Teze o tom, že je často mediální obraz postojů či příběhů lidí nebo problémů spojených s běžným životem jiný, než skutečná realita, lze vztáhnout také na probíhající prezidentskou kampaň. Například na mýtus, podle kterého je pro venkov obecně přijatelnějším prezidentským kandidátem „důchodce z Vysočiny,“ tedy Miloš Zeman, než intelektuál a akademik Jiří Drahoš.
Minimálně na Českokrumlovsku to ale zřejmě neplatí, soudě podle spontánních reakcí tamních zemědělců, starostů obcí a množství občanů, kteří s Drahošem strávili pátek 19. ledna den v uvedeném regionu. Páteří Drahošova programu byly návštěvy členských farem Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ), celodenní program byl nicméně mnohem širší a zahrnoval právě i setkání se starosty, s hasiči, Selskou jízdou, zpěv s pěveckým souborem Perchta Český Krumlov, stahování králíka, jízdu v traktoru nebo štípání dříví. To by svým způsobem nebylo zas tak něco zvláštního. Jenže v tomto případě nešlo evidentně jen o předprezidentský marketing.
Drahoš totiž na těchto setkáních, a nutno říci, že ne poprvé, prezentoval svůj vztah k venkovu a jeho problémům, a to jasnými postoji a názory, tedy rozhodně ne „nevyhraněně“, jak se o něm často říká a píše. Prokázal to už počátkem roku v rámci diskuse Prezident(i) pro venkov, kterou zorganizovala právě ASZ, v níž se vymezil k tak zásadním otázkám, jako je zákon o střetu zájmů svlékající do „ekonomického naha“ zastupitele i těch nejmenších obcí, krácení dotací velkým průmyslovým zemědělcům nebo zákonem stanovené povinnosti prodávat přednostně zemědělskou půdu zemědělcům, kteří na ní hospodaří. Nejen v uvedených případech má Drahoš diametrálně jiný postoj než Zeman, a je třeba zdůraznit, že ten Drahošův je mnohem reálnější a problémům venkova a zemědělství podstatně bližší. A také stavu naší krajiny, což je ještě „o level“ důležitější pro celou naší společnost. Drahoš si uvědomuje, a nezdá se, že by to byl výsledek „odborné nalejvárny“ jeho poradců, že krajinu, kvalitu půdy i zdroje vody ničí kolektivizací vzniklé „velké, širé, rodné lány“ stejně tak jako velkopodnikatelé, kteří na venkově nežijí, ale pouze tam podnikají, a díky tomu nemají a ani nemohou mít vztah k venkovu a vůli podílet se na tamním společenském a komunitním rozvoji, který je rozhodující pro lokální jedinečnost a identitu. A zaměstnanost. Potvrzením Drahošova postoje je ostatně i skutečnost, že vyrazil na rodinné farmy, a ne na hospodářství nástupnických subjektů bývalých JZD.
Jistým mediálním symbolem „cesty na jih“ bylo nesčetněkrát zmíněné stahování králíka, což mimochodem Drahoš zvládnul brilantně a rychle. Důležitější spíše bylo, že „Drahoš nekecá“. Schopností stáhnout králíka se totiž pochlubil na zmiňované debatě „Prezident(i) pro venkov“, aniž by tehdy tušil, že v tomto ohledu projde praktickým testem - a prošel. Symbolika této akce přitom spočívá především v jednotě slov a činů. A to je něco, co naše společnost potřebuje možná vůbec nejvíc ze všeho - a k čemu také potřebuje nějaké vzory, které se tím řídí. V tomto smyslu ovšem stávající prezident není vzorem ani náhodou.