Žaloby na český stát v řádech možná i desítek miliard korun, popření slibu, který dala současná vláda občanům své země, a především velká facka elementární spravedlnosti – tak lze hodnotit stanovisko legislativní rady vlády, které odmítla návrh na majetkové vyrovnání nástupců zemědělských družstev se statisíci oprávněných osob, kterým byl v rámci takzvané druhé fáze transformace zemědělských družstev podruhé ukraden jejich majetek.

Již od samého počátku návrhu na majetkové vyrovnání z dílny ministerstva zemědělství se vědělo, že s přijetím zákona budou problémy vyplývající zejména z postoje lidovců. Přesto ale bylo možné očekávat, že alespoň přes vládu, která má dokončení restitucí a s tím spojené procesy ve svém programovém prohlášení, návrh na dobrou vůli k řešení projde. To se ale nestalo.

Jedním z mnoha důvodů může být i šéfem legislativní rady vlády Cyrilem Svobodou tajená skutečnost, že na stanovisku k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání pracoval i Stanislav Marchal, dřívější mnohaletý právník ministerstva zemědělství, který je všeobecně považován za duchovního otce návodu na převody majetku z transformovaných družstev na nástupnické subjekty, tedy na faktický tunel na majetek v té době nejméně 400 000 oprávněných osob. Příslušné převody byly přitom, jak konstatovalo již dříve nejvyšší státní zastupitelství i některé soudy, trestným činem. Legislativní rada vlády ale morálně tyto trestné činy legitimizovala. Bodejď by ne, když má ve svých řadách lidi, kteří tyto akce připravovali.

O tom, že byl navíc převod majetku s cílem majetkově se nevyrovnat s oprávněnými osobami všeho druhu řízeným a organizovaným procesem, existuje navíc řada důkazů. V jednom z četným návrhů se například praví: „Je vhodné vysvětlit, že pokud někdo neukončí členství v původním družstvu a nevstoupí do nového subjektu, zůstane jeho majetek v původním družstvu (bude se jednat o majetek nepotřebný a málo lukrativní), a likvidátor tento majetek rozprodá hluboko pod jeho hodnotou, aby pokryl náklady likvidace (pravděpodobně již nic nedostane)“.

Jedno z mnoha starých českých přísloví konstatuje, že kdo zloděje chrání, sám je zlodějem. Z hlediska lidovců a legislativní rady vlády je navíc skutečným paradoxem a pokrytectvím, že zatímco církevní restituce jsou v pořádku, občanské restituce jsou pro tento orgán problém. To je zásadní signál, kteří by měli všichni pozorně vnímat.