Na přelomu let 2008 a 2009 se objevily různé spekulace o tom, že vzniká nějaká nová euroskeptická politická formace mimo ODS. Byla mimo jiné spojována s blížícími se evropskými volbami, pnutím v ODS a postoji Václava Klause.

Byl jsem v této souvislosti také osloven různými médii. Udělal jsem mimo jiné obsáhlý rozhovor v MF Dnes, v Respektu, pro Svobodnou Evropu a napsal jsem delší text pro Lidové noviny. Konstatoval jsem, že je zde silná, latentní poptávka po nové politické straně, ale ne pouze monotématicky zaměřené. Takové, která by obsadila uvolněný středo-pravicový prostor a vyvážila levicový tandem. Řekl jsem, že to má být strana liberálně-konzervativní, která nabídne nové tváře a také nový styl politiky.

Veřejnost byla v očekávání změny. Pak se mi začali hlásit různí zájemci. Jeden z nich byl dokonce blízký spojenec pozdější TOP 09 (jistý exasistent jednoho exlidoveckého poslance), a další zase přítel pozdějšího místopředsedy VV. Začali jsme jako přípravný výbor tvořit program, stanovy atd. Zhruba ve stejné době mne oslovil jeden z neviditelných hráčů politického zákulisí. Ptal se, zda to myslím vážně a co je potřeba k úspěchu. Řekl jsem v lehké nadsázce, že je třeba dát dohromady alespoň 100 lidí a ty rozdělit do volebních krajů, dostat se za každou cenu do průzkumů veřejného mínění a vložit do volební kampaně alespoň 100 mil. Kč. Ten člověk se zamyslel a pak mi řekl, že ty peníze nebudou problém, ale musel bych se setkat s oním klíčovým člověkem. Načež jsem zaplatil útratu a řekl jsem mu, ať vzkáže svému chlebodárci, že nemá tolik peněz, aby si mě koupil.

A pak to šlo v rychlém sledu. V polovině dubna jsme se zaregistrovali a o několik málo dnů jsme zveřejnili na našem webu náš volební program. Po dalších několika týdnech jsme se museli rozloučit s kádry, či spíše špiony, rodící se konkurence, kteří k nám byli nasazeni. V červnu 2009 se vylíhnula TOP 09 a začala hovořit o potřebě změny a nové pravicové formaci. Ve stejné době se z partičky agentury ABL na Praze 1 stává politická strana Věci veřejné, další silný adept na volební úspěch, a to v celorepublikovém rozměru. Naše nabídka se dostává na mediální blacklist. Zvláště u České televize, která v té době poskytla nebývalý prostor především TOP 09. Naše tiskovky ČT navštěvovala pravidelně s početným štábem a natáčela dohromady hodiny materiálu, ale neodvysílala ani sekundu. Konkurenční TOP 09 měla v ČT live prostor téměř neomezený a to denně. Souvisí to i s jmenováním staronového generálního ředitele. K tomu jsme byli denně zaplavováni jednoznačnými průzkumy veřejného mínění.

Od léta 2009 k tomu přibyla masivní venkovní kampaň v řádech desítek milionů. Průzkumy, média a velké peníze. To vše pak zarámoval všeználek Václav Moravec. Utvořila se kategorie stran hlavních a nehlavních. Vítězí síla mediální a reklamní masáže. Do další fáze vstupují další velké peníze a podpora skutečně velkých mediálních mágů, jako je Jaromír Soukup (dříve Bursík, pak Zubová, chvíli Paroubek a nakonec John s Bártou). Svou roli sehrává i virtuální hospoda zvaná Facebook a další atraktivní formy ovlivňování veřejného mínění.

Výsledkem je, že se nevolí programy, politické postoje, kandidáti s mravním kreditem, ale symboly. Volí se obrazy. Vytvořená virtuální schémata slaví úspěch. Investice donátorů není zmařena. Přesto nevolí skoro 40% oprávněných voličů a skoro 20% odevzdaných hlasů propadne pod 5-ti procentní hranicí.

Část veřejnosti tančí své rituální tance nadšení. Konečně jsme se zbavili dinosaura Paroubka! Konečně máme pravicovou vládu! Jako dlouholetý pravicový volič a jeden z praotců novodobé české pravice bych měl slavit a jásat. Přesto nejsem sám, kdo cítí jisté rozpaky. A to nejen kvůli vlastní prohře v těchto volbách. Prohry patří k životu jako výhry. Kdysi jsem dostal dobrou radu. Když tě chválí, tak se z toho nepos.. ,a když tě haní, tak se rovnou nevěš. Často se ukáže, že zdánlivá prohra je vlastně vítězstvím, a nebo přinejmenším zárodkem budoucí výhry. Vítězství za každou cenu un fair způsobem, a za bůh ví jaké peníze, nebývá bez následků. Může vést ke ztrátě vlastní identity a kredibility.

Celebrity z bulváru, které plní zadáni mocných lobby si asi tyto otázky nekladou. Českou republiku nečeká lehké období. 5 stran zastoupených v Parlamentu nemá mandát ani 50% oprávněných voličů. Rýsující se koalice pak nedisponuje ani 30% hlasů oprávněných voličů. I to je naše demokracie. I to je produkt našeho nesmyslného volebního systému. A také apatie 40% nevoličů. Široký politický konsensus by byl žádoucí u mnoha klíčových otázek. Místo toho nás čeká směs pragmatismu a populismu. Politiku a správu země převezme diktát byznysu a marketingu. Místo oranžového populismu nás čeká modré pokrytectví, topácká účelovost a véčkařská nevyzpytatelnost. Zdecimovanou ODS doplňuje exlidovecká parta s unaveným knížetem a mocnými finančními zájmy v zádech. A jako zákusek parta zvolena na principu ankety TýTý.

Prý se překreslila mapa. Ale já si to nemyslím. Pouze se změnila fasáda a některé osoby a obsazení. ODS včera = ODS dnes + TOP 09 a ČSSD včera = ČSSD dnes + VV. John se stal opozičním symbolem a použil k tomu rétoriku ne nepodobnou legendárnímu Sládkovi. Díky tomu ho volila hospoda. To však není politický postoj. Populismus je dobrý předvolební artikl, ale na vládní program se nehodí, a v pravicové vládě je nerealizovatelný.

Opravdu Vás uklidňuje vyjednávací devítka Načas, Tluchoř, Vodrážka, Schwarzenberg, Gazdík, Kalousek, Kočí, Bárta a John? To jsou ti správní správci našich daní? Já vím, že Paroubek s Filipem by byli ještě horší, ale nepodléhejme falešnému nadšení. Kde jsou ty skutečné elity národa? Kde jsou ti noví a zároveň v reálnem životě již zkušení, vzdělání, slušní a schopní lidé? Opravdu nevím co má VV společného s hodnotovou pravicí. V čem je 12 exlidoveckých poslanců jiných a nových? A hlavně víme kolik ten předvolební cirkus opravu stál a kdo jej opravdu platil? A co za to teď bude chtít?

Skončilo období her, tedy nekonečně dlouhé a nesmírně drahé volební kampaně. Lid teď čeká na období chleba. Přesně podle proporcí chléb a hry. Rozpočtová odpovědnost, boj proti korupci, transparentnost, nutné reformy. Tak fajn. Už abyste začali. Kouřová clona volebních kampaní už opadává a jsme zvědavi na Vaše výkony, na Vaši kompetenci. Kromě umělecké hodnoty nás teď bude více zajímat úroveň a efektivita provedení. Zájezdový program sestavený z billboardových hesel už stačit nebude. A navíc pozor. ČSSD vládne ve všech krajích. Její nová šance může přijít již už na podzim. Zákopová politická válka však nekončí odchodem gladiátorů Paroubka a Topolánka. Škrty v rozpočtu budou bolet a boj s korupcí také není tématem na jeden měsíc. Proti Kalouskově a Bártově vládě budou stát odbory, zaměstnanecké svazy, státní zaměstnanci, důchodci a mnozí další. To může vést ke ztrátě sociálního smíru a rychlému posunu politického kyvadla. Vzpomeňte na tendenci vyvažovat poměr na pravolevé škále vždy v následujících volbách. Nevolí se pro,ale proti.

Tato země by si zasloužila slušnou kompetentní vládu, civilní, efektivní a spravedlivou správu země. Chtějí to všichni noví a staronoví hráči? A pokud ano, budou to umět? Řadu voličů teď čeká období deziluzí. A hlavně co chtějí pánové Bakala, Háva, Roman, Chrenek, Janoušek, Tkáč, Babiš, Šťáva…? Do hry vstupují špičaté boty a ostré lokty. Peníze, hodnotová prázdnota, tvrdý boj o zbytek kořisti. Další fáze privatizace státu a správy země. Brzy nás čeká střet virtuální předvolební reality s tou skutečnou. To bude třesk. Kdo to zaplatí? My všichni.