Mimořádně podlou manipulaci veřejným míněním prostřednictvím obrazovek České televize předvedly v adventní čas – v sobotu 20. prosince, energetické firmy komentující návrh novely energetického zákona. Podlou proto, že k demonstraci svého lobistického zájmu využily veřejnoprávní médium a jako rukojmí při prosazení tohoto zájmu si vzaly své zákazníky, které po celou dobu příslušné reportáže strašily výrazným, až dvacetiprocentním nárůstem cen energií, pokud nebude po jejich. To je na hranici šíření poplašné zprávy.
Hned na počátku je třeba jednoznačně konstatovat, že jsou to právě energetické firmy, které trvale a po celou dobu polistopadového období (a samozřejmě, i když se to „nepočítá“, i před ním) porušují listinu základních práv a svobod, a potažmo i Ústavu ČR. Děje se tak omezením, v některých případech až znemožněním výkonu vlastnických práv na pozemcích, které jsou kvůli zájmu energetických firem zatíženy takzvaným věcným břemenem, což jsou různá zařízení na distribuci energií, například sloupy elektrického vedení – bez toho, že by byla vzniklá újma (nemusí to být nutně penězi) nějak kompenzována. Tím nejenže klesá cena příslušných pozemků, ale všem, kteří na takových pozemcích hospodaří, vznikají nemalé ztráty, které se v nějaké míře promítají do ekonomiky jejich podnikání. Dopad omezení nakládání s pozemky se přitom týká teoreticky až tří milionů drobných vlastníků pozemků a prakticky všech hospodařících zemědělců, bez ohledu na to, zdali příslušné pozemky vlastní, či je mají pronajaté.
Navíc, a to hodlá novela primárně řešit, není značné množství energetické přenosové soustavy zapsáno v katastru nemovitostí. To samozřejmě energetickým firmám vyhovuje, protože oficiálně neexistující sloup nemůže oficiálně generovat nějakou podnikatelskou újmu. Právě proto se energetici bouří proti ustanovení § 98, odstavce 13, který jim ukládá povinnost zapsat všechny objekty do katastru nemovitostí. Pakliže by přitom tato povinnost zakládala povinnost kompenzace (což zatím nezakládá), bylo by to nanejvýš správné, spravedlivé a ve vyspělém dnešním světě zcela běžné a standardní. Skutečnost, že tomu tak není, je tak spíše výrazem arogance státu a energetiků vůči soukromému vlastnictví a podnikání, a je bohužel dána ekonomickým, politickým a lobistickým vlivem těchto společností. Pokud dodáme, že jde o společnosti typu ČEZ či RWE, není myslím nutné nic dál dodávat.
Stejně tak je třeba odmítnout tezi, že by dodržování práv vlastníků a nájemců bylo, jak se snaží tvrdit zlobovaný Energetický regulační úřad, uznatelným nákladem, který je nutno promítnout do cen energií. Jednak jde o náklad, který měl být součástí podnikání energetických firem od samého začátku, a to, že takovou položku ve svých kalkulacích nemají, je ve své podstatě porušením práv vlastníků. Jednak jde o tak bohaté firmy, že by se jim v případě případné kompenzace pouze snížil zisk, aniž by tyto své „vícenáklady“ musely promítat do cen energií.
Aby si veřejnost udělala obrázek, jak se energetici na našich polích a v lesích chovají, je vhodné připomenout, že například na zemědělské půdě je věcným břemenem až 30timetrové ochranné pásmo pod elektrickým vedením, navíc každý sloup zabírá až 10 čtverečních metrů půdy, z níž vlastník platí daň, aniž by měl z této části pozemku jakýkoli užitek. Sloupy se samozřejmě musí při obdělávání půdy objíždět, pokud jsou nutné nějaké opravy, vjíždějí energetici do zasetého obilí a ničí jej bez náhrad. Kolem sloupů rostoucí křoví musí zemědělci v zájmu energetiků odstraňovat. Možná ještě horší jsou dopady na lesní porosty – zmiňované 30timetrové ochranné pásmo je v zájmu energetických společností pravidelně mýceno, což znamená permanentní ztrátu dřevní hmoty – netřeba dodávat, že z takto nevyužití plochy platí příslušnou daň energetickými firmami omezený vlastník, případně nájemce. Příběhů o agresivitě zástupců energetických firem jsou tisíce, nikdo se ale neozve veřejně – no – bojujte třeba s ČEZem….
Ačkoli prostý selský rozum říká, že by bylo záhodno při tak zásadním sdělení, které obhajuje přenos „nákladů“ na spotřebitele v objemu 20 miliard korun, dát prostor k vyjádření také někomu jinému než energetikům, nikdo tak neučinil ani v České televizi, ani v opisech zpravodajské reportáže v jiných médiích. A to i přesto, že značnou část lidí musí logicky napadnout otázky, proč nechtějí energetici evidovat svůj majetek a proč se brání kompenzacím pro ty, jimž evidentně brání v podnikání. Zdá se však, že tato společnost už ani neví, že existuje organizace hájící práva vlastníků půdy. A i když všichni vědí, že existují zemědělci a že by bylo záhodno zvýšit odbyt českých surovin, nezeptá se nikdo na názor ani jich. To je dost smutné zjištění čtvrt století od transformace společnosti, která měla jako jeden ze základů ve svém vánku respektování lidských (a vlastnických) práv.