Tři slova pro neznalého znějící cize. Tři slova ovlivňující denně náš život více než si uvědomujeme. Předně bych chtěl říct, že nejsem a nikdy jsem nebyl zastáncem nějakého „obrání“ Prahy o 10 – 20 miliard ( jak to prezentují některé nové, jiné a lepší VV strany ). Problém je mnohem složitější a řešení mnohem jednodušší.

Od začátku boje proti daňové diskriminaci obcí a měst nám nejde o konkrétní čísla, ale o nalezení SYSTÉMU. A SYSTÉM současný model rozhodně nemá. Nikdo mně zatím nevysvětlil, jaké rozdílné samosprávné funkce vykonává Plzeň proti Českým Budějovicím, když je jejich role krajských center obdobná, služby občanům poskytují takřka shodné a daňové příjmy se výrazně liší. Ať každá obec či město dostává daňové příjmy podle toho kolik a jaké služby svým občanům a návštěvníkům poskytuje!

I neznalému se musí zdát velmi nespravedlivé, když 4 největší města České republiky – Praha, Brno, Ostrava a Plzeň, kde žije pouze 20 % obyvatel tohoto státu, získávají více než polovinu veškerých peněz určených obcím a městům. Je ale otázka jestli tento fakt jejich občané komfortem veřejných služeb pociťují. Jestli se u nich spíše neplýtvá a nekvete korupce, protože mají hojnost. Obvyklá námitka představitelů Hlavního města je, že se v Praze vytváří 1/3 HDP státu. Není to však také tím, že na lukrativní adrese v Praze 1 přijde finanční úřad na kontrolu firmy jednou za 10 let, zatímco na venkově i 2 krát ročně? Kolik firem pak má sídlo v Praze i když ekonomickou činnost vytváří úplně jinde ( třeba -ČEZ) .

Nemůže být spravedlivé, když ještě nedávno rozdíl v daních na občana mezi Hlavním městem a nejmenší obcí byl 6,5 násobný!!, když v okolních státech je tento rozdíl zhruba 2 – 2,5 násobný ( Rakousko, Slovensko ) SYSTÉM se snažila více než 2 roky najít komise ministerstva financí pro nový zákon o RUD. Politická nestabilita, ekonomická krize a svržení vlády uprostřed evropského předsednictví znamenaly ukončení práce komise, která byla těsně před finišem. Škoda.
Jak z toho ven? Je to jednoduché, státní rozpočet nezatěžující, lež politicky nepopulární. A dokonce by se zabily minimálně dvě mouchy jednou ranou! Řešením je zrušení či omezení národních nesystémově rozdělovaných dotací, včetně známého Porcování Medvěda. Česká republika má více než 700 národních dotačních titulů a rozděluje v nich ročně takřka 80 000 000 000 korun ročně! Nikdy jsem nechápal, jak může úředník ministerstva rozhodnout efektivně zda je střecha školy v Horní Dolní důležitější než oprava cest v Dolní Horní. Pravda, pokud jej někdo vlivný “nějak“ nepovzbudí k „ správnému“ rozhodnutí. Tento systém je vysoce korupční a možná i proto jsme v úrovni vnímání korupce... tam kde jsme.

Naopak zrušení většiny dotačních titulů a převedení těchto prostředků na obyvatele do rozpočtů obcí a měst ( vyjma dotací v kalamitních a krizových situacích ) by znamenalo nejenom omezení korupce, výrazné snížení byrokracie, ale i výrazný úbytek ministerských dobře placených úředníků. A klidně ať v takovém případě podléhají samosprávy větší kontrole hospodaření, nejlépe té veřejné s využitím internetu a s povinným zveřejňováním takřka všeho. A kromě těchto efektů přijde ještě jeden.

Obrovský. S těmito prostředky pro samosprávy se naše demokracie posune o velký krok vpřed v tom, že volby už ve většině obcí nebudou o tom jestli volím Petra nebo Pavla, když je Pavel šikovnější v konexích na ministerstvech a ve své straně. Ale o tom, že jedna parta(j ) chce postavit za 4 roky nový vodovod a druhá nové hřiště a TY OBČANE si vyber co je pro Tebe a tvůj spokojený život lepší.

Otázka jen zní? Chtějí současné parlamentní strany převedení těchto svých výsad na občany? Starostové a TOP 09 rozhodně ano!