Odpovědný přístup k osobním financím aplikujme na úrovni státu a neohrozí nás ani krize.

Tento týden TOP O9 společně se Starosty představila většinu svého programu a vysloužili jsme si poznámky typu– „asociální“ nebo „pravicoví populisté“ . Náš stát se každou hodinu zadlužuje cca 18 000 000 korun, tempo se neustále zvyšuje, úroky narůstají a vůbec nikoho ani nenapadá, že se i dluhy musí jednou splatit (nejenom úroky). Analytici varují, že výběr daní v tomto roce bude o 40 miliard menší než předpokládal státní rozpočet a krize nevypadá že by úplně končila. Proto jsme poctivě vypočítali opatření, která když během příštích let (dá-li Pán Bůh a krize pomine) dospějeme k 2% hospodářskému růstu, tak budeme schopni udržet vyrovnaný státní rozpočet….a jsme „asociálové“. Přitom objektivně jsou tato úsporná opatření light verzí toho co by navrhl Mezinárodní měnový fond, až přijde řešit naše potíže po vyplacení 13 důchodů, zvýšení daní, zvýšení nezaměstnanosti, štědřejším podporám…. a jiným úžasným slibům, které umožní…. štěstí na chvilku.
V tento čas jsem si k ranní kávě Bílé soboty otevřel noviny a čtu o tom jak to vypadá s majetkovými poměry předsedů některých politických stran. A ejhle, žádný z kolegů předsedů nefinancuje svou běžnou spotřebu spotřebitelskými úvěry a pokud úvěr mají tak pouze na financování bydlení a jeden z dotázaných splácí automobil. Jak rozumný a odpovědný přístup! Oni všichni žijí ve svých domácnostech program TOP 09. Jistěže, ne všichni lidé mají příjmy předsedů politických stran. Nejenom v demokratické společnosti 21.století je jednoznačně potřeba solidarity s chudšími, ale pokud budeme pokračovat v zadlužování tempem posledních let a dostaneme se do dluhové pasti, kdo na to doplatí? Předsedové politických stran? Bohatí? Rozhodně ne! Kde potom bude solidarita? Co budou dělat ti opravdu chudí? Kdo a z čeho jim pomůže?