Drobilova kauza rozjitřila jinak poklidnou adventní atmosféru. Rázem přebila výpovědi lékařů, stávku odborářů, ideovou konferenci véčkařů a jiná atraktivní témata.
Nevlídné víkendové počasí přímo vybízelo k sáhnutí po nějaké knížce. Určitě to byla lepší volba, než sledovat speciály na Čt 24 z hotelu Diplomat. Našel jsem v knihovně jednu z věcí Jiřího Žáčka. Jmenuje se Noční motýli.
Vláda má v parlamentu pohodlnou většinu. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že bude bez vážných otřesů vládnout celé funkční období.
Včerejší stávka některých státních zaměstnanců nemá vítěze. Není jim neústupná vláda, ale ani odboráři. Přesto byla nejen legální, ale i legitimní snahou o upozornění na způsob správy země. Vedlejším produktem celé akce bylo vypuštění hned několika džinů z láhve. Ve vzduchu visí řada otázek.
Mají i jiné země své bludy a obludy? Nebo je to jen to naše české specifikum? Blud je podle encyklopedického slovníku jistá porucha myšlení, je to mylné přesvědčení o něčem, co není realita.
Když jsem si o víkendu přečetl zprávu o tom, jak si přihrál jeden čerstvý primátor 80-ti milionovou dotaci na stavbu hotelu, tak jsem si vzpomněl na jednu píseň Jana Buriana. Napsal ji v roce 1988 pro skupinu Zvláštní vydání.
Podíváte-li se na naše parlamentní strany podrobnějším pohledem, pak zjistíte, že mají velmi mnoho společného, byť se nás ve volebních kampaních snaží přesvědčovat o pravém opaku.