. Nenastal všeobecný politický rozvrat, spíše naopak. Vyjasnily se poměry a zformovala se nová politická mapa. Nepochybně i zásluhou ODS. Vytvořil se triumvirát hlavních politických stran: ANO, ODS a Pirátů. ANO se upevnilo jako nová levicově etatistická strana, která je hegemonem levé části politického spektra. ODS jako konzervativně-liberální strana je nyní dominantní na pravici. A Piráti, kteří se často snaží působit jako antiestablishmentová strana, vyplňují sociálně liberální střed politického spektra s určitými přesahy oběma směry.

3. Součet podpory dvou hlavních opozičních stran (ODS a Pirátů) byl na konci roku 2018 přibližně stejný jako podpora pro vládní hnutí ANO. Situaci s průzkumy sice považuji v České republice za naprosto bláznivou, ale pokud z jejich dlouhodobé tendence uděláme průměr, tak z něho vychází, že dvě hlavní opoziční strany by ve volbách měly v součtu více, nebo alespoň stejně procent, jako hnutí ANO. Komunální a senátní volby navíc jasně ukázaly, že se rozdíl mezi ANO a ODS snižuje, stejně jako to, že ANO lze porazit. Vítězství ODS v obou kolech senátních voleb není možno podceňovat.

4. Ukázalo se, že ODS udělala správné rozhodnutí, když se definovala jako alternativa, a ne jako doplněk nebo korekce k hnutí ANO. Toto rozhodnutí mělo podstatný vliv na předchozí tři charakteristiky politického roku 2018. Nebylo to rozhodnutí samozřejmé. Pokud si vzpomenete, tak šlo dokonce proti všeobecnému očekávání (někteří komentátoři si zatím zřejmě stále nezvykli, že současná politika ODS je transparentní, čitelná a spolehlivá: co řekneme, to i děláme). První rok vlády ANO jsme tak jako ODS končili s dobrými předpoklady sehrát s hnutím ANO otevřenou partii ve všech následujících volbách – a hlavně v příštích volbách do Poslanecké sněmovny.

5. Proti očekáváním byl vlastně také velmi slabý výkon vlády. Sám jsem předpokládal, že se všeobjímající marketing přemění alespoň do některých srozumitelných priorit, ze kterých si bude chtít vláda a premiér udělat výkladní skříň. Ale to se nestalo. Máme za sebou pravděpodobně poslední rok a také vrchol silného ekonomického růstu. Vláda však nepředstavila žádný reformní plán, který chce v rámci svého funkčního období uskutečnit.

Česká republika je výborná země, ale buďme k sobě upřímní. Vlády ANO a ČSSD v podstatě promrhaly desítky miliard zdrojů plynoucích z ekonomického růstu: žádná z problémových oblastí se nepohnula, nijak jsme příznivou fázi ekonomického cyklu nevyužili.

Místo prognózy na rok 2019 zde proto vidím jeden všemu nadřazený cíl: vrátit do veřejného a politického prostoru debatu o programu, debatu o tom, co naše republika potřebuje, aby byla úspěšná i za 5 let, abychom odstranili bariéry, které brání ve využití potenciálu, který naše země a naši lidé mají.

Nemám tím ale na mysli debatu vedenou způsobem, který zde zavedl Andrej Babiš. Nepotřebujeme snění o tom, co uděláme do 10 či 15 let, ani marketing týkající se toho, kdo dostane či nedostane od vlády přidáno.

Pokud nesnížíme byrokracii a regulace, neinvestujeme do vzdělání, nezačneme stavět dopravní infrastrukturu lépe, než ji staví historicky nejpomalejší a současně nejdéle sloužící ministr z hnutí ANO, pokud neprovedeme právní úklid, pokud nezastavíme zvýhodňování novodobých JZD a místo nich nepodpoříme malé a střední zemědělce, pokud nepřijdeme s masivními daňovými, či penzijními reformami – narazí naše země brzy na hranice svých možností.

Nebude to jednoduché. Před půl rokem se premiérovi zalíbilo, jak jsem definoval jedinou správnou ambici České republiky: návrat mezi 10 nejvyspělejších zemí světa, tam, kde jsme byli v dobách první republiky. Byl jsem rád, když premiér tuto mou myšlenku přijal, protože takovou ambici musíme sdílet všichni, kdo to myslíme s ČR vážně. Jenže on už nyní na Nový rok oznámil, že se k úspěchům první republiky pomalu vracíme. Sice v tomto směru ještě nic neudělal, ale marketing je marketing… Bohužel ten nás fakticky neposune dál ani o kousek.

Když je premiér dotazován na důchodovou reformu, tak se otázce vyhne. Pokud na vládní priority, tak se znovu vrací k EET. A když má šanci, aby se pochválil za to, co vláda dokázala, tak kromě snění zmíní jednu z mála zrealizovaných věcí – zvýšení paušálů pro živnostníky, které ale schválila Poslanecká sněmovna na návrh a po dlouhodobém úsilí ODS...

ODS od vytyčeného cíle – návrat naší země mezi nejúspěšnější státy světa – neustupuje a nepovažuje ho pouze za marketingový trik. Sem bude směřovat naše snaha v roce 2019. Úspěch ale samozřejmě nezávisí jen na nás. Závisí i na občanské společnosti, závisí na médiích, závisí na nás všech, zda vrátíme české politice obsah a program, nebo budeme žít (přežívat) jen z marketingu.


Publikováno na webu Forum24 dne 7. ledna 2019.