Vzhledem k řadě ne zcela přesných údajů, které v tuzemských médiích zazněly v souvislosti se zadržením, uvězněním a souzením dvou našich entomologů v Indii jsem poskytl svůj blog k tomu, aby se veřejnost o celé kauze dozvěděla zasvěcené a objektivní informace, a to i z hlediska právního. Věřím, že bude pro vás následující materiál z pera RNDr. Ing. Karla Černého – soudního znalce entomologie a ekologie v rakouském Insbrucku přínosem.

Petr Havel

Dne 22. června letošního roku byli v indickém Darjeelingu zadrženi dva čeští vědci. Byli obviněni z toho, že bez příslušného povolení sbírali hmyz v Národním parku Singalia (což do dnešního dne nebylo prokázáno a oba zadržení vědci od samého počátku tvrdí, že do NP nikdy nevkročili) lovili pouze v jeho okolí. Indické správní orgány se domnívají, že nasbíraný hmyz a jeho larvy měl být prodán jakožto „čínská medicína“ a pokusili se odhadnout hodnotu zabavených živočichů. Podle obžaloby se tak dopustili trestného činu, který je v Indii trestán odnětím svobody na dobu tří až sedmi let. O tomto případu jsem byl od samého začátku informován svými českými kolegy, ale doposud jsem doufal, že se celá záležitost rozumnou cestou urovná. Vzhledem k neustálým průtahům se nyní hlásím o slovo, abych sdělil své stanovisko jakožto osoba nezúčastněná a profesně povinná zachovávat nestrannost a objektivitu.

V první řade je třeba ještě jednou připomenout, že každý člověk, a tím spíše odborně vzdělaný, je povinen dodržovat právní normy státu, ve kterém se právě nachází. V konkrétním případě měli čeští vědci vědět, že pro sběr hmyzu i mimo NP je třeba povolení a včas požádat o toto povolení ke sběru. Dosavadní šetření však nepotvrdilo, že by v zabaveném materiálu byly nalezeny druhy podle indických zákonů zvláštĕ chráněné. Zabavený hmyz patří výhradnĕ druhům chránĕným podle všeobecného zákona na ochranu všech živých organizmů. Tento zákon chrání mimo jiné hmyz proti úmyslnému poškozování a prakticky je zaměřen hlavně proti odborníkům, protože u všech ostatních pachatelů je možno dokázat neúmyslnost činu, i když jeho význam je nesrovnatelně vyšší.

O vzácnosti zabavených druhů hmyzu se úmyslně nezmiňuji. Jistě se jedná o druhy vázané k této oblasti, jinak by nebyly středem zájmu uznávaných odborníků. To však není žádný důkaz jejich vzácnosti, protože drtivá většina druhů hmyzu v tropických zemích je známa jen velmi povrchně. Většinou byl zveřejněn pouze jejich popis a někdy kusé informace o jejich rozšíření, ale například o jejich nárocích na podmínky životního prostředí, nebo o jejich způsobu a rychlosti rozmnožování se neví vĕtšinou skoro vůbec nic. Právě tyto informace jsou však nutné pro organizování jejich účelné ochrany.

Smyslem zákonů na ochranu přírody je většinou dobře míněná snaha o uchování přírody ve stavu, který umožňuje trvalé přežití druhů ve zbytcích divoké přírody a v kulturní krajině. Při veškerém respektu k tomuto úmyslu je však v mnoha případech zjevné, že se jedná o snahu zvládnout problém, jehož dimenze přesahuje možnosti a schopnosti zákonodárců i současné vědy. Jen nepatrný zlomek druhů hmyzu je považován za hospodářsky významné škůdce, ale přesto na jejich výzkumu pracují celé velké skupiny odborníků, snažících se poznat zákonitosti jejich života do té míry, aby bylo možno jejich škodlivost omezit. Ostatními druhy, zcela neškodnými nebo dokonce užitečnými, se většinou zabývají jen neplacení amatéři nebo odborníci ve svém volném čase. Právě na výsledky jejich prací je odkázána ochrana přírody, chce-li být efektivní. Dostatečný počet dobře vyškolených a placených vědců pro tyto skupiny hmyzu si nemohou dovolit ani ekonomicky nejvyspělejší státy.

Proto je v zájmu celé společnosti a zejména ochrany přírody dobře míněný a správně prováděný výzkum podle možností podporovat a ne kriminalizovat. Tato podpora by měla jít tak daleko, že by výzkum, včetně založení srovnávací sbírky, měl být za určitých podmínek umožněn i začátečníkům. Nikdo nepochybuje o tom, že je třeba podporovat mladé talenty v umění a sportu na což jsou uvolňovány nemalé finanční prostředky zejména u sportu, ale i vědecká činnost potřebuje širokou základnu, protože hluboké pochopení přírody až při universitním studiu je sotva možné. Kdyby všechny druhy měly být tak dobře prozkoumané, jako třeba mandelinka bramborová, bekyně mniška nebo obaleč jablečný, potřebovali bychom celé armády placených specialistů, amatéři však potřebné informace získávají bezplatně a své výsledky dávají vědcům k dispozici nebo je sami zveřejňují. Restriktivní zákony však způsobují, že vědecký dorost chybí. Důsledkem je nedostatek informací pro orgány ochrany přírody a v této souvislosti je možno hovořit o vážné národohospodářské škodě. Bohužel si indická administrativa tuto skutečnost neuvědomuje a neraduje se ze zájmu zahraničních odborníků, kteří mohou alespoň částečně vyplnit mezery ve výzkumu indické fauny.

Zajímavé je zhodnocení významu sběru hmyzu na stav přirozených populací. Většina druhů, i těch nejvzácnějších, má podobnou schopnost se rychle rozmnožovat a šířit, jako druhy škodlivé. Jejich početnost v přírodě je podmíněna vzácností odpovídajících životních podmínek, například potravních zdrojů nebo vhodných úkrytů a také přítomností druhů konkurenčních nebo přirozených nepřátel. U mnohých „vzácných“ druhů se jejich vzácnost rozplyne, jakmile poznáme zákonitosti jejich vývoje a náhle je najdeme všude, kde se vyskytují jim odpovídající podmínky. Přirozené populace jednotlivých druhů jsou vystaveny mnohem významnějším tlakům, než je odebrání několika jedinců sběrateli. Dokonce ani uznávaní přirození nepřátelé hmyzu, jako například ptáci nebo netopýři, nejsou schopni výrazně zpomalit probíhající přemnožení hmyzích populací za podmínek, které jej umožní. Skutečně vážnými regulačními faktory jsou jen epidemie chorob (např. bakterií a virů), někdy i parazitů, ale také klimatické podmínky, zejména sucho, mráz a někdy i krupobití.

Aktivita sběratele v chráněném území se dá srovnat nejspíše s činností hmyzožravého ptáka nebo s účinkem jedné lampy s vyšším podílem ultrafialového světla instalované v tomto území. Na rozdíl od obou uvedených příkladů však vědec sbírá své oblíbené objekty jen přechodně. Zbývající jedinci sbíraných druhů okamžitě obsadí uvolněný prostor. Díky odebrání několika konkurentů se vyvíjejí snadněji a vyrovnají rychle způsobené ztráty. Určité dlouhodobější znevýhodnění populace může nastat jen v případě, kdy dojde k vážnému poškození životního prostředí druhu. To ale dělá datel také. Člověk může velikost a životnost populací hmyzu ohrozit jedině poškozením jejich životního prostředí, například kácením lesa, dále vytvořením barier, bránících přirozenému šíření organizmů, například silnic, nebo instalací trvalých pastí, například lamp. Sbírání hmyzu v kulturní krajině je pro populace hmyzu zcela bezvýznamné, protože ostatní změny, způsobené běžnými aktivitami obyvatelstva, jsou nepoměrně vyšší.

Z odborného hlediska je pro mne obzvláště nepochopitelné ekonomické hodnocení způsobené škody. Vezmeme-li v úvahu druhy hmyzu chráněné tímto všeobecným zákonem, dojdeme v normálním tropickém lese s mnoha různými typy životního prostředí pro hmyz (Půda, hrabanka, podrost, dřevo, kůra, liány, listy, květy atd.) i při velmi opatrném hodnocení k počtu 10 dospělců na 1 m2. Těchto 10 brouků nebo motýlů dá vzniknout řekněme 1000 jedincům v larválním stádiu. Některé druhy tvoří v tropech jen jednu generaci, ale většina druhů má generací více. Spokojíme-li se s průměrně jen dvěma generacemi za rok, dojdeme k závěru, že na jednom m2 lesa existují za rok nejméně 2000 larev, které byly v tomto případu ohodnoceny na 6000,- rupií za kus. To znamená, že by jeden hektar tropického lesa jen na obchodně využitelných druzích hmyzu produkoval ročně potenciální zisk ve výši 120 000 000 000,- rupií (= 46 000 000 000 Kč). To neberu v úvahu další funkce lesa, jako je tvorba kyslíku, vyrovnávání teploty mezi dnem a nocí, řízení vodního režimu krajiny a další. Je zcela nepochopitelné, že správní systém, který akceptuje žalobu proti českým entomologům je nedostatečně účinný proti ničení národního bohatství a mlčky toleruje kácení lesů kvůli relativnĕ nepatrnému zisku z prodeje dřeva nebo získání neefektivních zemědělských ploch.

Doufám, že nepovolený sběr pánů Šváchy a Kučery bude hodnocen jen jako správní přestupek a rozsudek povede ve svých důsledcích k přehodnocení systému udělování povolení sběru a zlepšení mezinárodní vědecké spolupráce. Nepřiměřená kriminalizace obou odborníků by sloužila hlavně odvádění pozornosti od skutečných problémů ochrany přírody v Indii a vrhala by nepříznivé světlo i na ekonomickou kompetenci místních správních orgánů.

RNDr. Ing. Karel Černý, soudní znalec entomologie a ekologie, Insbruck