Že se vůči kampani Agrární komory ČR „Žeru maso“ vymezí odpůrci stravy živočišného původu, se dalo zřejmě čekat. Problém ovšem je, že mnohé z kritických argumentů lze zcela identicky vztáhnout i na kampaně, které pro změnu propagují veganskou a vegetariánskou stravu, které ovšem (téměř) nikomu nevadí. Podstatné je ale něco úplně jiného.

Člověk je stavbou svého trávicího ústrojí všežravec, a jako takový by měl optimálně konzumovat stravu jak rostlinného, tak živočišného původu. Na tom se shodují lékaři i skuteční nutriční odborníci na celém světě, a má to svou logiku. Pokud totiž lidskému organismu chybí některé látky živočišného původu, tedy například z masa nebo třeba mléka, které nelze získat ze stravy rostlinného původu, jsou důsledkem významná rizika zdravotních problémů, která se ovšem mohou projevit (a také se obvykle projevují), až s určitým časovým postupem. Komplexní přísun živin je ale také rozhodující pro plod v těle matky dítěte, a tedy těhotné ženy, a v prvních letech života dítěte. Důkazy o tom existují v bezpočtu vědeckých, výzkumných i zdravotnických dokumentů, a kdo chce a pokud chce, může si je bez problémů vyhledat. Jinými slovy, kampaň necílí jen na propagaci konzumace masa, ale také na obranu našeho zdraví. Také proto se na ní podílí řada lékařů a výživových odborníků.

Kampaň navíc nepropaguje nadměrnou konzumaci masa, ale naopak konstatuje, že současný podíl masa ve stravě je vhodné v řadě případů omezit, a navíc nepropaguje uzeniny, které mohou skutečně pro některé jedince představovat riziko. Požaduje ale, aby byl konečný spotřebitel správně informován o tom, jaké produkty, tedy zejména jakého původu a složení kupuje, s tím, že klasické názvy masných výrobků by se neměly používat u výrobků z rostlinných surovin. Že to má svou logiku, je už ostatně částečně zakotveno v evropské a tuzemské legislativě, která zakazuje používat pojem „mléko“ v případě nápojů rostlinného původu, až na kokosové mléko.

Kampaň je nicméně skutečně zaměřená zejména na konzumaci masa a živočišné produkce (a nezmiňuje pozitiva konzumace rostlinných komodit), je však třeba zdůraznit, že ani kampaně na konzumaci rostlinné produkce nezmiňují pro změnu pozitiva stravy živočišného původu. Pokud se pak týká peněz daňových poplatníků, tak právě za ně se v minulosti propagovaly hojně a za vyšší sumy také rostlinné komodity, a to dokonce na evropské úrovni, jako třeba olivový olej. A pokud se týká nesčetných kampaní s tématem klimatické změny, pak i to jsou projekty placené z peněz daňových poplatníků, přičemž téměř vždy je v nich nějakým způsobem zmiňován negativní dopad živočišné výroby (a konzumace masa a stravy živočišného původu), například z hlediska emisí. Možná by proto bylo v této souvislosti vhodné zmínit, že podíl emisí ze zemědělství činí na veškerých emisí necelých 10 procent (tedy o hodně méně, než se neustálým opisováním již vyvrácených čísel veřejnost dozvídá), a navíc se na emisích podílí jak živočišná, tak rostlinná produkce, a to zhruba stejným dílem. Zastavíme-li se pak u často zmiňovaného metanu (tzv. „prdící krávy“, což je mimochodem nepřesné, neboť většina metanu se uvolňuje říháním), je vhodné také připomenout, že producentem tohoto skleníkového plynu je i sám člověk (metan tvoří zhruba 7 procent plynů vyprodukovaných člověkem), a že více tohoto plynu vzniká právě konzumací rostlinné stravy.

Pokud tak kritici kampaně tvrdí, že v ní chybí některé, řekněme, environmentální informace, pak je třeba připomenout, že mnohé takové informace chybí i při propagaci veganské a vegetariánské stravy. Někomu, pravda, může vadit poněkud expresivnější spojení „žeru maso“. To lze však také chápat jako odraz doby, v níž mají (bohužel) šanci na veřejnou pozornost zejména slogany a sdělení, které nějakým způsobem provokují a posouvají téma do extrémnějších poloh. Proti mnohým, dnes na každém kroku viditelným extrémním projevům a názorům je ovšem spojení „žeru maso“ mnohonásobně přijatelnějším.

Petr Havel